12. Učení o Sobotě od Sinaje

12. Učení o Sobotě od Sinaje

Říj 08

Další ze série článků o sobotě se tentokrát bude věnovat textům o sobotě v období Staré smlouvy/ starého zákona ještě před narozením a působením Ježíše.

Tomuto úseku se budu věnovat nejen pro celistvost tématu o sobotě a jejímu pochopení, ale také proto, že v adventismu existují časté nesprávné výklady textů o sobotě právě z doby Staré smlouvy.

Jako poklad pro učení adventismu budu i tentokrát používat knihu Adventisté sedmého dne věří

( tj. výklad základních věroučných článků). Z kapitoly 19. Sobota.

V minulém článku jsem se z této kapitoly zabýval těmito tématy, (strany 299-301):

Sobota při stvoření

1. Bůh v sobotu odpočinul
2. Bůh sobotu požehnal
3. Bůh sobotu posvětil

Sobota u Sinaje

1. Sobota a mana

Závěry z předchozího článku zněly:

1) V Genesis se nevyskytuje slovo sobota a text popisuje pouze činnost Boží. Není zde příkaz pro lidi, aby sobotu dodržovali. Proto se na tento text nelze odvolávat jako na důvod univezrální platnosti soboty.

2) O sobotě se zmiňuje před Sinají Bible v 16.kapitole Exodu v příběhu o padání many. Nařízení o padání many Bůh nazývá ,,podrobením zkoušce“ Izraelců (Ex16,4), jestli se budou řídit jeho zákonem. Neposlušnost Izraelců Bůh odsuzuje jako ,,nedbání jeho příkazů a řádů“ (Ex 16,28-29).

Ovšem zkouška poslušnosti jeho příkazů a řádů se odkazuje na předchozí kapitolu (Ex 15,25-26). Tedy nařízení vydal Bůh až po odchodu z Egypta a zase jenom Izraelcům. Mimochodem z textu Bible nevíme, co všechno tato nařízení obsahovala. Ani tyto statě tedy nelze použít na obhajobu univerzální platnosti soboty.

Jestliže jste ještě nečetli předchozí článek č. 11 O sobotě před Sinají, tak vám ho doporučuji.

V tomto článku se budu zabývat částmi Bible, pokrývající tučné nadpisy (najdete je na stranách 301-303):

2. Sobota a zákon
3. Sobota a smouva
4. Výroční soboty

Pokud nebudete rozumět nebo věřit mému výkladu doporučuji vám, abyste prostudovali předchozí články 8.-10. O Zákonu.

Texty ze Sinaje

Prvním dalším textem o sobotě je chronologicky Exodus 20, řekl bych, že nejznámější text o sobotě mezi adventisty.

Než se začnu vyjadřovat podrobněji k tomuto znění, chci připomenout, co jsem již v předchozích článcích uvedl:

Před 20. kapitolou exodu o deseti přikázáních je 19. kapitola, která ukazuje, že celý následující celek příkázání bude součástí smlouvy, kterou uzavírá Bůh pouze s Izraelci a že oni se tím stanou vyjímečným lidem. Tedy celá následující řeč Boží z hory Sinaj nikdy nebyla určena pro okolní národy, nebo pro dnešní pohany. Neznamená to, že by desatero bylo zlé, nebo že Bůh chtěl, aby se okolní národy vraždily, smilnily a další věci. Znamená to, že i když ostatní národy Bohu také patřily, tak s nimi jednal jinak, než s Izraelci, které si vyvolil. Jak? To z bible příliš nevíme.

Dalším důležitým připomenutím je, že Boží řeč z hory neskončila v Ex 20,17. Podle Exodu 20,18-21 i podle Deuteronomia 5,23-31 se po vyslovení deseti přikázání lid z bázně pouze vzdálil a Mojžíš dále naslouchal Božím přikázáním, která potom předložil lidu.

Tedy přikázání začínají v Exodu 20,1 a končí až v Ex 23,33. Nejen, že všechna přikázání ze Sinaje i to o sobotě, jsou určena jen pro Izraelský národ, ale také z textu nevyplývá, že by narozdíl od prvních 10 přikázání, byla zbylá přikázání vydána někým jiným,s jinou platností, nebo že by ostatní přikázání šla nějak oddělit od celé smlouvy s Izraelem.

Přikázání o sobotě se nachází v Exodu 20,8-11 a tradičně je protestantskými církvemi chápáno jako 4. přikázání.

 

Je sobota středem desatera?

Ve věroučných článcích se píše, že: ,,Bůh vložil sobotní přikázání do středu desatera.“ (Adventisté semého dne věří, str. 301)

Stejně tak EGW píše ve velkém sporu: ,,Uprostřed Desatera je zapsáno čtvrté přikázání, jak bylo původně ohlášeno: „Pomni na den sobotní, abys jej světil. Šest dní….. “ (GC 25. kapitola – Boží zákon je neměnný, str. 434, dostupné na: http://www.velkysporveku.eu/vsv/25-bozi-zakon-je-nemenny/ )

Má první námitka tedy spočívá proti tomuto tvrzení. Jaký je důvod? Jednoduchý. Matematický. Pokud má desatero 10 přikázání potom prostřední přikázání jsou 5. a 6. přikázání. Jedině pokud by desatero bylo sedmero a mělo 7 přikázání, potom by bylo 4. přikázání to prostřední!

4. přikázní z deseti je blízko středu stejně jako 7. přikázání – nesesmilníš.

O sedmém přikázání bychom mohli říci, že je ve středu desatera stejně jako o čtvrtém, ale nikdo z adventistů to nezdůrazňuje.

5. a 6. přikázání, tedy: ,,Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ…“ a ,,Nezabiješ“ jsou dvě přikázání, která jsou v samotném středu Desatera. Ale adventisté se o nich takto nikdy nezmiňují.

,,Nezabiješ“ i ,,cti otce a matku“ je středu blíže než sobota!

,,Nesesmilníš“ je ve středu úplně stejně jako ,,pomni na sobotu..“!

Důvod proč adventisté i EGW řikají, že je Sobota středem desatera, není ten, že by opravdu ve středu byla. Důvod je ten, že Sobota je ve středu jejich života a víry, nikoliv samotného desatera. Je to upravený výklad bible, aby vyhovoval jejich učení o důležitosti soboty!

Závěr zní: Sobota není ve středu desatera!

nebo také: Bůh nevložil sobotní přikázání do středu desatera!

 

Je sobota nejdůležitějším přikázáním?

 

Adventismus učí, že sobota je nejen středem desatera, ale že je také odlišná a nejdůležitější ze všech přikázání!

Adventisté sedmého dne věří, str. 302 ,,Všechna přikázání Desatera jsou důležitá a žádné z nich se nesmí zanedbávat (Jk 2,10) a přesto Bůh přikázání o sobotě odlišil od všech ostatních.“

Ranné spisy, str. 25-26 (aj. EW 32-33) ,,Pán Ježíš rozevřel tyto desky a já jsem uviděla Desatero přikázání, napsané prstem Božím. Na jedné desce byla čtyři, na druhé šest. Ta čtyři na první desce zářila jasněji než těch ostatních šest, ale čtvrté, sobotní přikázání se skvělo nad všechna ostatní. Sobota má výsadní postavení, neboť má být zachovávána svatému Božímu jménu na počest. Viděla jsem, jaká sláva je připisována sobotě – kolem ní byl vidět nádherný zářící kruh.„

http://www.ellenwhiteova.cz/rane-spisy/dalsi-videni/

Ranné spisy str. 53-54 (aj. EW 65) Papež přeložil den odpočinku ze sedmého dne na den první. Změnil pravé přikázání Boží, které bylo dáno, aby lidem připomínalo jejich Stvořitele. Změnil nejdůležitější přikázání Desatera a učinil se tím roven Bohu, ba povýšil se ještě nad Boha.

http://www.ellenwhiteova.cz/rane-spisy/znameni-selmy/search/

Když si ale upřímně pročtete deset přikázání (Ex 20,1-17) s čistou a svobodnou myslí a museli byste vybrat jenom jedinné přikázání, které byste mohli říct někomu, kdo o Bohu nic neví, které byste vybrali jako to nejdůležitější ???

Já sám bych si vybral toto:

,,Já jsem Hospodin tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z Egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného Boha mimo mne.“

Uhodli jste správně, že to nebylo 4. přikázání, ale to první. Mám pro to i důvod: ,,Já jsem tvůj Bůh a nebudeš mít jiného Boha mimo mne“ v sobě obsahuje vše ostatní. Kdybych si musel vybrat opravdu jenom jedinné přikázání z desatera, abych o sdělil člověku a umožnil mu tak, aby se stal ctitelem jedinného pravého Boha, tak by to bylo opravdu toto přikázání.

Samotné ,,nezabiješ“ by život toho člověka udělalo etičtější, ale nevěděl by nic o Bohu. Ani ostatní přikázání týkající se vztahu k lidem(nepokradeš, nesesmilníš, cti rodiče) podobně neřeknou nic o Bohu.

3. přikázání mluví o Bohu, ale představuje ho jako toho, kdo trestá a motivuje strachem.
4. přikázání mluví o Bohu, ale vytváří o něm smíšený obraz. Je to Bůh žarlivě milující, ale milosrdenství prokazuje jen těm, co poslouchají jeho přikázání a ty neposlušné stíhá. Je to Bůh představený metodou cukru a biče.

A navíc stíhá vaši vinu nejen na vás, ale i na vašich synech, dcerách, vnucích vnučkách a pravnucích a pravnučkách. Nikomu se nelíbí msta ještě na jeho praprapotomcích.

4. přikázání představuje Boha jako stvořitele a za to by mu určitě ten člověk byl vděčný, ale jedině 1. přikázání představuje Boha nejbliže tomu, jak je představován později v Evangeliu.

Nejprve se představí Bůh a pak ukazuje, že už nás zachránil z otroctví a proto nemáme mít jiného Boha, než je On. Toto přikázání začíná tím, co udělal Bůh pro nás a ne tím, co máme dělat my pro něj.

Nemusíte však stavět jenom na mém osobním názoru. Když se zeptáte lidí, kteří studovali hebrejskou kulturu a jejich jazyk, odpoví vám, že v hebrejštině se největší důraz dává na úvod, na první výrok, na první téma. Dokonce židé dodnes Desatero rozdělují jinak, než adventisté a první přikázání pro ně zní pouze: ,,Já jsem Hospodin tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ Úvod je pro ně tak důležitý, že je oddělen od ostatních příkazů a je to ten první nejdůležitější.

No a tedˇ trochu střízlivěji a zpátky na zem. Už samotná myšlenka: ,,které přikázání z desatera je nejdůležitější?“ je hloupá. Bůh přece řekl všechna ta přikázání pohromadě. Sotva by si asi přál, abychom je nějak nechávali soutěžit.

Mimochodem, když se na tuto otázku ptají Ježíše v evangeliích zákoníci (Mt 22,36), tak jim neodpoví, že to je sobota! Neodpoví dokonce ani tím prvním přikázáním, ale zacituje 2. přikázání. Jedno v tomto znění do té doby neexistovalo, druhé ano, ale nejblíž je tomu Dt 6,5 a Lv 19,17.

Matouš 22,36-39 „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘

Chápete, že Ježíš neřekl: ,,Sobota je nejdůležitější“???!!!!!

Chápete, že neřekl ani žádné z desatera???!!!!!

Přesto adventismus trvá na tom, že Sobota je středem desatera a že září v nebi na deskách nejvíc a že má výsadní postavení.

Závěr: Sobota není nejdůležitější z desatera

 

Dále se v adventismu můžeme dočíst o sobotě zdůvodnění, že je pečetí:

Adventisté sedmého dne věří str. 302 (vlevo dole) ,,Přikázání o sobotě plní úlohu pečeti Božího zákona. Všeobecně lze říct, že pečeť v sobě obsahuje tři prvky: jméno, titul a pravomoc vlastníka pečetě.“

Je to znovu úmyslné vložení důrazu, aby se uměle dodala důležitost tomuto přikázání. Bůh se představuje jasně už na začátku v prvním přikázání! ,,Já jsem Hospodin tvůj Bůh, který tě vyvedl z egypta z domu otroctví.”

A totožnost a jméno, chcete-li titul, kterým se bude Bůh Izraeli představovat, vyřešil Hospodin s Mojžíšem už v úvodu této knihy:

Exodus 3,13-15 Avšak Mojžíš Bohu namítl: „Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?“ Bůh řekl Mojžíšovi: „JSEM, KTERÝ JSEM.“ A pokračoval: „Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám.“ Bůh dále Mojžíšovi poručil: „Řekni Izraelcům toto: ‚Posílá mě k vám Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.‘ To je navěky mé jméno, jím si mě budou připomínat od pokolení do pokolení.

Takže jednak problém ,,jména, titulu a pravomoci” už Bůh v bibli vyřešil před vydáním desatera. A dvak, jméno, titul a pravomoc jsou ve srovnání s tím, co Izrael právě zažil úplné nic.

Izrael zažil jak na Mojžíšův příkaz od nějakého neviditelného JSEM padaly na jejich otrokáře rány. Zažil, jak se rozestoupilo moře a jak je vedl oblakový a ohnivý sloup. A nakonec jim Mojžíš řekne, že se s tímto Bohem setkají a ať se na to připraví. A oni zažijí temnotu, hromy, blesky, zemětřesení a najednou z té hory začně mluvit Boží hlas, tak nahlas, že ho slyší všichni, co tam stojí, ať už jich bylo 100 000 nebo 3 miliony. Když se tento hlas představí jako Bůh, který je zachránil z Egypta, tak mi neříkejte, že Izraelci ještě potřebují nějakou pečeť, titul a pravomoc vlastníka.

Není třeba tedy vyhledávat ve čtvrtém přikázání nějaký titul a tím mu dodávat na důležitosti! Mám pocit, že je to opět jenom konstrukce, která se Adventismu hodí pro podporu jejich učení, ale bible sama takovéto zdůrazňování titulů ve čtvrtém přikázání nemá, za to v prvním přikázání ano!

Navíc, to, že se ve čtvrtém přikázání mluví o stvoření není záruka, že toto znění na deskách opravdu bylo, protože v Deuteronomiu 5 i v Exodu 34 je znění přikázání, které je na deskách bez zmínky o stvoření a my nevíme, které znění na deskách nakonec bylo.

Shrnutí

Z textu v Exodu 20 vyplývá, že sobota není středobodem desatera, ani nejdůležitější částí desatera, ani nelze dokázat, že by měla mít výsadní postavení, nebo by víc zářila. Ježíš sám ji neuvádí jako nejdůležitější přikázání. I když text odkazuje na Boží činnost při stvoření, není to nějaké představení titulu, nebo důkaz, že je to ,,pečeť dokumentu“.

 

Sobota jako znamení smlouvy

V knize Adventisté sedmého dne věří na str. 303, odstavci Sobota a smlouva, stojí: “Stejně jako byl Boží zákon středem smlouvy (Ex 34,27), tak i sobota která se nachází v samém středu tohoto zákona, má v této smlouvě významné místo. Bůh vyhlásil, že sebota je ,,znamením“ mezi ním a jeho lidem, ,,aby věděli, že já Hospodin je posvěcuji“ (Ez 20,12 srov. Ez 20,20; Ex 31,17)“

Tak si to pojďmě rozebrat. Hned v prvním textu bible (Ex 34,27; doporučuji si jej přečíst v celém kontextu Ex 34,1-28) zjistíte, že se tam píše úplně jiné znění desatera, než znáte. Opět v textu není důvod pro tvrzení, že zákon je středem smlouvy, ale souhlasím, že desky smlouvy měly symbolické a výsadní postavení v Sinajské smlouvě. Dále se opakuje výše probraná matematická negramotnost

(4 z 10 není samotný střed) a poté se zde píše, že Bůh vyhlásil, že Sobota je ,,znamením“ mezi ním a jeho lidem.

Zde zcela a naprosto souhlasím, že v Sinajské smlouvě byla sobota znamením. Zatímco ve věroučném článku je napsáno: ,,mezi ním a jeho lidem“, tak v uvedených odkazech je vždy míněn pouze Izrael.

Úvod celé statě z Ezecheiele 20

Ezechiel 20,2 …….Lidský synu mluv k Izraelským starším a řekni jim: ……

Ezechiel 20,10-13 “Vyvedl jsem je tedy z egyptské země a uvedl na poušť.

Vydal jsem jim svá nařízení a seznámil je se svými řády, skrze něž má člověk život, když je plní.

Dal jsem jim také své dny odpočinku, aby byly znamením mezi mnou a jimi, aby věděli, že já, Hospodin, je posvěcuji.

Ale dům izraelský se mi na poušti vzepřel, mými nařízeními se neřídili a znevážili mé řády, skrze něž má člověk život, když je plní, a hrubě znesvěcovali mé dny odpočinku.”

Zde jasně mluví Bůh skrze Ezechiele o vyvoleném Izraelském národu kterému vydal své zákony na hoře Sinaj. A dále:

Ezechiel 20,18-21 Jejich synům jsem na poušti řekl: ‚Neřiďte se nařízeními svých otců, nedbejte na jejich řády a neposkvrňujte se jejich hnusnými modlami, já jsem Hospodin, váš Bůh. Řiďte se mými nařízeními, dodržujte mé řády a zachovávejte je. Svěťte mé dny odpočinku a budou znamením mezi mnou a vámi, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Bůh.‘ Ale i synové se mi vzepřeli, neřídili se mými nařízeními, nedodržovali mé řády, skrze něž má člověk život, když je plní, a znesvěcovali mé dny odpočinku. I řekl jsem, že na ně vyleji své rozhořčení, a tak na poušti dovrším svůj hněv proti nim.

Zde jasně mluví Bůh znovu o Izraeli, tentokrát o pokolení jejich synů, kteří nepadli na poušti a vešli do zaslíbené země.V obou případech není napsáno nikde ,,jeho lid“.

Poslední text na který se učení adventistů odkazuje je tento:

Exodus 31,12-17 Hospodin řekl Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele: Jistě budete zachovávat mé soboty, neboť to je znamení mezi mnou a vámi povšechny vaše generace, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji. Budete zachovávat sobotu, neboť je pro vás svatá. Ten, kdo by ji znesvětil, jistě bude usmrcen; ano, každý, kdo by dělal v ní nějakou práci, takový člověk bude vyhlazen ze svého lidu. Po šest dní se bude konat práce a sedmý den bude nejsvětější sobota, svatá Hospodinu. Každý, kdo by dělal práci v sobotní den, jistě bude usmrcen. Ať synové Izraele zachovávají sobotu a slaví sobotu po všechny své generace jako věčnou smlouvu. Bude věčným znamením mezi mnou a syny Izraele, neboť v šesti dnech Hospodin učinil nebesa a zemi a sedmý den přestal a oddechl si.

Takže, ztučnil jsem zmínky o tom, komu je text určen. Ani zde se nepíše o ,,jeho lidu“. Z textů samotných je jasné, že Sobota je věčným znamením mezi Bohem a Izraelci.

Avšak dnešní křesťané i přímo adventisté, kteří jsou původem z pohanů nejsou Izraelci a není to znamení mezi Bohem a jimi.

Římanům 9,4 Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení,…

Efezským 2,11-12.13-15 Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.

Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.

V něm je náš pokoj, on dvojí spojil vjedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj.

Adventismus má ve věroučných článcích napsáno ,,mezi Bohem a jeho lidem“ proto, aby mohli říct, že my křesťané jsme dnes (také) jeho lid a že tedy je sobota znamení i pro nás!

Ale bible píše, že to znamení je pro syny Izraele a že my pohané jsme byli připojeni skrze Ježíšovu krve novou smlouvou. Znamení křesťanů je láska jedněch k druhým (Jan 13,34-35 ).

,,Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“

Ale zpátky k textu, na který se adventistmus odvolává ohledně soboty jako znamení (Ex 31,12-17) Sledujte, jak si z textu vybírají:

V textu je napsáno, že je to věčné znamení – to adventismus přijímá.

V textu je napsáno, že je to věčná smlouva – to adventismus přijímá

V textu je napsáno, že to bude nejsvětější sobota, svatá Hospodinu – to adventismus přijímá

V textu je však také napsáno, že každý, kdo by toto nařízení porušil bude usmrcen. 2x je napsáno, že bude usmrcen a jednou, že vyhlazen. Je naprosto jasné oč jde – o zabití toho člověka!

A toto už adventismus opomíjí a tváří se jakoby to šlo z textu vymazat, nebo jakoby se to najednou vztahovalo pouze na Izraelce.

Samozřejmě, že po adventismu nechci, aby začal usmrcovat své členy za nedodržení soboty!!

Chci tím ukázat, že adventistický výklad soboty vede k pokrytectví, protože nedodržují nařízení o sobotě se vším všudy, tzn. i s potrestáním přestupníka smrtí, nebo by to vedlo k náboženským vraždám jestliže by doslovně nařízení dodržovali!!

Izraelci toto nařízení brali vážně a lze najít ve čtvrté knize Mojžíšově příběh, kde Izraelec byl ukamenován za přistižení při sbírání dříví v sobotu. (Numeri 15,32-36) Ještě si nebyli jistí, co se ním má stát, ale Bůh jim to připomněl naprosto jasně: ,,Ten muž musí zemřít. Celá pospolitost ho ukamenuje venku za táborem.”

Sobota je a byla znamením, ale pouze pro izraelce, nebo proselyty, kteří se připojili k Izraelcům!

 

Ostatní soboty

Možná vás to zmate, protože je znáte pouze pod označením svátky, ale v Sinajské smlouvě existují i další ,,dny odpočinku“ které se nazývají soboty.

V knize Adventisté sedmého dne věří, článku 4. Výroční soboty, čteme: Kromě týdenních sobot (Lv 23,3) bylo v Izraelském náboženském kalendáři také sedm sobot výročních, tj. Ceremoniálních.

S touto částí tedy souhlasí i oficiální učení CASD. Zajímavá je však stať ke konci:

,,Zatímco týdenní sobota byla ustanovena pro celé lidstvo na konci stvořitelského týdne, výroční soboty byly nedílnou součástí židovského systému obřadů a ceremonií ustanovených na hoře Sinaj…, které ukazovaly na přicházejícího mesiáše, a tak, když Kristus zemřel na kříži, jejich zachovávání přestalo platit.“

V předchozím článku č. 11 jsem ukázal, že v Genesis při stvoření nebyla ustanovena týdenní sobota pro celé lidstvo, dokonce se v Genesis ani slovo sobota nevyskytuje!

Týdenní sobota byla Izraeli dána buď jako zkouška už při padání many, anebo až na Sinaji v jejím Sinajském znění (věčná smlouva, pod trestem smrti, věčné znamení).

Stejně tak byly vydány ostatní soboty v Sinajském znění až na Sinaji, ačkoliv první Hod beránka slavili Izraelci ještě v Egyptě.

Celý přehled všech těchto výročních sobot najdete v Leviticus 23. Jsou zde jak týdenní soboty, tak dále ty výroční. Znovu si všimněte dvojího metru:

Týdenní sobota je věčné znamení (Ex 31,12-17) – adventistmus souhlasí a tvrdí, že tedy nemohla být zrušena na kříži

Výroční soboty jsou zmíněny 4x jako věčné ustanovení (Lv 23,14.21.30.41) – adventismus NEtvrdí, že jsou věčná a proto nemohla být zrušena na kříži.

Leviticus 23,3 (ČSP) Šest dní se bude vykonávat práce a sedmého dne je nejsvětější sobota, svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou práci, je to Hospodinova sobota ve všech vašich sídlech.

Tento text se v adventismu používá jako důkaz, že si Bůh přeje, aby se křesťané v ten den scházeli a nepracovali – je to nejsvětější sobota, Hospodinova Sobota!!!

V textech o 7 výročních sobotách je 6x napsáno, že nebudete dělat žádnou všední práci, 2x žádnou práci a 1x jakoukoliv práci. O tom, že musí mít svatá shromáždění je u výročních sobot napsáno 9x. Také je zde napsáno, že je to nejsvětější sobota (Lv 23,32 – Den smíření)

Stejně jako u týdenní soboty byl trest smrti, tak je i zde trest za porušení, že bude ten člověk vyhlazen, že ho Bůh odstraní!!!! (Lv 23,29-30)

A přesto všechno adventismus tyto části stejné kapitoly ignoruje, nebo vykládá tak, že i když jsou výroční soboty zde popsány jako věčná ustanovení, nejsvětější sobota a příkaz svatého shromáždění, tak se nedodržují, nevyučují a omlouvá se to zrušením na kříži.

Navíc jsou některé tyto ostatní soboty také zmíněny výslovně ve znění desatera!!!

(v Exodu 34,10-28, znění druhých desek – Bůh svou řeč začíná a končí ,,slova této smlouvy“ a ,,zapiš je“ a hned potom je napsáno, že je Mojžíš napsal na dvě kamenné desky)

Jinak kromě známého kalendáře z Lv 23 existuje ještě druhý v Numeri 28-29. I zde najdeme jak týdenní soboty, tak ty výroční, nalezneme zde však ještě měsiční, takzvané novoluní. Opět se i zde dočtete že: bude svaté shromáždění a že nebudete dělat žádnou práci.

Někdy adventisté zkouší říkat, že týdenní sobota se od těch výročních liší tím, že neobsahuje žádné oběti a proto není ceremoniální a není zrušená.

Podle Sinajské smlouvy je věčná každá sobota daná Izraelcům a žádná nelze zrušit.

Navíc týdenní sobota vyžadovala oběti úplně stejně jako ty ostatní soboty.

Nevymýšlím si. Doporučuji pro ujištění a klid v duši přečíst celou kapitolu 28-29 v Numeri.

Numeri 28,9-10 (ČSP) V sobotní den: dva roční beránky bez vady a dvě desetiny jemné mouky namísené s olejem jako přídavnou oběť a patřičnou litou oběť. To je sobotní zápalná oběť v každou sobotu kromě ustavičné zápalné oběti a patřičné lité oběti.

Vzhledem k tomu, že i týdenní sobota vyžadovala oběti, tak je i týdenní sobota ceremoniální.

 

Shrnutí: Ostatní soboty byly podle Sinajské smlouvy stejně závazné, věčné, ceremoniální, svaté i trestané, jako týdenní sobota. A to pro všechny, na které se ta smlouva vztahovala, pro všechny, kteří se rozhodli podle ní žít.

 

Soboty v Izajáši

 

Někteří lidé argumentují pro univerzálnost soboty ještě texty z Izajáše 56,2-8 a Izajáše 66,22-23.

projdeme si je: Iz 56,2-8

Blahoslavený je člověk, který to činí, a lidský syn, který se toho drží; který zachovává sobotu před znesvěcením a střeží svou ruku před pácháním čehokoliv zlého. Ať neříká cizinec, který se připojuje k Hospodinu: Hospodin mě jistě oddělí od svého lidu. A eunuch ať neříká: Hle, jsem suchý strom.Neboť toto praví Hospodin o eunuších, kteří zachovávají mé soboty, zvolili si to, v čem mám zalíbení, a drží se pevně mé smlouvy: Dám jim ve svém domě a mezi svými hradbami místo a jméno lepší než synů a dcer, dám jim věčné jméno, které nebude zmařeno. Také cizince, kteří se připojují k Hospodinu, aby mu sloužili a aby milovali Hospodinovo jméno, aby byli jeho otroky, kteří všichni zachovávají sobotu před znesvěcením a drží se pevně mé smlouvy, ty přivedu na svou svatou horu a rozradostním je ve svém domě modlitby; jejich zápaly a jejich oběti budou vystupovat pro zalíbení nad mým oltářem. Vždyť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy. Výrok Panovníka Hospodina, který shromažďuje zapuzené Izraelovy: Ještě mu k jeho shromážděným shromáždím další. 

Tento text je z doby, kdy měl Bůh smlouvu s Izraelem jako Božím lidem, ale ještě neexistovala nová smlouva Ježíšovy krve za všechny lidi. Pokud se tehdy cizinci z jiných pohanských národů rozhodli uznat, že Izraelský Bůh je jedinný pravý, tak se mohli přidat k Božímu lidu tím, že se připojili do smlouvy, kterou uzavřel Bůh s Izraelem na Sinaji. Také byli obřezáni, také pro ně platily oběti, zákony a také byly pro ně znamením Soboty (jak týdenní tak i výroční). Protože existují části zákona, které zakazují přijít lidem postiženým, nebo i eunuchům před Boží tvář, později když stál Šalomounův chrám, tak původem pohané – cizinci, stejně jako eunuchové nemohli do některých částí, kam židé mohli. Proto mohli cizinci namítat, že vlastně tak úplně nepatří k Božímu lidu a že ,,Bůh je jistě oddělí”. Kvůli těmto lidem je tato část v bibli napsána.

Tato stať řeší proselyty, čili lidi obrácené na židovství. Neřeší pohany obrácené na křesťanství, které ještě tehdy neexistovalo.

Máme z nového zákona doklad toho, že za doby Staré smlouvy a Izraele Bůh nenutil celý svět dodržovat sobotu.

Skutky 14,15-17 (ČEP) „Co to děláte? Vždyť i my jsme smrtelní lidé jako vy. Zvěstujeme vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich. Tento Bůh sice v minulosti nechával pohanské národy žít, jak chtěly, avšak nepřestal dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro: dával vám z nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí.“

I když tedy Izajáš 56 mluví o tom, že proselyté mají dbát na sobotu a konat dobro a Bůh se jim odmění a že je neoddělí od Izraelců, tak pohanské národy neměly nařízeno přijít k Izraelcům a přijmout zákon a sobotu. Ani dnes nemají pohané nařízeno, aby konvertovali k ŽIDOVSTVÍ a přijali zákon a sobotu jako znak smlouvy.

A druhá stať z Izajáše:

Izajáš 66,22-23 (ČSP) Neboť tak jako přede mnou zůstávají nová nebesa a nová země, které dělám, je Hospodinův výrok, tak bude zůstávat vaše potomstvo a vaše jméno. A novoluní co novoluní, sobotu co sobotu bude přicházet veškeré tělo, aby se sklánělo přede mnou, praví Hospodin.

V tomto textu se píše o tom, že na novém nebi a nové zemi se bude scházet veškeré tělo, aby se klanělo před Hospodinem.

Tento text je psán také v době staré smlouvy Izraelitům, lidu staré smlouvy. Pokud zmínění soboty zde znamená její univerzální platnost a nezrušitelnost a to, že je povinná pro všechny lidi, potom by mělo být univerzálně platné, nezrušitelné a povinné pro ,,veškeré tělo” i novoluní, což je svátek, který, pokud vím, adventistmus opomíjí a hlavu si s tím vůbec nedělá.

Navíc tento text těžko lze sloučit s částmi Zjevení Janova, kde se píše, že v nebi už nebude noci (Zj 22,5) a také, že nový Jeruzalém už nepotřebuje slunce ani měsíc, neboť jeho světlem bude Beránek (Zj 21,23-24).

Jestliže v nebi nebude střídání dne a noci, tak tam nemůžeme počítat týdenní soboty podle západu slunce. Jestliže tam nebude potřeba ani slunce ani měsíc, tak nemůžeme slavit ani novoluní.

Pokud tedy věříme Zjevení Jana jako lépe srozumitelnému popisu nového nebe a země, vychází nám, že Izajáš popisuje stejné události jen pomocí jazyka a přesvědčení své doby. Izajáš možná nevěděl o nové smlouvě skrze Ježíše a pokud věděl, tak to ještě nevěděl lid, kterému to měl napsat.

Jak už jsem napsal, pokud někdo chce vymáhat a hájit univerzální platnost týdenní soboty na základě tohoto textu, měl by se čestně postavit i za novoluní. Ale i potom je to chatrná konstrukce.

Z textu vyplývá co se bude dít na nové zemi a nebi, ne zde na zemi. Není zde výslovný příkaz všem lidem zde na zemi, aby světili sobotu.

Shrnutí a závěr

Sobota není středem desatera, ani není výslovně nejdůležitějším přikázáním.

Izraelci se vydáním Sinajské smlouvy staly zvláštním Božím vlastnictvím, jako žádný jiný lid.

Jejich odlišnost měla být okolním národům jasná. Tomu sloužil jak jejich např. oděv s třásněmi, tak i jejich kalendář se sobotami a oběťmi, které připomínaly Boží záchranu z Egypta a ukazovaly na budoucí události.

Pro Izraelce byly platné a věčné jak týdenní soboty, tak i měsiční novoluní, tak i výroční svátky/slavnosti/soboty. Nelze říct, které z těchto sobot byly nejsvětější, neboť se to píše u více z nich. Nelze říci, které byly jejich a které Hospodinovy, neboť se píše, že Hospodinovy byly všechny.

Všechny měly oběti, všechny měly svatá shromáždění. I výroční svátky/soboty byly zmíněny v desateru a za porušení jak týdenních sobot tak i za porušení například dne smíření, měla být smrt a odstranění/ vyhlazení.

Smrt však zasluhovala i např. vzpoura proti rodičům (Ex 21:17), což je porušení 5. přikázání – cti otce a matku – což je i blíže středu desatera 😉

Týdení sobota je stejně jako výroční soboty určena Izraeli, nebo lidem, kteří konvertují k židovství, jako znamení smlouvy.

V bibli od Exodu po Malachiáše není žádný příkaz dodržování soboty určený pro všechny lidi!

Pokud by CASD chtěla žít podle Sinajské smlouvy, musela by na sebe naložit ještě mnohem přísnější břemena, než která se snaží nosit nyní. Musela by začít dodržovat i ostatní soboty a trestat smrtí a vyhlazením jejich porušování. + obřízka + oběti + atd. atd.

Za zmínku stojí možná i to, že pokaždé, když se ve staré smlouvě zmiňuje týdenní sobota, tak se tam i opakuje příkaz, že šest dní budeš pracovat.

Pokud by ale adventismus trval na svém vidění desatera jako hlavního platného Božího zákona a na tom, že 4. přikázání je nejdůležitější, pak by měl zvážit, zda nekontrolovat více a nevymáhat po členech i tu část přikázání o 6 dnech práce. Přeci jen je to podle vidění EGW i na deskách v nebi, které září nejvíce!!! (když zrušíte Izraelské svátky a novoluní a necháte jen rozvrh desatera, tak vám zmizí všechna dovolená a to nemluvím o státních svátcích ,,pohanských zemí“ jako je i ČR, které byste asi neměli ,,uctívat” nepracováním ;-))

V příštím článku se budu věnovat tvrzení, že ,,Ježíš nám dal příklad tím, že dodržoval sobotu.“