13. Učení o Sobotě v evangeliích a skutcích
Lis 13Tento další článek, v pořadí už třetí, píši hlavně pro úplnost. Abych pokryl v tématu všechny části bible a vyvrátil co nejvíce mýtů, obhajující špatné učení adventismu o závazné sobotě pro všechny lidi na zemi.
V prvním článku „o sobotě“ jsem ukázal, že příkaz pro všechny lidi dodržovat sobotu při stvoření země v Genesis nikdy nebyl vydán. Poprvé je zmíněn až u Izraelců, kterým Bůh dal nařízení a řády, když je vyváděl z Egypta. Opět žádná souvislost s pohany, nebo křesťany.
V druhém článku jsem ukázal, že všechny nařízení o sobotě/ o sobotách byly součástí Sinajské smlouvy určené pouze pro Izrael jako zvláštní lid. Pokud jste se nenarodili jako Izraelci, nebo nestali Izraelcem i s obřízkou, tak ta nařízení nejsou určena vám.
A tento třetí článek píšu proto, že v adventismu se povinně nakládá dodržování soboty pro všechny křesťany i lidi a při dokazování se zneužívá i všemi křesťany uctívaný a nejvíce respektovaný Ježíš Kristus a také jednání apoštolů a první církve.
Podívám se tedy blíže na všechny hlavní argumenty zastánců univerzální platnosti soboty v evangeliích a skutcích.
Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit zákon.
Ježíšův výrok ,,Nedomnívejte se, že jsem zřušit zákon, nebo proroky“ (z Mat 5,17), se netýká samotné soboty, ale zákona jako celku, nebo také Sinajské smlouvy.
Pokud by tento výrok znamenal přetrvání platnosti zákona, nebo dokonce rozšíření platnosti zákona i na pohany, tak by se to týkalo jak týdenních sobot, tak i výročních sobot a též i trestů smrti za jejich nedodržení. Tento výrok mluví o nedělitelnosti písem starého zákona a také o jejich naplnění.
Více jsem tento text rozebíral již v dřívějším článku:
09 „Učení o Božím zákonu – věčný nebo dočasný zákon“.
Běžná tvrzení v adventismu
Ježíš sám nikdy sobotu nezrušil, naopak byl po celou dobu své pozemské služby příkladem věrnosti zachovávání soboty. Natolik dbal na posvátnost soboty, že když mluvil o době pronásledování, která nastane po jeho nanebevstoupení, radil svým učedníkům: ,,modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu. To jasně ukazuje, že i tehdy byli křesťané vázáni důsledným dodržováním soboty. Je pánem Soboty. V sobotu dokončil stvoření a v sobotu také zakončil vykoupení lidstva, když odpočinul v hrobě.(viz. např. Adventisté sedmého dne věří str. 304)
Záludnost této obhajoby tkví ve smíchání pravdivých vět s nepravdivými. Pravdivých informací s nesprávnými závěry. Vysvětlím to. Například spojení soboty se stvořením a vykoupením.
Adventismus tvrdí: ,,Sobota a Kristus. Písmo odhaluje, že Kristus byl Stvořitelem stejně jako jeho Otec (1 K 8,6; Žd 1,1.2; J 1,3). Byl to tedy právě Kristus, kdo oddělil sedmý den jako den odpočinku pro lidstvo. Kristus propojuje sobotu se svým vykupitelským, a také stvořitelským dílem. Ten, který mohl o sobě říci ,,JÁ JSEM“ (J 8,58; Ex 3,14), začlenil sobotu do Desatera jako připomínku každotýdenního bohoslužebného setkání se stvořitelem. Připojil však ještě jiný důvod pro zachovávání soboty: vykoupení svého lidu (Dt 5,14-15). V sobotě se tak spojuje přijetí Ježíše jako Stvořitele a Spasitele.“ (Adventisté sedmého dne věří str. 303-4)
Ano, je pravda, že přikázání o sobotě je v Exodu spojeno s odkazem na Boží stvořitelské dílo a Jeho odpočinutí a v Deuteronomiu je zase spojeno s vyvedením/ záchranou Izraele z Egypta. Obojí se však vztahuje k Izraeli a k Sinajské smlouvě, kterou se Izrael zavázal s bohem dodržovat jako jemu zvláštní lid.
I když věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží a že skrze něj vše povstalo a že on a Otec jsou jedno, není správné říkat, že Ježíš vydal Desatero a sobotu. V bibli to tak není, je to domněnka. A používá se jen aby se starozákonní učení spojilo s Ježíšem a hodilo i na křesťany.
Nebo spíš jinak. I když věříme v ,,trojjedinost Boží“ že Otec, Syn i Duch Svatý jsou jeden jedinný Bůh. A že jsou za jedno v mysli v srdci a v charakteru, tak je libovolně nezaměňujeme. Každy z nich má v bibli své místo a svou roli.
Představte si, že bych osoby trojice v jejich rolích v bibli libovolně zaměňoval a tvrdil, že: ,,Při křtu vodou Boha Otce, řekl Duch Svatý ‚Toto je můj milovaný Otec, kterého jsem si vyvolil‚ a Ježíš by se jako holubice snesl na Hospodina.“ (ev. Jana 3) By vám z toho rozum stál ne?
Nebo si řeknu, že když jsou v trojici jedno, tak můžu Ježíše napasovat i do rolí těch ostatních. Takže: ,,Je dobře pro učedníky, aby Ježíš přišel nahoru k Ježíši, který ho poslal, protože pak pošle zpátky přímluvce Ježíše, který je uvede do veškeré pravdy.“ (Jan 16,5-7) To je nesmysl.
Zkrátka není dobré zaměňovat jednotlivé osoby Boží trojice v jejich činech, nebo z toho vyvozovat něco, co by jinak z bible nevyplývalo.
Tedy dosazením Ježíše za autora Desatera místo Hospodina (Boha Otce), se adventismus snaží aplikovat znění desatera a soboty i na následovníky Ježíše z pohanů a to není správné zacházení s biblí, protože z kontextu vydání desatera jako součást Smlouvy (Ex 19) vyplývá, že Izraelci měli být jediní s kým tuto smlouvu Bůh uzavřel.
Znění příkazu o sobotě spojilo Izraelcům stvoření země Bohem a jejich záchranu z Egypta.
A to samo o sobě stačilo, aby existoval význam pro zachování tohoto dne odpočinku. Příkaz existoval dávno před narozením Ježíše Krista. I když Ježíš je slovo, skrze nehož povstalo všechno co jest. A je naším spasitelem, tak to neznamená, že tím sobota najednou nabývá na významu!
Právě naopak, sobota, která byla jen stínem a připomínkou dřívějšího ráje a stvoření, ukazovala na Ježíše, který je nejslavnější zjevení Boha a jeho povahy. Ježíš je středem všeho, ne sobota. (Žd 10, 1 Kol 2,17)
Ta věta ,,V sobotě se tak spojuje přijetí Ježíše jako Stvořitele a Spasitele.“ je tak… na to snad nemám slušná slova. Zkusím vám tento typ vykládání bible ukázat na příkladech:
Dřevo:
Při stvoření Bůh učinil zeleň a stromoví, které mělo být lidem za potravu. Vysadil také do zahrady Eden strom Života, který umožňoval člověku žít věčně. Strom je tedy symbolem života všeho stvoření. Strom je dřevo. Při zástupné oběti za naše hříchy byl Ježíš přibit na kříž. Od té doby je kříž symbolem naší spásy. Kříž je tedy symbolem spasení všeho stvoření. Kříž je také dřevo. ,,Ve dřevě se tak spojuje přijetí Ježíše jako Stvořitele a Spasitele všeho stvoření.“
nebo Světlo:
Jako první při stvoření Bůh řekl ,,Buď světlo!“ a Bylo světlo a On viděl, že světlo je dobré.
Ježíš o sobě řekl, Já jsem světlo světa. Jan uvádí, že v Něm byl život a život byl světlo lidí. Při své smrti na kříži za spásu lidstva nastala po celé zemi tma, tedy přestalo světlo. ,,Ve světle se tak spojuje přijetí Ježíše jako Stvořitele a Spasitele.“
Taky nepřekrucuji bibli. Opravdu strom života je ze dřeva. Opravdu jako první Bůh řekl budiž světlo. Opravdu nastala při Ježíšově smrti tma. Opravdu byl kříž ze dřeva. Ale dávám těm veršům nesprávný důraz a důležitost. Všichni cítíte, že v tom závěrečném výroku cpu světlo/dřevo někam na výsluní, kam nepatří.
Přesně toto však dělá adventismus právě se Sobotou. Světlo i dřevo i sobota má svůj význam a roli, obojí v určitém smyslu slova může ukazovat na Ježíše Krista. Ale podle bible vlastně všechno je pro něho. Má prvenství ve všem. (Kol 1,15-20) V Něm se vše naplňuje (Ef 1,20-23).
Zkrátka nesouhlasím s tím, že v sobotě se spojuje přijetí Ježíše jako Stvořitele a Spasitele. A zrovna ti, kteří Ježíše nechali ukřižovat a nepřijali ho jako Mesiáše, se k sobotě hlásili velice horlivě a právě kvůli ,,porušování soboty“ je napadalo, že ho odstraní.
Odpočinutí v hrobě
,,Po své smrti odpočinul v hrobě, a tak symbolicky stvrdil, že dokončil vykoupení lidstva. Sobota tak podává svědectví o Kristově díle stvoření a vykoupení. Tím, že ji jeho následovníci zachovávají, mohou se spolu s Kristem radovat z toho, co vykonal pro lidstvo.“( Adventisté sedmého dne věří str. 304)
Kdyby sobota sama o sobě vydávala svědectví o Kristově díle, nebyli by židé dodnes vůči němu zatvrzelí.
Považuji za neuctivé používat POTUPNOU SMRT BOŽÍHO SYNA jako propagandu pro svou nauku. Přeci když vás zabijí, tak jste mrtvý!!! Když jste mrtvý, tak už neovládáte své vlastní tělo. Neovládáte to, jestli dýcháte, hýbete se, nebo jestli si sami vrátíte život. Ten život mu vzali na kříži.
Takže to, že položili potom Ježíšovo tělo do hrobu a že ženy podle tradic počkaly z nabalzamováním až po sobotě, nemá naprosto nic společného s Ježíšovou vůlí ani s jeho vlastním rozhodnutím ,,odpočinout si v hrobě, aby zachoval sobotu!!!“
,,Tím, že ji jeho následovníci zachovávají, mohou se spolu s Kristem radovat z toho, co vykonal pro lidstvo.“ Jakoby se následovníci Ježíše nemohli spolu s Ním radovat z toho, co vykonal pro lidstvo, když sobotu nezachovávají!!!
Ježíš jako náš příklad v zachovávání soboty
Fakta jsou taková. Ježíš Kristus se narodil jako žid – z kmene Judova, jako Izraelec chcete-li. Tedy dědičně na něj platila Sinajská smlouva a zákon jako na každého izraelce. Ať už by Ježíš později nařídil sobotu všem křesťanům, nebo by zůstala platná pouze pro izraelce, tak by stejně během svého života bez hříchu dodržel celý zákon a tedy i sobotu. Tedy argumentace pro obhajobu soboty, že je pro všechny lidi, protože i Ježíš ji dodržoval, je nesmyslná!!! Navíc ani sami adventisté podle tohoto principu nejednají. Myslím tím podle principu, že závazné je to, co dělal Ježíš, protože on je příklad pro všechny lidi, nejen pro židy.
Ježíš byl například obřezán. Ale adventisté nevyučují povinné obřezávání. Proč? (Protože to je jen pro židy, křesťané mají být duchovně obřezání) Ježíš dodržoval předepsané oběti i o nich vyučoval v kázání na hoře. Ale adventisté nevyučují o povinném dávání obětí. Proč? (protože to bylo jen pro židy, křesťané přijímají jako zástupnou oběť právě Ježíšovu smrt)
Ježíš platil chrámovou daň. Ale adventisté nevyučují povinné dávání chrámové daňě (i když desátků ano, ale chrámová daň byla navíc). Proč? (Protože chrámová daň byla jen pro židy. Křesťané nemají fyzický chrám, jejich tělo je chrám Ducha)
Ježíš nosil třásně na oděvu jako znamení. Ježíš jedl velikonočního beránka (nejen malý čtvereček chleba). Atd. Atd.
Ježíš také dodržoval všechny soboty jako znamení mezi Bohem a jeho lidem. Ale to neznamená, že jsou soboty pro všechny platné. To jen znamená, že ani jako Izraelci Ježíši nebylo co vytknout a žil život bez hříchu.
Stejně tedy i adventisté když posuzují, které činnosti Ježíše jsou jako univerzální příklad závazný pro všechny lidi, musejí rozsuzovat mezi tím, jestli to bylo jen proto, že byl Izraelec, nebo je to obecný platný princip.
A protože jsme si už v minulém článku ukázali, že Soboty byly znamením Smlouvy Boha s Izraelem a nikým jiným, tak je jasné, že pohanům určeny nebyly.
Sobota učiněna pro člověka
Pak je tu ještě jeden verš, kdy Ježíš říká, že: ,,Sobota byla učiněna pro člověka a ne člověk pro sobotu! Proto je syn člověka Pánem i nad sobotou.“ (Marek 2,23-28)
Ten se používá k tomu, že prý sobota platí pro všechny lidi. V kontextu Marka 2,23-28 farizeové Ježíši vytýkají, že jeho hladoví učedníci mnou v poli klasy a jedí – což je ,,práce“.
S Ježíšem se baví Izraelci o Izraelcích a izraelském nařízení. A Ježíš jim odpovídá příběhem, kdy jiný Izraelec v případě nouze překročil původní nařízení o posvátnosti chlebů. Pak jim říká, že když jim to přikázání o sobotě Bůh dával, tak jim to dával jako dar, aby jim to bylo k užitku a ne, aby je to zotročovalo.
Z kontextu vyplývá, že Ježíš mluví o izraelcích, kterým jedinným to přikázání také dal. Ježíš tím výrokem: ,,Sobota byla učiněna pro člověka a ne člověk pro sobotu, proto je Syn člověka Pánem i nad sobotou.“ nemění dříve zavedené ustanovení. To není proslov, jako při kázání na hoře: ,,Slyšeli jste, že bylo řečeno…., ale JÁ vám říkám…“ Zde Ježíš pouze používá fakta, která už tak byla jako důvod proč ,,je Pánem i nad sobotou“
A ta fakta se můžeme dočíst při ustanovení soboty jako součást smlouvy (Ex 19-20) pro Izraelce jako jedinné vyvolené. Nebo v Ex 15,25 ; Ex 16,4-5 a Ex 16,22-30 zde je ustanovení soboty jako dne odpočinku od sbírání many opět určené lidu Izraelskému.
Tedy je jasné, že sobota byla ustanovena pro Izraelce a to je to co myslí Ježíš, když říká, že byla učiněna pro člověka. Tento příběh nese poselství, které ospravedlňuje Izraelity (12 učedníků) za jejich ,,činnost“ v sobotu. A adventismus ho přitom použije na to, aby odůvodnil zakáz práce v sobotu i pohanům.
(Zaslechli už jste někdy ve sboru rozhovor tohoto typu?: ,,Taky si mohla to jídlo připravit už v pátek a nedělat se s tím až dneska…… Když už teda musí vařit dnes, tak by mohla dělat nějaké jednoduché ryché jídlo, aby s ním neměla v sobotu tolik práce…… ,,Když sis nepřipravil jídlo v den přípravy, tak je lepší než bys něco kupoval, raději nejíst a rozhodnout se držet půst.“ Já jsem ve sboře, nebo na sobotních akcích občas podobná slova zaslechl.)
Odsuzování druhých za to, že porušují sobotu se v adventismu občas děje a je to stejné jako to, co dělali farizeové vůči učedníkům. Učení Adventismu o sobotě vede, byť někdy jen nepřímo k tomu, že se dostanete do role těch co reptají na druhé: ,,jaktože dělají, co se v sobotu nesmí!“
Ano v příběhu evangelia zazní od Ježíše nakonec: ,,Syn člověka je Pánem i nad sobotou“, ale v kontextu je to poselství milosti pro ty, kteří jí dodržovat měli a z nouze porušili. Pokud na vás jako hlavní myšlenka z příběhu vyskočilo poselství: ,,Ježíš je Pánem soboty! Tak to jí musíme všichni křesťané tedy zachovávat!“, tak si troufám říci, že vaše vnímání důrazů bible je neobjektivní a nevyvážené.
Mimochodem dávám k zamyšlení (i sobě): Co asi Ježíš myslel tím, že PROTOŽE je sobota pro člověka a ne člověk pro sobotu, PROTO je Syn člověka Pánem i nad sobotou?! Proč je pravomoc ,,syna člověka“ podmíněna postavením ,,člověka“ vůči sobotě? Kdo všechno je ,,syn člověka ?“
Proroctví o pádu Jeruzaléma – modlete se, aby to nebylo v sobotu
A pak je tu ještě jeden text, který adventismus používá jako důkaz univerzální platnosti soboty. ,,Kristus natolik dbal na posvátnost soboty, že když mluvil o době pronásledování, která nastane po jeho nanebevstoupení, radil svým učedníkům: ‚modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě, nebo v sobotu‚ (Mt 24,20) To jasně ukazuje, jak poznamenává Johnatan Edwards, ‚že i tehdy byli křesťané vázáni důsledným dodržováním soboty‚.“ (Adventisté sedmého dne věří str. 304)
Adventistům se výklad Edwardse hodí do krámu, i když on tím původně obhajoval neděli. V kontextu Ježíš mluví o chrámových stavbách, že bude všechno rozmetáno. Toto se stalo při dobytí Jeruzaléma v roce 70 n.l. Učedníci si to spojují s koncem světa a jeho příchodem.
Ježíš mluví nejprve o událostech, které se spíše pojí s jeho druhým příchodem a se skonáním věku. A když v poslední větě řekne , že teprve pak přijde konec, tak poté mluví o ,,znesvěcující ohavnosti“ jako znamení, aby všichni z Judska utekli do hor.
Vsuvka: Před dobytím města došlo v Jeruzalémě k obrovskému povstání židů proti římské nadvládě. Skupina zélotů obsazením města zneuctila část chrámu, což by mohlo být naplněním Ježíšovy předpovědi. V Jeruzalémě od té doby soupeřily 2 skupiny židovských povstalců, dokud nepřitáhl římský Velitel Titus. Proti němu se poté obě skupiny spojily a bojovaly až do úplného dobytí města. Celou tu dobu povstalecké skupiny žily na úkor místního obyvatelstva – jeho majetku a potravin. Nakonec před dobytím vládl v celém městě veliký hlad. Pro obyvatele Jeruzaléma to tedy byly těžké časy bojů, hladu a násilí.
Ježíšova výzva tehdy pokračuje:
Uprchnětě do hor.
Kdo je na střeše a ať nesestupuje, aby si něco bral z domu
kdo je na poli ať se nevrací ani pro plášť
Běda těhotným a kojícím v těch dnech!
Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu.
Takže výzva je, aby křesťané, ti co Ježíšovi věři, ale původem židé z Jeruzaléma uprchli ze svého hlavního města. Je tak naléhavá, že se nemají ničím zdržovat. Půjde o život. I tak to bude náročný útěk právě pro těhotné a kojící. A výzva ,,modlete se, aby to nebylo v zimě, nebo v sobotu“ je ze stejného důvodu.
V zimě by byl útěk ještě horší. A v sobotu také. Ne snad proto, že by útěk o život byla nepovolená práce, trestaná smrtí. Ale protože v sobotu se neobchodovalo ani necestovalo. Hlavní brány města byly zavřené a z města by se jim hůře unikalo a strážím by bylo divné, že někdo chce cestovat pryč zrovna v sobotu, kdy se necestuje.
Zkrátka Ježíš prorokuje, že i tehdy bude mezi židy stále platný a rozšířený zvyk dodržování soboty- to ano. Ale neznamená to, že tím nařizuje nově křesťanům z pohanů, aby dodržovali sobotu, nebo že by se na ně také vztahovala. Ježíši jde především o jejich záchranu a útěk.
Shrnutí:
I když se Ježíš Kristus narodil jako žid a celý život nespáchal hřích a žil podle zákona a dodržoval i nařízení o sobotě a to správným způsobem ve vztahu k Bohu Otci. Neznamená to, že tím nařídil svým následovníkům, aby dělali to samé, stejně jako jim svým příkladem nenařídil obětovat, nebo obřezávat se.
Jeho proroctví o zničení města a výzva k modlitbám, aby to nebylo v sobotu měla za úkol udělat co nejvíce proto, aby mohli být zachráněni.
Jeho slova o tom, že: ,,Syn člověka je Pánem i nad sobotou“ Znamenají to, co znamenají, ale nenařizují křesťanům dodržovat sobotu. Kontext naopak brání učedníky při porušování soboty kvůli hladu.
Sobota a apoštolové
Do tohoto článku přídávám ještě část o sobotě a apoštolech, zatímco v dalším článku popíši samostatně učení o sobotě v novozákoních listech. Stať mi připadá příliš krátká na samostatný článek a čím více článků o sobotě bude, tím by mohla být problematika méně přehledná.
Samozřejmě, že dobou apoštolů nyní myslím dobu působení apoštolů od Ježíšova ukřižování a dále.
Protože na jejich působení během Ježíšova života před křížem platí stejné důvody jako pro samotného Ježíše. Apoštolové stejně, jako Ježíš z Nazareta byli původem Izraelci a tedy žili pod Sinajskou smlouvou, která se na ně vztahovala a nařizovala jim, aby dodržovali sobotu.
Adventismus používá jako podporu svého učení o univerzálně platné sobotě statě ze Skutků apoštolů, ve kterých apoštolové (hlavně Pavel) v sobotu navštěvovali synagogu a kázali zde Ježíše Krista.
,,Stejně jako Kristova účast na Bohoslužbách ukazovala, že uznával sedmý den jako zvlášť určený pro bohoslužbu, tak tomu bylo i u apoštola Pavla.“ (Adventisté sedmého dne věří str. 305)
Opět je zde smíchán podložený fakt spolu s nepodloženým závěrem.
Ano Pavel se účastnil v sobotu bohoslužby v Synagoze, ale nevyplývá z toho, že je sobota závazná pro všechny křesťany.
1) Apoštolové byli původem židé a sobota i jiná nařízení byla jejich železným zvykem i kdyby pro ně již nebyla závazná.
12 apoštolů i apoštol Pavel byli původem Izraelci. Byli tedy v této víře již vychováni a celý život se jí jako zbožní členové svého národa drželi. Jestliže nyní podle jejich víry přišel Mesiáš a naplnil písma nezačali automaticky jednat, jako by židé nikdy nebyli. Petr dále odmítal jako žid jíst nečisté maso (Sk 10). V Galatským se křesťané ze židů z okolí Jakubova stranili křesťanů z pohanů(Ga 2). Pavel podstoupil očistný obřad a nazírský slib (Sk 21).
Tedy zmínky o tom, že apoštolové šli v sobotu do synagogy neustanovují toto jejich původem židovské jednání za vzor pro všechny křesťany z pohanů. Pořád je to jednání křesťanů ze židů, kterým pokud jim nařízení staré smlouvy nebránila žít život v lásce a bez rozdělení od pohanů, tak nadále mohli jednat podle svého zvyku.
2) Apoštolové nechtěli stavět překážku ostatním židům v přijetí evangelia. Šli za nimi do jejich prostředí a jejich jazykem jim podávali evangelium. V sobotu v synagoze na Písmu.
Apoštol Pavel vysvětluje proč chodil v sobotu kázat do synagogy, proč nechal Timotea obřezat a další židovská nařízení. ,,Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. Židům jsem byl židem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kdo jsou pod zákonem – i když sám pod zákonem nejsem.“ atd. (1Kor 9,19-23)
Tedy když Pavel šel do nových měst získávat pro Krista tak nejprve se obrátil na místní židy u nich v synagóze a přesvědčoval je z Písem. Když ale nechtěli, tak vycházel ven za pohany a jeho evangelium někdy vůbec neobsahovalo slova jako ,,hřích“ ,,pokání“ ,,zákon“ nebo ,,sobota“ (Skutky 17,22-31)
Tedy Apoštolové ,,dodržovali“ shromáždění v sobotu protože nechtěli být trnem v oku Izraelcům a naopak toho chtěli využít ke zvěstování evangelia. U pohanů takovéto překážky neměli a na pohany také nevkládali žádná další břemena z Božího/Mojžíšova Zákona.
3) To že se ve skutcích apoštolů po Ježíšově smrti vyskytuje slovo sobota neznamená automaticky její závaznost. Znamená to pouze ten fakt, že v té době stále byl rozšířený zvyk mezi židy, že sobotu zachovávali. Ve skutcích apoštolů jsou zmíněny např. i letnice, na které pospíchal apoštol Pavel do Jeruzaléma (Sk 20,16) a v 1 Korintským 5,8 je výzva ať slavíme velikonoce (hod beránka). Také z toho adventismus neusuzuje, že kromě týdeních sobot jsou univerzální i výroční soboty letnic a nejsvětější Sobota hodu Beránka. Ty verše prostě jen ukazují, že v té době se tyto židovské svátky mezi židy stále slavily.
Jeruzalémský koncil o křesťanech z pohanů
Je-li někdo ještě na pochybách ohledně univerzální platnosti soboty pro pohany, nechť si přečte 15. kapitolu Skutků apoštolů bez cizího výkladu a předporozumění.
Rád bych zde zopakoval závěr dřívějšího článku o zákonu, že totiž Zákon = zákon = Boží zákon = Mojžíšův Zákon. Ježíš ani jiné citace z NZ nerozlišují mezi ceremonielním a morálním zákonem, nebo mezi Božím a Mojžíšovým zákonem.
A také chci všem připomenout, že přikázání o sobotě je součást zákona a nestojí někde mimo nad ním.
Ve skutcích 15 došlo k tomu, že Křesťané ze židů chtěli nakládat na pohany přikázání Sinajské smlouvy, tedy Mojžíšův zákon. Pavel a Barnabáš s tím nesouhlasili a dostali se do sporu.
Šli kvůli tomu do Jeruzaléma před apoštoly a starší. Opět někteří křesťané z farizeů chtěli aby se pohanům nařidila obřízka a dodržování Mojžíšova zákona.
Apoštol Petr pak pronáší řeč, kde ukazuje, že i pohané dostali Ducha Svatého, jako oni při letnicích a on to viděl/zažil. A ptá se a já se dnes ptám s ním: ,,Proč tedy pokoušíte Boha a chcete vložit na učedníky břemeno, které nemohli unést ani naši otcové ani my! Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše.“
Po něm Jakub pronese svou řeč, kde zazní i toto: ,,Proto já soudím, abychom nedělali potíže pohanům, kteří se obracejí k Bohu, ale jen jim napsali, aby se vyhýbali všemu, co přišlo do styku s pohanskou bohoslužbou, aby nežili ve smilstvu, aby nejedli maso zvířat, která nebyla zbavena krve, a aby nepožívali krev.“
A nakonec se apoštolové a starší za souhlasu celé církve rozhodnou poslat dva bratry a dát jim dopis, kde pro křesťany z pohanů stojí toto: ,,Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše: nikdo ať vás nezatěžuje jinými povinnostmi, než těmi, které jsou naprosto nutné: Zdržujte se všeho, co bylo obětováno modlám, také krve, pak masa zvířat, která nebyla zbavena krve, a konečně smilstva. Jestliže se toho všeho vyvarujete, budete jednat správně. Buďte zdrávi.“ Skutky 15,29
Tedy na tomto koncilu se ani jednou nezmínila sobota jako nárokovaná na pohany a to se zde probíralo téma, co vlastně mají pohané dodržovat z Mojžíšova zákona. Přesto adventismus sobotu na pohany nakládá, zatímco např. zásadu ,,zdržovat se masa nezbaveného krve“ adventismus neřeší (minimálně v 27 věroučných článcích ne).
Shrnutí a závěr
Za života Ježíše před křížem stále platila Sinajská smlouva i se sobotou pro všechny, to není důkaz všeobecného nařízení. Po Ježíšově smrti apoštolové nějakou dobu odmítali připustit na uvolněná pravidla otevřená nyní i pro pohany a stále lpěli na Sinajských nařízeních včetně soboty a oddělování se od pohanů.
Po Petrově snu a Pavlově misii se evangelium začlo šířit různě – židům židovsky v sobotu v synagoze výkladem písma a pohanům bez zákona a jeho nařízení včetně sobot. To vyústilo ve spor, co je povinné pro pohany a závěr zněl jasně – jen to nezbytné. Vyjmenovány byly 4 věci ale sobota v nich nebyla. Nadto všechno nechal apoštol Pavel s ohledem na místní židy Timotea syna ve víře obřezat, pro ně dodržoval zákon a dokonce na letnice šel před Hospodina do Jeruzaléma a složil nazírský slib. Tyto jeho činy však nejsou naším doslovným vzorem – dodržovat letnice, nazírské sliby, obřezávat atd. – ale ukázkou principu, že v Kristu jsem svoboden, ale než by má svoboda byla kamenem úrazu druhému, tak se raději pro svědomí druhých omezím.
Když ale naopak chtěl někdo křesťanům z pohanů jejich svobodu v Kristu sebrat břemenem zákona, tak Pavel pohany neústupně bránil. (viz list Galatským)
Ani v evangeliích ani Skutcích apoštolů jsme zatím nenašli zdůvodnění nebo oporu pro učení adventismu o všeobecně platném přikázání o sobotě.
Další článek bude o sobotě v učení novozákoních listů.