21. Učení o Církvi ostatků
Srp 11Tento článek se zabývá učením adventismu o církví ostatků.
Toto učení ustanovuje zvláštní totožnost adventního hnutí a později církve.
Církev adventistů s.d. se chápe jako ,,ostatek“ neboli ,,církev ostatků“, Bohem povolaná a prorocky předpovězená.
Kniha ,,Adventisté sedmého dne věří – výklad základních věroučných článků“ obsahuje celou jednu kapitolu – věroučný článek/pilíř nazvaný ,,Ostatek a jeho poslání“.
Základní a stručné znění tohoto věroučného výroku zní takto:
,,Univerzální církev tvoří všichni ti, kteří skutečně věří v Krista. V posledních dnech, v čase rozsáhlého odpadnutí, jsou ostatky církve povolány zachovávat Boží přikázání a víru Ježíšovu. Tyto ostatky oznamují příchod hodiny soudu, zvěstují, že spasení je možné jen v Ježíši Kristu a hlásají blízkost jeho druhého příchodu. Toto zvěstování symbolizují tři andělé ze 14. kapitoly Zjevení. Současně probíhá v nebi soud a na zemi je jeho výsledkem pokání a náprava. Každý věřící je povolán k osobní účasti na tomto světoširém svědectví (Zj 12,17; 14,6-12; 18,1-4; 2 K 5,10; Ju 3,14; 1 Pt 1,16-19; 2 Pt 3,10-14; Zj 21,1-14).“ ( Adventisté sedmého dne věří str. 194)
Můžeme si na tomto oficiálním znění věroučného výroku všimnout několika věcí:
1) V jednom výroku se mluví o trojandělském poselství, o ostatku, o vyšetřujícím soudu a ještě o spasení jen v Ježíši Kristu. Krásná ukázka toho, jak se v adventismu všechno propojuje se vším a tak běžný čtenář má pocit, jak všechny nauky do sebe zapadají natolik, že nejdou odtrhnout od sebe. Z toho pak mnozí nabudou přesvědčení, že přestat věřit v jednu část učení adventismu znamená nutně odpadnutí i od všech nauk s ní spojených a to včetně těch základních, které jsou společné a známé všem křesťanům. Někteří adventisté si potom myslí, že přestat věřit nějakou část učení adventismu znamená vlastně úplné odpadnutí od bible a od křesťanství.
To je mylná představa. V křesťanství jsou jistě základní věroučné nauky, které nejde odstranit a jsou spolu provázané. Avšak špatná učení adventismu, která zde předkládám mezi ně nepatří a když přestanete věřit těmto špatným učením, tak stále můžete být křesťanem, který následuje Ježíše Krista a učení bible.
Proto nacházíte články se špatným učením na tomto webu rozdělené a nadepsané jinak, než jak je podává např. kniha ,,Adventisté sedmého dne věří“. Snažím se rozplést jednotlivá učení a každé zvlášť srovnat s biblí, aby mohlo být uznáno, nebo zavrženo, bez ohledu na další učení. Také jsem přesvědčen, že seznam věroučných bodů popsaný v knize ,,Adventisté sedmého dne věří“ i přes jeho pěkný důstojný vzhled a vznešeně znějící nadpisky neodráží přesně věroučné důrazy a názvy hlavních témat adventismu, jak z doby jeho počátku, tak i současné praxe na sborech, např. při vyučování před křtem, nebo při evangelizačních programech. V těch naleznete mnohem častěji důrazy a pojmy právě jako je ,,trojandělské poselství“ ,,církev ostatků“ ,,Boží pečeť“ ,,šelma“ atd. Snažím se tedy, aby články byly přehledné, srozumitelné a aby i méně zorientovaní čtenáři porozuměli pojmům v adventismu.
2) Pro vás, co čtete články postupně jak jsou očíslované, všimněte si znovu, že se zde opakuje teze, rozebraná v minulém článku, že tři andělé ve Zj 14 jsou symbol pro církev/ostatky. Čili hned pro vaše nové postavení – ostatku – existuje poslání/úkol.
Pro všechny ostatní čtenáře stačí, když si ze znění věroučného výroku uvědomíme tato fakta:
Mluví se zde o univerzální církvi, tedy o všech, kteří věří v Krista, ale pak je tu ještě odlišná skupina, ostatky církve, která má nějaké odlišné povolání a do této skupiny je zván každý věřící v Krista z první skupiny – univerzální církve.
Ještě bych asi měl nějak jasněji prokázat, že adventismus považuje právě sebe za tuto ,,církev ostatků“.
V církevním řádu CASD v poslední aktualizaci z roku 2016 v 6. kapitole – Členství v církvi str. 39-40
jsou napsány body křestního slibu a na str. 40-42 jsou napsány body vyznání víry členů církve.
Bod č. 13 křestního slibu i vyznání víry je shodný a zní takto:
Slib:
13. Přijímáte a věříte, že Církev adventistů sedmého dne je podle biblického
proroctví církví ostatku a že lidé z každého národa, rasy a jazyka jsou zváni a přijímáni
do jejího společenství? Přejete si stát se členy místního sboru této celosvětové
církve?
Vyznání:
13. Věřím, že Církev adventistů sedmého dne je podle biblického proroctví církví
ostatku a že lidé z každého národa, rasy a jazyka jsou zváni a přijímáni do jejího
společenství. Přeji si stát se členem místního sboru této celosvětové církve.
Oklikou se dá to samé dovodit ještě z věroučného bodu o daru proroctví, který říká:
,,18. Dar proroctví
Jedním z darů Ducha svatého je dar proroctví. Tento dar je příznačný pro církev ostatku a projevil se v díle E. G. Whiteové. …..“
(Adventisté sedmého dne věří str. 262)
Ellen Whiteová vyrůstala jako metodistka, ale uvěřila poselství Milleritů a vystoupila ze své církve. Podle vlastních slov měla první ,,vidění“ až po zklamání v roce 1844, tedy už v době, kdy byla v adventním hnuutí. Ona byla u zrodu církve Adventistů a od té doby také zůstávala až do své smrti váženou členkou a prorokyní církve adventistů. Je tedy jasné, že ,,církví ostatku“, pro kterou je podle adventismu příznačný dar proroctví projevený v díle EGW, je pravě Církev adventistů sedmého dne.
Malé shrnutí
Ukázali jsme si tedy, že CASD věří, že je speciální církví ostatku, že tomu musí uvěřit před vstupem do ní všichni členové a také to vyznat. A také tento ostatek věří, že je povolán Bohem ke speciální misi a že všichni ostatní křesťané jsou Bohem povoláváni, aby se k nim přidali.
(Ze sousloví ,,povoláni Bohem“ ve věroučném článku o ostatku a jeho poslání není slovo ,,Bohem“ napsáno, ale vyplývá to ze znění. Kým jiným by byl z pohledu adventistů ten ostatek povolán, aby něco hlásal a ostatní povoláni, aby se k němu přidali.)
EGW a ostatek
Sousloví ,,církev ostatků“ vykrystalizovalo v církvi až časem a používá se v této formě v současných pramenech adventismu zatímco v těch původních ještě ne, přesto EGW zná pojem ,,ostatky“ jako skupinu věřících, o kterou se v závěru dějin Bůh stará a je jasné, že tím myslí adventní hnutí a později církev.
,,Věrnost při společném shromáždění
Pán mi ukázal, že ti, kteří zachovávají sobotu, mají mít velký zájem o shromáždění a snažit se, udělat je pokud možno nejzajímavější. V tomto směru je zapotřebí projevit mnohem více zájmu a činorodosti. Všichni by měli o Pánu něco říci a udělají-li to, budou mít požehnání. Kniha pamětná bude psána o těch, kteří neopouštějí společná shromáždění, ale často se vespolek napomínají. Ostatky musejí zvítězit skrze krev Beránkovu a skrze slova svědectví svého. Někteří očekávají, že zvítězí jen skrze krev Beránkovu, aniž by vyvíjeli zvláštní úsilí. Viděla jsem, že Bůh ze své velké lásky nám dal schopnost řeči. Dal nám jazyk a my jsme odpovědní za jeho používání. Oslavujme proto Boha svými ústy, zvelebujme pravdu a Jeho nekonečné milosrdenství, abychom zvítězili skrze slovo svědectví svého a skrze krev Beránka.“ (http://www.ellenwhiteova.cz/rane-spisy/vernost-pri-spolecnem-shromazdeni/search/)
Z kontextu je jasné, že EGW přisuzuje stejné vlastnosti ,,ostatkům“ (slova ,,abychom zvítězili skrze slovo svědectví svého a skrze krev Beránka“ odkazují na Zj 12 ze které adventismus odvozuje existenci církve ostatků) a pak ty samé vyžaduje od adventních čtenářů pod slovem ,,my“ = adventní hnutí/ církev = ti, kteří zachovávají sobotu.
Další příklad:
Rané spisy, kapitola ,,Nezkušeným“
,,Viděla jsem, že ostatky nejsou připraveny na to, co přijde na tuto zemi. Zdá se, jakoby většina těch, kteří vyznávají, že věří, že máme poslední poselství milosti, byla otupělá a apatická. Můj provázející mne anděl zvolal hrozivě slavnostním hlasem: „Připravte se, připravte se, připravte se! neboť brzo přijde krutý Boží hněv. Jeho zuřivost bude vylita nesmíšená s milostí, a vy nejste dosud připraveni. Roztrhněte svá srdce a ne roucha. Pro ostatky musí být vykonáno veliké dílo.“ (http://www.ellenwhiteova.cz/rane-spisy/nezkusenym/search/)
Opět nejsou připraveny ostatky, my máme poselství milosti….anděl mluví k nim – připravte se, vy nejste připraveni. Ostatky jsou tedy adventní komunitou – čtenáři okolo EGW.
Další příklad:
Rané spisy, kapitola ,,Třetí andělské poselství“
,,Bylo mi ukázáno, že ostatky následovaly Pána Ježíše do svatyně svatých, viděly tam truhlu i slitovnici a byly uchváceny jejich slávou.“
(http://www.ellenwhiteova.cz/rane-spisy/treti-andelske-poselstvi/search/)
Z tohoto úryvku vyplývá, že EGW považuje za ostatky, tu část věřících, která po zklámání v roce 1844 uvěřila učení adventismu o svatyni – tedy, že Ježíš 22 řijna 1844 – vešel do svatyně svatých a oni ho tam tedy ,,vírou následovali“ = začali věřit, že předpověď Ježíšova příchodu, která se nesplnila, přesto byla od Boha, jen to byla jiná událost. To je jasná charakteristika adventismu konkrétně později CASD.
Shrnutí
Jak dnešní oficiální věroučné zdroje, tak i EGW tedy věří, že jejich církev je církví ostatků se zvláštním posláním. Dnešní církev, která už nezdůrazňuje učení o zavřených dveřích, navíc zve všechny ostatní křesťany (vlastně Bůh je povolává), aby podle poselství druhého anděla vyšli z Babylóna – svých padlých církví – a připojili se všichni k CASD – církvi ostatků – a jejímu poslání a vlastnostem.
Proč se považuje adventismus za církev ostatků – vyjímečnou církev?
To je na celém učení asi ta nejdůležitější otázka.
Odpovědi:
1) Návaznost
Toto učení je v adventismu rozpracováno chronologicky až později, než např. učení o deseti družičkách nebo o svatyni, ale jeho vliv je z velké části stejný. Toto učení prostě vyjadřuje exklusivitu/vyjímečnost nově vzniklé církve/hnutí.
Adventismus se považoval za vyjímečné hnutí už v době hlásání ,,půlnočního volání“ ještě před rokem 1844 – viz. Článek číslo 03. – Učení o deseti družičkách a půlnočním volání. Nebo později adventismus hlásal v rámci učení o svatyni, že jedině oni mají nové světlo o nové službě Ježíše ve svatyni Svatých, které umožní ostatním křesťanům i nadále čerpat užitek z Ježíšovy služby smíření. Také učení o trojandělském poselství (které jde ruku v ruce s učením o ostatku, protože to poselství je svěřeno právě ostatku) ukazuje na vyjímečné postavení adventismu. Učení o církvi ostatků je tedy jen logické vyústění předchozích učení. Je to další učení s novým jménem opírající se o část knihy Zjevení, které obhajuje, proč je adventismus jedinečný, vyvolený a také ,,potvrzuje“ jeho ,,pravost od Boha“.
Zkráceně to znamená, že adventismus se musí považovat za jedinečnou církev ostatků, protože se považoval za vyjímečný a jedinečný už od svého vzniku.
2) Biblický výklad
Adventismus se samozřejmě považuje za církev ostatků na základě biblických textů.
Učení o ostatku je v adventismu postaveno na třech kapitolách z knihy Zjevení. Jsou to kapitoly 10,12 a 14.
Zjevení 12
Toto je nejdůležitější text, protože jenom tato kapitola obsahuje slovní základ pro slovo ,,ostatek“.
Zjevení 12,1-17 A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina. Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní. A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem.
Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti. Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“
Když drak viděl, že je svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila syna. Ale té ženě byla dána dvě mocná orlí křídla, aby mohla uletět na poušť do svého útočiště, kde ukryta před hadem byla zachována při životě rok a dva roky a polovinu roku. A had za ní vychrlil ze chřtánu proud vody jako řeku, aby ji smetl. Ale země přispěla ženě na pomoc, otevřela ústa a pohltila tu řeku, kterou drak vychrlil. Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova.
Stručně řečeno se adventisté nalezli v posledním verši 17.
,,Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova.„
Tedy oni jsou ti, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova a jsou / budou za to pronásledováni.
Proč to mají být právě adventisté a nikdo jiný?
1) podle Adventismu ,,přikázání Boží“ znamenají desatero, včetně 4. přikázání o sobotě a mezi všemi protestantskými církvemi se schází na bohoslužby v sobotu místo neděle jen málo církví.
Ostatní církve, jako např. baptisté sedmého dne, se sice scházejí v sobotu k bohoslužbám, ale adventisté považují za zachování soboty kromě shromáždění také nepracování od pátku večera do sobotního západu slunce, kromě zaměstnání se také nevěnují ,,světským činnostem“ a ,,planým řečem“ (podle Iz 58).
Stále by se ale mohlo najít dost jiných menších církví/sborů, které takto ,,zachovávají sobotu + ostatní příkázání“ , proto je tu druhý filtr, kterým už neprojde jen tak někdo.
2) Adventisté se drží ,,svědectví Ježíšova“ což je podle jejich výkladu Duch proroctví (Zj 19,10 + Zj 22,10). Tedy v té církvi se ještě musí projevit duch proroctví/ dar proroctví. A to se podle adventismu naplnilo v osobě Ellen Whiteové. To odlišuje jejich církev od ostatních církví, které také zachovávají Boží přikázání včetně soboty. Pochybuji ovšem, že by adventisté kdy poctivě zkoumali všechny ostatní církve, které zachovávají sobotu, jestli mají také svého proroka nebo prorokyni. Adventismus předpokládá, že toto se naplnilo jen na jejich hnutí/ církvi, neboť věří, že má být jen jedno stádo (Jan 10,16) a že Ježíš přivede ostatní ovce do svého ovčince – církve ostatků a proto se to už nemůže naplnit na žádném dalším jiném hnutí. Tedy tím vlastně předpokládají, že se v jiných církvích nemůže projevit ,,duch proroctví“. Respektive sama EGW jim píše, že viděla, že nyní (po vzniku jejich hnutí) budou povstávat ,,falešné reformace“.
Rané spisy, kapitola: pevné základy:
(Satan),,Přichází rovněž jako anděl světla a svůj vliv po zemi šíří prostřednictvím falešné reformace. Církve jsou hrdé a myslí si, že Bůh pro ně koná podivuhodné dílo, ale ve skutečnosti se jedná o činnost jiného ducha. Vzrušení časem zmizí a svět i církve se pak nacházejí ještě v horším stavu než předtím.
Viděla jsem, že Bůh má opravdové dítky mezi adventisty podle jména, i mezi padlými církvemi a než budou vylity rány, budou z těchto církví povoláni jak kazatelé tak i členové a s radostí přijmou pravdu. Satan to ví, a než zazní hlasité volání třetího anděla, vyvolá v těchto náboženských společnostech určité oživení, aby ti, kteří zavrhli pravdu, si pak mohli myslet, že Bůh je s nimi. Dělá si naději, že svede i upřímné členy, aby si mysleli, že Bůh stále pro tyto církve pracuje. Ale světlo zazáří a všichni věrní tyto padlé církve opustí a připojí se k ostatkům.“
(http://www.ellenwhiteova.cz/rane-spisy/pevne-zaklady/search/)
nebo kapitola otevřené s zavřené dveře:
,,Viděla jsem, že tajemných znamení, divů a nepravých reformací přibývá a ještě se budou rozšiřovat. Reformace, které jsem viděla, nebyly žádnými reformacemi od bludu k pravdě.“
(http://www.ellenwhiteova.cz/rane-spisy/otevrene-a-zavrene-dvere-ew-42/)
Takže podle adventismu sotva můžou existovat další církve, které zachovávají Boží přikázání a drží se svědectví Ježíšova. Existující církve v době vzniku adventismu se podle něj staly padlým Babylónem, který měli křesťané = ,,opravdové dítky“ opustit, protože budou povoláni k pravdě (=ostatku=adventismu) a nové reformace, které vznikaly, nebo měly v budoucnu vznikat, viděla prorokyně jako falešné reformace. Podle EGW myslet si dnes, že i v jiných církvích je dnes oživení a že Bůh stále ,,pro tyto církve pracuje“ znamená akorát být sveden Satanem protože právě v to doufá.
EGW také psala, že i po její smrti budou za ní mluvit její spisy:
„Někdy je položena otázka: ‘Co když paní Whiteová zemře?’ Odpovídám: ‘Knihy, které napsala, nezemřou. Ony jsou živým svědectvím o tom, co praví Písmo’.“ – Lt 55, 1905 (PM 358.5)
„I když můj život může skončit, tyto knihy budou žít a učit pravdu.“ (PM 358.6)
„V těchto posledních dnech bylo našemu lidu dáno hodně světla. Bez ohledu na to, zda můj život bude zachován, mé spisy budou neustále hovořit, a jejich působení bude pokračovat až do konce času. Mé spisy jsou uspořádány v archívu, a i když nebudu na živu, slova, která mi dal pán, budou stále živá a budou promlouvat k lidu.“ – Lt 371, 1907 (1SM 55.5)
EGW tedy uvádí, že i po její smrti bude přítomnost jejích spisů a knih dostatečná jako zastoupení prorockého daru. Není tedy třeba, aby se objevil ,,nový prorok“.
A protože sama církev vnímá projevení ,,daru proroctví“ v jejích spisech a ne v její osobě, tak není vázána na život samotné prorokyně a svou ,,definici“ církve ostatků si adventismus udržel i po její smrti.
A do třetice proč ostatek mají být právě adventisté a nikdo jiný?
3) Protože podle adventismu je posláním církve ostatků hlásání trojandělského poselství a tato poselství přece ve své době hlásal právě adventismus a nikdo jiný. Tento argument také někdy uslyšíte jako odpověď, ale je to argument v kruhu:
Otázka:
Proč adventisté hlásají trojandělské poselství?
Odpověď:
Protože to je přece jejich poslání.
Adventisté jsou církví ostatků, tak ho musí hlásat – Bůh přece povolal ostatek, aby toto hlásal.
Otázka:
A proč jsou zrovna adventisté církví ostatků?
Odpoveď:
Protože ostatek přece má hlásat trojandělské poseltví a z dnešních církví toto poselství hlásají jen adventisté.
(Mám pravdu, protože to vím a vím to, protože mám pravdu :-D)
Adventismus si sám nastavil kritéria, která musí jako církev ostatků splňovat, aby pak jejich plněním ,,dokázal“ že je biblicky předpovězen.
Takže adventismus není prorocky předpovězen Biblí.
Adventismus je ,,prorocky“ předpovězen biblickým výkladem samotného Adventismu.
Ale to pak vlastně není žádná předpověď.
Srovnání s Eliášem
Malachiáš 3,23-24 ,,Hle posílám k vám proroka Eliáše dříve než přijde den Hospodinův veliký a hrozný. On obrátí a srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou.
Představte si, že bych si v bibli četl tuto část Malachiáše. Pak si řeknu, že to je přece důležitá věc, aby před příchodem dne Hospodinova byla rodina (otcové a synové) usmířená a země nebyla stižena klatbou. Tomu chci pomoct, to musím jít hlásat. Tak začnu kázat o smíření mezi otci a syny a šířit toto poselství, tak jako to měl dělat podle bible ten Bohem poslaný Eliáš. Možná to bude mít i úspěch a mnohé rodiny se usmíří. Pak ale se zamyslím a řeknu si: ,,No počkat, bible předpovídá příchod proroka Eliáše, který bude takhle usmiřovat. Kdo to je? No vždyť to přece splňuji já! Aha! Takže já jsem biblí prorocky předpovězený a Bohem poslaný Eliáš!!! A pak se budu lidem v přednáškách představovat jakožto Bohem poslaný Eliáš s poselstvím o usmíření rodin (otců a synů), a říkat jim ať se přidají do mé církve a stanou se součástí Bohem povolaného ,,hnutí Eliáše“ s unikátním poselstvím pro poslední dobu.
Pokud se vám to zdá na hlavu, tak nebojte, mě taky, protože to na hlavu je. Proroctví v bibli nejsou napsána proto, abychom si je vybrali a pasovali se sami do té role. To už rovnou mohl někdo zkusit jednat jako předpovězený mesiáš a pak se jím prohlásit. Takovým jedincům se říká v bibli antikrist. (Namísto Krista, samozvaný kristus, falešný kristus, lži mesiáš atd.). Stejně tak mohou existovat samozvaní neboli falešní proroci. A stejně tak mohou existovat samozvaně prorocky předpovězené neboli falešné prorocky předpovězené církve.
Učení o církvi ostatků vs. bible
Už jsme si uvedli důvody proč adventismus hlásá o sobě, že je církví ostatků, prorocky předpovězenou a Bohem zaúkolovanou. Nyní ukážu, proč je toto učení špatné.
Chybí spojitost mezi Adventismem a ,,ostatním potomstvem ženy“ ze Zj 12,17:
Drak se na tu ženu rozzuřil a odešel, aby rozpoutal válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a mají Ježíšovo svědectví.
Pojďme identifikovat symboly. Dejme tomu, že Drak je Satan, koneckonců se to o něm i píše ve verši 9. Dále je v té kapitole žena. Žena má porodit dítě, které bude pást všechny národy železnou berlou. (verš.5). Podle Zj 19,11-16 je tímto dítětem Ježíš. Teoreticky může takto pást národy každý, kdo zvítězí, jak říká Ježíš sboru do Thyatir ve Zj 2,26-28, ale i tam Ježíš říká, že tu moc mu dá ON protože on sám ji přijal od svého Otce. Takže dítě je Ježíš. Žena, která porodila Ježíše je pravděpodobně Izraelský národ, protože Ježíš vzešel z pokolení Judy jako Mesiáš z Izraelského lidu. Nemůže to být křesťanská církev protože ta Ježíše neporodila, naopak, Ježíš teprve vyvolil a založil křesťanskou církev a nazývá ji svou nevěstou, nikoliv matkou/ rodičkou.
Nedovoluji si říct, že znám přesný výklad této kapitoly, ale je jasné, že pokud autor nedělá v symbolech úplný chaos a nestřídá je bez oznámení jak se mu zachce, tak se i nadále mluví v textu o Izraeli, který byl pronásledován po nějakou dobu a přispěla mu na pomoc nějaká země. Teprve když se Satanu nepovedlo pronásledovat Izrael, ze kterého vzešel Ježíš Kristus, tak se otočil po dalším potomstvu té ženy. Další/ ostatní potomstvo tedy musí být buď potomstvo Izraele z doby, kdy přišel Ježíš, nebo to musí být další potomci ženy = ,,sourozenci“ Krista – což jsou křesťané:
Židům 2,11 A on (Ježíš), který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká:
I v případě, že ,,ostatní potomstvo ženy“ znamená křesťanskou církev, tak jde o církev, která má ještě návaznost na Izrael je jeho potomstvem. Půjde pravděpodobně o křesťany ze židů.
Zatím nevidím žádnou přímou spojitost s adventismem. Adventismus není další potomstvo Izraelského národa. Zakladatelé adventismu byli křesťané z církve metodistů a církve christian connection.
Mezi adventismem a Izraelským národem v době Ježíše uplynulo 1800 let!!!
A během nich tu byla církev z dlouhou historií mnoha pronásledováními spory i četným štěpením.
I když v knize skutky byla křesťanská církev původem ze židů ve většině, podíl židů se postupně snižoval až na dlouhou dobu téměř zmizel. Dnes existují v americe i ve světě takzvaní mesiánští židé, což jsou původem Izraelci, kteří ale uvěřili v Krista.
Takže proč zrovna až adventismus má být tím ostatním potomstvem?
Abyste viděli v adventismu ,,ostatní potomstvo ženy“ musíte z Izraelského národa – ženy, která ,,porodila“ Ježíše udělat křesťanskou církev – ženu nevěstu, kterou naopak založil (porodil) Ježíš Kristus. Proto není v symbolech 12. kapitoly Zjevení ale důvod.
1200 dnů, 3 a půl roku a 42 měsíců a pronásledování církve
Adventismus používá k identifikaci ženy část textu, kdy žena ,,uprchne“ na poušť a je zde ,,ukryta“ po určité období, které je vyjádřeno na více místech třemy způsoby uvedenými v nadpisu, ale pokaždé se jedná o stejně dlouhé období. Podle adventismu jde o 1260 let pronásledování křesťanů ve středověku a to papežstvím, neboli římskou církví. O období se zmiňuje už kniha (Daniel 7,7), kde anděl vysvětluje Danielovi vidění a význam čtvrtého hrozného zvířete, které mělo deset rohů, ale poté vyrostl nový roh, který vyvrátil tři jiné a ten pronásledoval svaté, hubil je a budou/byli vydáni do jeho moci po 3,5 času/roku (Da 7,21 a 7,25). V těchto textech opravdu jde o pronásledování ,,svatých“ ačkoliv to v době Daniele asi byli spíše Izraelité, než křesťané. Dále se stejné období vyskytuje ve Zj 11,2, kde se píše, že po dobu 42 měsíců (což je 3,5*12měsíců) bude vnější chrámový dvůr Izraelského chrámu vydán do rukou pohanům, kteří ho budou pustošit. Opět jsou to tedy Izraelité a jejich chrám, který je během té doby perzekuován. Stejný údaj 42 měsíců je dále použit ve Zjevení 13,5 kdy po tuto dobu má šelma z moře dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc nebo vedla válku proti svatým, aby nad nimi zvítězila. I zde se mluví o pronásledování svatých a zde již není jasné, zda jde o křesťanskou církev nebo Izraelský lid.
Toto období se v námi projednávané 12 kapitole Zjevení vyskytuje 2x. Jednou jako 1260 dní a jednou jako rok, dva roky a polovina roku. Oproti Da 7,21.25 a Zj 11,2 a Zj 13,5 je zde ale popisován opačný výsledek střetu.
V Da 7 jsou svatí vydáni do rukou malého rohu, který je pronásleduje a hubí.
Ve Zj 11 je chrám vydán do rukou pohanům, kteří ho pustoší.
Ve Zj 13 je šelmě dáno, aby vedla válku a aby vítězila nad svatými.
Ale ve Zj 12 se 2x píše, že v tomto období žena uprchne, je o ní postaráno, Bůh jí připravil útočiště.
Naopak ženě jsou dána mocná orlí křídla, aby mohla uletět do svého útočiště, v případě útoku jí samotná země přijde na pomoc, aby se ženě nic nestalo.
Nechci se nyní vyjadřovat k celé nauce adventismu o 1260 letech, ale evidentně je ve Zj 12 během tohoto období popisována zcela jiná událost, než pronásledování křesťanů ve středověku.
Jednak je žena Izraelský národ, ne křesťanská církev. A za druhé je to období ochrany před útlakem, ne období kdy je Boží lid vydán někomu napospas i k zabíjení.
V adventismu musela církev ostatků/ ostatní potomstvo přijít až po 1260 letech pronásledování církve, což adventismus zasazuje do let 538 až 1798 našeho letopočtu. Proto pro Adventismus není divné, že se pravá církev ostatků objevila až po 18 stoletích církevních dějin.
Jak jsme si ale ukázali, tak 12 kapitola Zj, ve které jediné čteme o ostatním potomstvu, nemluví o historii křesťanské církve, ale Izraelského národa. Dále výklad 1260 dní jako 1260 let také není jednoznačný mohlo jít i o 3 a půl roku. A za třetí to není doba masakru, ale doba útočiště, kdy naopak je žena Bohem chráněna.
Tím pádem nás období mezi lety 538 až 1798 jakožto nadvláda papežství až tak nezajímá, protože se to netýká naší kapitoly a popisu ostatku. A tím pádem zůstává viset ve vzduchu důležitá otázka, proč by měla být v proroctví ze Zj 12 1800 let mezera mezi ženou, co porodila mesiáše a ostatním jejím potomstvem.
Dokonce i kdyby opravdu šlo o období 1260 let, tak Ježíš byl vzat na nebesa kolem roku 33 takže někdy potom uprchla žena na poušť před drakem na 1260 let a potom se drak obrátil na ostatní potomstvo. Ostatní potomstvo/ostatek by se tedy musel objevit už někdy okolo roku 1293 zkrátka na přelomu 13. a 14. stoletní.
Proč se na objevení ostatku musí čekat dalších 500 let?
Stále nám chybí konkrétní propojení ženy identifikované jakožto Izraelský národ, ze kterého vzešel Mesiáš a Adventismu jakožto církve ostatku. Chce to velkou mentální průžnost, aby jste tam to propojení našli.
Uspěl drak v útoku vůči ženě nebo ne?
Dále je ve Zj 12 popisováno, jak se had stejně pokusí na ženu zaútočit proudem vody, ale jeho útok je pohlcen zemí. A poslední věta říká, že drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu. Důvod proč se drak hněvá na ženu je pravděpodobně ten, že se ji pokusil smést, ale neuspěl.
Podle výkladu adventismu, žena jsou křesťané jdoucí za biblí proti papežství, tedy včetně reformace a jejích odnoží v americe. Popisuje se tu prý pronásledování křesťanů Papežstvím během středověku, kteří nakonec utekli před útlakem do Severní ameriky, což je podle adventismu ta země, která jim přispěchala na pomoc. Nakonec se tedy Satan obrací proti církvi ostatků právě v americe, která zachovává Boží přikázání, tedy proti adventismu. A tím adventismus překonává tu 1800 let dlouhou mezeru mezi Ježíšem z ženy a dalším potomstvem z ženy.
Podle knihy Zjevení ale je žena po 1260 dní(let?) v úkrytu v bezpečí a právě proto, že jí drak nemůže smést, tak zaútočí na její ostatní potomstvo.
Podle jiného učení adventismu ale Drak-Satan vlastně v době vzniku ostatku už ženu smetl a uspěl.
Adventní hnutí přece už ve svých raných dobách hlásalo, že ostatní církve Satan infiltroval a udělal z nich odpadlý protestantismus, Babylón, doupě plné nečistých duchů a že z nich lidé mají vyjít – viz druhé andělské poselství.
To všechno dohromady není možné!
Buď byla žena – protestantské církve – uchráněna od draka až do vzniku ostatku, pak ale neplatí adventní výklad druhého andělského poselství a není důvod zakládat novou církev ostatků.
Nebo byla žena – protestantské církve – odpadlá a infiltrována Satanem a nečistými duchy, pak ale adventní výklad kapitoly Zj 12 o ostatku nesedí na dobu vzniku adventismu a adventismus není církví ostatků.
Nebo také žena ze Zj 12 vůbec neznamená protestantské církve v době kolem 19. století, ze kterých adventismus vznikl, ale pak ani adventismus není církví ostatků.
Hněv vůči ženě a válka proti ostatku
Dále podle bible drak rozpoutal válku proti ostatku.
Ve skutečném světě ale adventismus nikdy nezažil náboženský útlak, který existoval ve středověku.
Zde se dostává, podle mě, adventismus sám do slepé uličky.
Podle Zj 12 byl důvod proč Satan vedl/povede válku s ,,církví ostatků“ ten, že je nahněván na ženu (ještě na začátku kapitoly nám žena seděla jako Izraelský národ, vzpomínáte), na kterou také útočil, ale neuspěl.
Kdyby adventismus měl pravdu, že 1260 dní úkrytu ženy je 1260 let pronásledování církve, jak hrozné pronásledování by potom musel zažívat samotný adventismus! Vždyť dodnes cítíme hrůzu, když si čteme, nebo sledujeme filmy o krutostech jaké byly napáchány na křesťanech. A to podle bible byla žena po dobu 1260 let v úrytu a sama země jí pomáhala. Ale ostatku podle bible žádná pomoc nepřišla a Drak s ním rozpoutal válku v hněvu! Jak hrozné by muselo tedy být pronásledování adventismu, jestliže je tím ostatkem!
Vidíme ale nějakou válku proti CASD?
Od vzniku adventismu v roce 1844 nebo organizované církve 1863 nebyla v dějinách dodnes vedena kýmkoliv válka právě proti této církvi (jako byla např. proti Husitům, nebo selské války proti Lutheránství, atd.)!!!!
Jestliže by mělo 1260 odkazovat k pronásledování ve středověku, tak by měla válka proti ostatku být v projevech srovnatelná nebo ještě horší než pronásledováním ve středověku. A to se neděje!!! Ve středověku byly páleny bible a lidé mučeni kvůli nařčení z kacířství, Jan Hus například byl upálen, ale jsou známy křížové výpravy, nebo Bartolomějská noc, kdy byly vyvražděny celé tisíce protestantů.
Měli bychom tedy vidět ve 170 letech historie adventismu nějaké podobné projevy rozpoutané války Draka proti církvi, ale nevidíme.
Jestliže dnes vidíme další pronásledování křesťanů, tak se děje po celém světě a všem křesťanům bez ohledu na denominace a většinou ze strany nekřesťanských náboženství jako je Islám, hinduismus, nebo budhismus, nebo odnoží těchto náboženství, nebo ze strany Státní diktatury. Žádná specializace pouze na adventismus a už vůbec ne v americe, kde vznikl a kam žena z pouště jakože uprchla.
Zde můžou adventisté pouze tvrdit, že ,,ostatkem jsou“ a že se ten útlak na nich teprve uskuteční, ale popis napsaný ve Zj 12 prostě nenaplňují.
Protože Satan nevede žádnou otevřenou prokazatelnou pozorovatelnou válku zaměřenou právě na adventismus a to už přes 170 let, tak je jasné, že adventismus je asi sotva tím ostatním potomstvem ze Zj 12.
Nedělní zákon a pronásledování za sobotu
Někteří adventisté by namítali, že se to všechno teprve chystá a odkazovali by na snahy o vydání nedělního zákona.
Námitky adventistů ohledně tlaku na uvedení nedělního zákona jsou ale naprosto směšné. Říkám to dopředu a bez obalu. Srovnejte středověk a tlak na to, že v neděli nesmíte pracovat a dojde vám to.
Když byl tlak na adventisty v době Hitlerovského německa, tak to bylo kvůli jejich podobnostem s židy a kvůli jejich neochotě podrobit se autoritářskému režimu a to z víry. Stejně tak v komunismu v československu, kde za neposílání dětí do školy v sobotu, nebo odmítání vojenské služby v sobotu nebo obecně byli lidé perzekuováni a rodičům hrozili odebráním dětí. To ovšem není specifický tlak a válka proti adventistům! Ve stejné době pronásledoval komunistický režim další církve, které se mu vzpíraly, Svědky Jehovovy kvůli jejich pacifismu, Katolické kněze, i politickou opozici, vlastně komunismus se snažil vymazat nadpřirozeno a křesťanskou víru potlačit jako takovou, ne jen adventisty. I když je toto útlak autoritářského režimu a pronásleduje pro víru, nebo pro politické názory, tak to není srovnatelné se středověkem a už vůbec to není zaměřené jen na adventisty. Naopak existovali i spolupracovníci s těmito režimy a to jak z vedoucích míst ostatních církví, tak i z adventismu. To ale vypovídá především o těchto samotných lidech ne o celé církvi.
Teprve zákon, který by nařizoval klanět se někomu/něčemu v neděli a to pod trestem smrti, by znamenal pronásledování o kterém adventisté mluví, ten ale zatím nezažíváme, ačkoliv tu ,,ostatek“ pilně hlásá své poselství a zaplavuje nás knihami jako je velký spor už druhé století.
Vedlejší účinek identifikace s pronásledovaným ostatkem
Jedním z vedlejších projevů učení o ,,církvi ostatků“ je, že se členové ztotožní s rolí těch, které Satan speciálně pronásleduje. A to i přesto, že se to v praxi nijak neprojevuje! Tito horliví a zbožní lidé vyznavači adventismu jsou pak přecitlivělí na jakoukoliv kritiku církve zvenčí a jakýkoliv veřejný nesouhlas s učením a mají sklon to hned rozpoznávat jako pronásledování pro svou adventní víru. Místo ochoty vyslechnout si námitky a rozsoudit, zda jsou pravdivé, se v mysli okamžitě sepne zkratkovitá úvaha typu: ,,Já/my mám(e) pravdu, pro kterou jsem pronásledován a toto je jen další projev odporu k pravdě a svod od nepřítele spasení.“ Je tedy oslabeno kritické myšlení, zpětná vazba a naopak posílen ,,mučednický komplex oběti“.
Ostatek církve a církev ostatků si z definice odporují
Všimli jste si, že v bibli se nevyskytují slova ,,církev ostatků“, ale jen ,,ostatní její potomstvo“.
Ať už je ta skupina popisovaná ve Zj 12 kdokoliv tak význam těch slov ,,ostatní její potomstvo“ znamená přece jasně pouze malou nebo menší část z původního celku. Jestliže by tedy celek měl být křesťanská církev jakožto organizace, neboli křesťané, tak ostatek církve je jen část církve, neboli její zbytky křesťanstva. Organizovaná církev, jakou je dnes CASD byť poskládá původně z roztroušených útržků jiných církví je pořád samostatná církev a organizace jako celek a tedy úplný opak nějakého rozdrobeného zbytku po něčem větším.
Tedy ani organizační uspořádání CASD není v souladu s popisem ostatního potomstva ze Zj 12.
Ještě zbývá z kapitoly 12 se vyjádřit k charakteristice ostatku.
Kteří zachovávají Boží přikázání
Podle výkladu adventismu se tu mluví o dodržování desatera včetně soboty a o výskytu prorockého daru v daném společenství. V předchozích článcích jsem ukázal, že desatero bylo a stále je součástí Sinajské smlouvy, která byla uzavřena s Izraelem a nikoliv s ostatními národy, ani s křesťany. Nařízení pro křesťany z pohanů v knihách nového zákona jsou často shodná s těmi z desatera, ale sahají dále do svědomí (nesesmilni ani v mysli, nezabíjej ani se nehněvej). Zároveň ale v novém zákoně nejsou tato příkázání s vnějšími projevy cestou k životu křesťana a k jeho spasení. První církev nenakládala na nové křesťany židovská přikázání (Sk 15). A přikázání o sobotě v novém zákoně pro křesťany vůbec není zmíněno. Protože si bible neodporuje a každá výpověď má být podložena dvěma až třemi svědky Zj 12 zřejmě nemluví o deseti přikázáních.
Co zde znamená Boží přikázání?
Máme štěstí, že apoštol Jan nenapsal v bibli pouze tuto knihu, ale ještě celé evangelium a tři listy. Jestliže má apoštol Jan stále stejné názory a pokud chceme zjistit, co Jan myslí slovy přikázání, pojďme se podívat do jeho dalších knih bible, kde o tom píše.
Nalezl jsem 7 zmínek v Evangeliu Jana a v Jeho epištolách, kde se mluví o přikázání (1 mluví o zvěsti), a kde Jan vysvětluje se o co jde. Všechny verše mluví o stejném přikázání:
Jan 13,34 ,,Nové přikázání vám dávám (Ježíš), abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.“
Jan 15, 17 ,,Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná. To je mé (Ježíš) přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.
Jan 15, 17 ,,To vám přikazuji (Ježíš), abyste jeden druhého milovali.“
1.List Janův 3,11 ,,Neboť to je zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali.„
1.List Janův 3,23 ,,A to je jeho (Boží) přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal.“
1.List Janův 4,21 ,,A tak máme od něho (Boha) toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra.„
,,Velice jsem se zaradoval, když jsem mezi tvými dětmi našel takové, které žijí v pravdě, jak jsme dostali přikázání od Otce. A nyní tě prosím, paní, ne že bych ti psal nové přikázání, ale připomínám to, které máme od počátku: abychom milovali jedni druhé. (2 Janova 1,4-5)
Takže když ve Zjevení Jana nacházíme zmínku, že ostatek, nebo svatí zachovávají Boží přikázání, tak mnohem větší smysl a soulad s ostatními místy bible, které Jan napsal, dává, že Jan mluvil o přikázání milovat své bližní, nebo jak Ježíš říká, milovat i své nepřátele.
Evangelium Jana je navíc evangeliem, kde nejhlasitěji zaznívá zpráva, že Ježíš je Bůh (J 20,28), že On a Otec jsou jedno (Jan 10,30), že Ježíš nemluví sám ze sebe (J 14,10). Jestliže tedy ty verše mluvily někdy o Božím/Otcově přikázání a někdy o Ježíšově přikázání, tak je to zcela v pořádku, neboť pro Jana je Ježíš Bůh. Proto i ve Zj 12 je psáno Boží přikázání a svědectví Ježíšovo.
Nejde tedy o desatero! Jde o lásku jedněch k druhým, tak jako Ježíš miloval nás!
Tuto podmínku tedy splňují všichni křesťané, kteří milují jedni druhé, podle Ježíšova příkazu. A proti těmto lidem se obrací v hněvu Drak.
Nevidím v textu žádný odkaz na speciální vyvolenou církev ostatků.
První charakteristika ostatního potomstva/ostatku, tedy neurčuje žádnou konkrétní církev a její věrouku.
První vlastnost ostatku je ta, že mají lásku jedni k druhým tak jak to má být u všech opravdových následovníků Ježíše.
A co znamená ta druhá vlastnost?
…a drží se svědectví Ježíšova
Co znamená držet se svědectví Ježíšova?
Opět navrhují hledat v biblických knihách Jana. Může ,,Ježíšovo svědectví“ znamenat také svědectví o Ježíši?
Jako první vydal o Ježíšovi svědectví Jan Křtitel.
Dokonce byl k tomu povolán:
Jan 1,6-8 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan. Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
Jan 1,15-18 Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já.“ Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.
Z tohoto textu by držení se svědectví o Ježíši znamenalo držet se víry, že se skrze něj stala milost a pravda, že z Jeho milosti jsme byli obdarováni milostí za milostí my všichni. Také, že Ježíš je větší, než… (všichni proroci).
Nevím, jestli toto má na mysli Jan ve Zjevení 12,17 , ale rozhodně by toto držení se svědectví o Ježíši stálo za to. 😉
Jan Křtitel toho dosvědčil o Ježíši ještě mnoho:
Jan 1,28 Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa.
Jan 1,32 Jan vydal svědectví: „Spatřil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm.
Jan 1,34 Já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Syn Boží.“
Dále existuje svědectví Ježíšovo, které o sobě svědčí Ježíš Kristus sám, ikdyž zmiňuje, že to vlastně není jen o sám:
Jan 5,31-57 „Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není pravé. Je však jiný, který o mně svědčí, a já vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravé. Poslali jste k Janovi a on vydal svědectví pravdě. Já nepotřebuji svědectví od člověka – ale říkám to proto, abyste vy byli spaseni. Jan byl svíce hořící a zářící, a vy jste se chtěli na chvíli radovat v jeho světle. Svědectví, které mám já, je větší než Janovo: skutky, jež mi Otec svěřil, abych je vykonal. Tyto skutky, které činím, svědčí o tom, že mě Otec poslal. A sám Otec, který mě poslal, vydal o mně svědectví. Vy jste však nikdy neslyšeli jeho hlas ani jste nespatřili jeho tvář.
Ježíš opět mluví o tom, že svědectví o něm vydal Jan křtitel, nakonci mluví také o tom, že o něm vydal svědectví sám Otec, který ho poslal. Ale také mluví o svém vlastním svědectví, které má on – a to jsou skutky, které mu Otec svěřil, aby je vykonal.
Jan 8,12-18 Ježíš k nim opět promluvil a řekl: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ Farizeové mu řekli: „Ty vydáváš svědectví sám sobě, proto tvé svědectví není pravé.“ Ježíš jim odpověděl: „I když vydávám svědectví sám sobě, moje svědectví je pravé, neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím a kam jdu. Vy soudíte podle zdání. Já nesoudím nikoho. Jestliže já přece soudím, je můj soud pravdivý, neboť nesoudím sám, ale se mnou i ten, který mě poslal. I ve vašem zákoně je přece psáno, že svědectví dvou osob je pravé. Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal.“
Jan 10,24-25 Židé ho obklopili a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“ Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví.
Jan 18,37 Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“
Evangelia mluví o tom, jak o svědectví o Ježíši, které vydávali lidé – že Ježíš je syn Boží, ve kterém je nám dána milost. Také je tu Ježíšovo svědectví ve formě jeho skutků milosrdenství a zázraků. A svědectví, že On je světlo světa a dává světlo života.
Další výskyty:
1.Jan 5,10-13 Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu. A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.
V 1. Janově epištole se mluví o svědectví, které dal Bůh o Ježíši a píše se zde, že každý křesťan má to svědectví v sobě. Totiž, že ví, že má život věčný. To je svědectví o Ježíši, které mají křesťané v sobě.
Nyní pojďme do samotné knihy Zjevení, kde jsou o tom první slova celé této knihy:
Zjevení 1,1-3 Zjevení, které Bůh dal Ježíši Kristu, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzo stát; naznačil to prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi. Ten dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co viděl. Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko.
Hned v úvodu knihy Zjevení se dozvídáme, že jde o zjevení, které dal Bůh Ježíši Kristu, aby ho Ježíš Kristus ukázal nám, svým služebníkům. A Ježíš to učinil prostřednictvím anděla Janovi.
Jan potom dosvědčil slovo Boží a svědectví Ježíše Krista, které viděl.
Dále Jan žehná každému, kdo to předčítá (v té době neměl psanou bibli k dispozici každý a četlo se veřejně) a blaze je posluchačům, kteří to, co je zde napsáno slyší a zachovávají .
Jan nejprve mluví o tom, jak to Zjevení putovalo až k němu, ale najednou mluví o dvou věcech – o Božím slově a svědectví Ježíše Krista. Mluví však pořád o tom samém Zjevení, jak píše – vše co viděl.
Vypadá to, že pro Jana Zjevení = Boží slovo a svědectví Ježíše Krista. Tedy vlastně v této knize nalezneme obojí.
Když se podíváte na strukturu knihy Zjevení, tak máme úvod, kde Jan popisuje, jak slyšel hlas a když se otočil, tak se setkal s Ježíšem! Od kapitoly 1 do kapitoly 3 mluví k Janovi Ježíš a říká mu, ať píše různým sborům a celou dobu mluví Ježíš, i když někdy o sobě mluví ve třetí osobě, ale někdy i v první osobě:
Zjevení 3,1 Toto praví ten, který má sedmero duchů Božích a sedmero hvězd: „Vím o tvých skutcích – podle jména jsi živ, ale jsi mrtev.
Zjevení 3,21 Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn.
Zjevení 4,1 Od 4. kapitoly ale už k Janovi nemluví přímo Ježíš. Jan píše, že: ,,Potom jsem měl vidění: Hle, dveře do nebe otevřené, a ten hlas, který předtím ke mně mluvil a který zněl jako polnice, nyní řekl: „Pojď sem, a ukážu ti, co se má stát potom.“
Je to sice stále Ježíš, kdo Janovi umožňuje vidět, co se má stát, ale už k němu nemluví. Místo toho Jan vidí a slyší různé jiné bytosti. Občas se na něco i zeptá; k odpovědi je mu pak poslán nějaký anděl.
Zkrátka to už není ,,svědectví Ježíšovo“, ale další část vidění.
Takže apoštol Jan rozděluje knihu Zjevení na dvě části – Boží slovo a Svědectví Ježíše Krista.
Když si uvědomíme že toto je vlastně jediné poselství v bibli přímo nadiktované Ježíšem, vyvstane nám před tím textem větší bázeň a respekt.
Myslím tím to, že většinu Nového zákona napsali apoštolové, kteří svědčili o tom, co zažili s Ježíšem a museli si ty události vybavovat až postupem času i proto máme v evangeliích různé rozdíly (jeden posedlý nebo dva v Gerase, nebo zda byl po křtu Ježíš 40 dní na poušti, nebo byl hned třetí den na svatbě v Káně Galilejské), další autoři evangelií ani nebyli přímí svědci, ale sepsali to jak jim to předali očití svědci, tedy máme to až z třetí ruky. A epištoly nesou vždy jazyk a vyjadřování daného pisatele a mají důrazy, které autor vnímá, že sbor potřebuje slyšet.
Nikde nemáme evangelium Ježíšovo, nebo epištolu Ježíšovu přímo od něj.
Ale v knize Zjevení se Janovi zjevuje vzkříšený Ježíš v Boží slávě a to, co mluví k Janovi mu přímo přikazuje zapsat do knihy a poslat sedmi církvím. Ta slova musela mít na posluchače v tom sboru vlastně ještě silnější dopad než kdyby jim poslal epištolu přímo nějaký z apoštolů, protože apoštolové napsali více epištol, než kolik jich máme v bibli, epištola neboli pastorační list nebyl až tak vyjímečný v té době. A navíc to bylo na rozhodnutí apoštola, komu co pošle a někdy nechal list napsaný do jednoho sboru přečíst i ve sboru jiném. Avšak tento vzkaz jim posílá přímo Ježíš!
Toto nazývá apoštol Jan Svědectvím Ježíše Krista. Ježíš diktuje Janovi v 2. až 3. kapitole poselství pro 7 církví. I v úvodu se Janovi Ježíš zjevuje jako ten, kdo stojí uprostřed 7 svícnů, což vysvětluje jako 7 církví a v pravici drží 7 hvězd, což jsou andělé těch 7 církví.
Nám to dnes přijde možná více okrajové, ale pro tehdejší posluchače v těch 7 sborech to muselo být úžasné. Bylo to určeno jim a právě jim. Bylo jim ukázáno, že přimo mezi nimi je Ježíš, i že má každý svého anděla. Každý sbor dostal konkrétní rady a vlastní povzbuzení, co dostane, když zvítězí. Každý z těch čtenářů tedy měl očekávat, že bude muset bojovat a vítězit.
Zároveň Jan už od začátku klade důraz na to, aby si posluchači to proroctví (vidění a svědectví Ježíše) dobře uchovali v paměti – aby se toho drželi.
…….Ten (Služebník Jan) dosvědčil Boží slovo a svědectví Ježíše Krista, vše, co viděl. Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko……..
Popis je tu podobný jako ve Zjevení 12,17 , kde se ,,ostatní potomstvo“ ,drží svědectví Ježíšova‚.
Ať už tedy Zj 12. kapitola mluví o ostatku jako o lidech té doby, nebo jiné doby, která teprve nastane, tak držení se svědectví Ježíšova může znamenat právě držení se těchto 2 kapitol, které posílal církvím sám Ježíš, aby zvítězily.
A konečně tu existují dva verše na které se odkazují adventisté.
Zjevení 19,10 Tu jsem padl na kolena k jeho nohám. Ale on mi řekl: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratři, kteří vydávají svědectví Ježíšovi. Před Bohem poklekni!“ Kdo vydává svědectví Ježíšovi, má ducha proroctví.
Zjevení 22,8-9 To jsem slyšel a viděl já, Jan. A když jsem to uslyšel a spatřil, padl jsem na kolena k nohám anděla, který mi to oznamoval. Ale on mi řekl: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!“
Tak si to pojďme vyložit. V obou případech jde o situaci, kdy Jan padne k nohám andělovi. A andělova odpověď je v obou případech stejná – Střez se toho! (nedělej to!), před Bohem poklekni! To co se liší, ale ne moc, je ta věta mezi těmito příkazy.
V obou verších je zmínka, že on – anděl je jen služebník, tak jako apoštol Jan a jeho bratří jsou služebníci (církvi a lidem). Dále v obou případech nazývá Jana a jeho bratry proroky. Ale jednou vysvětluje, že proroctví souvisí s držením se slov této knihy a podruhé použije slova ,,kdo vydává svědectví Ježíšovi, má ducha proroctví.“
ČSP Zjevení 19,10 …Ježíšovo svědectví je Duch proroctví.“
Jan a jeho bratří vydávají svědectví Ježíši, zatímco ostatek se Ježíšova svědectví ,,drží“.
Může to tedy znamenat, že ostatní potomstvo se drží prorockých poselství.
Ale jakých prorockých poselství?
V kontextu Veršů Zj 19,10
Zj 22,8-9
Zj 1,1-3
jde pravděpodobně o držení se slov této poslední knihy bible dnes známe jako Zjevení Janovo.
Jan v celé knize Zjevení neodkazuje čtenáře přímo na nějaké další proroky, nebo knihy, které mají očekávat. Naopak na konci celé knihy Zjevení je verš, který křesťané používají jako odůvodnění, proč není dovoleno dále přidávat další knihy k biblickému kánonu.
Zjevení 22,18-19 Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.
Je tedy podivné když se v adventismu drží mnoha tísíců stránek ,,svědectví-ducha proroctví“, které není z bible. Přesto toto ,,svědectví“ bere církev jako závazné a Bohem inspirované a přitom se za to adventismus, nejen nestydí, ale ještě to používá jako potvrzení, že je vyvolenou církví ostatků s odkazem právě na verš ze Zj 12,17.
A na konci knihy Zjevení je ještě jeden ukazatel, co může být držením se svědectví Ježíšova:
Zjevení 22,20-21 Ten, od něhož je to svědectví, praví: ,,Ano přijdu brzo.“ Amen přijď Pane Ježíši!
Milost Pána Ježíše se všemi.
Shrnutí Božích přikázání a svědectví Ježíšova
Ostatek ze Zj 12 zachovává Boží přikázání = jako Bůh a Ježíš milují nás, miluje ostatek jedni druhé.
Ohledně držení svědectví Ježíšova tedy zklamu ty, kdo hledají jednu jasnou odpověď.
Ostatek se drží svědectví Ježíšova což znamená že:
A) drží se svědectví o Ježíši – že Milost a pravda se stala v něm, že je Beránek Boží, že je světlo světa a další.
B) drží se svědectví, které dal o Ježíši Jeho Otec, totiž zázračné skutky, které Ježíš vykonal, aby svědčily o Boží lásce k lidem a jeho moci.
C) drží se svědectví, které Bůh vydal o svém synu, že ,,Kdo má Syna, má život věčný“, a tedy vědí, že mají život věčný.
D) drží se svědectví Ježíšova, které Ježíš svěřil Janovi v prvních 3 kapitolách Zj. pro jednotlivé sbory, nebo vůbec slov celé knihy svědectví (= Zjevení Jana)
Tím neříkám, že nevěřím v pokračování duchovních projevů (darů), včetně proroctví, ani to, že bychom je měli proroky zavrhovat.
Zde však chci uzavřít, že ani 2 charakteristiky popsané u ,,ostatku“ v bibli, neukazují na adventismus jako na předpovězenou církev ostatků, nebo dokonce jako na jedinou církev ostatků, do které jsou Bohem všichni povoláváni.
Je ,,ostatní“ potomstvo jediné?
Ať už je ,,ostatní potomstvo ženy“ ze Zj 12 kdokoliv a projevuje se jakkoliv, text říká jen to, že proti nim satan rozpoutal válku. Není tu napsáno, že toto je jediná správná skupina věřících, která zbyde na zemi, nebo že to je definice jediné správné církve ostatků. Prostě se v bibli píše, že proti lidem, kteří se takto projevují a jsou potomstvem ženy bude vést satan válku. Je to podobné poselství, jaké je napsáno již v listu Timoteovi:
2. Tm 3,12 A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování.
Může tedy klidně být více různých křesťanských skupin, které budou všechny Bohem zachráněny. Ve Zj 12 se jen píše, že zatímco ,,ženě“ je Bohem dáno útočistě a ,,dítě“ je přeneseno k Bohu, tak ,,ostatní potomstvo“ zažije válku.
Závěr ze Zj 12
Adventismus při výkladu Zj 12 a učení o církvi ostatků ukazuje velmi nefér nakládání s biblickým textem. Ohýbání významu a selektivní výběr, co se mu hodí, aby podpořil sám sebe jako povolanou organizaci.
Je to podobné, jako když se římskokatolická církev snaží dokázat, na textech bible že jedině ona je jedinnou Ježíšem ustanovenou církví postavenou na skále, kterou brány pekel nepřemohou.
Taková učení vždy vedou k paušalizaci a hromadnému onálepkování a odsouzení ostatních křesťanů a církví, i když všechny ani neznáme a do srdce nevidíme.
Text ze Zj 12 sám o sobě neukazuje přímo na adventismus a jak historické události tak i uspořádání církve ukazuje spíše na to, že tomu tak být nemůže.
,,Ostatní potomstvo“ ženy má charakteristiky, které pasují na jakékoliv opravdové křesťany s milujícím srdcem, kteří se drží Toho, komu uvěřili a to navzdory nepříznivým okolnostem. Dále text neurčuje příslušnost ostatku k nějaké správné organizaci církve, maximálně je jejich identita spojena s ženou, což je patrně Izraelský národ, nikoliv nějaká dnešní elitní církev.
Volný výklad
V dnešní mluvě se dá říci, že až půjde do tuhého, tak se projeví naplno rozdíl mezi círví viditelnou – všichni, kteří se oficiálně hlásí ke křesťanství a mezi církví neviditelnou – všichni, kteří opravdu přijali do srdce Boží lásku a změnila je. Proti těmto lidem se rozpoutá válka.
Druhý opěrný text – Zjevení 14
Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši.“
Druhý text, který adventismus propojuje se Zj 12 a učením o ostatku je ze Zj 14,12.
Tato skupina má podobnou charakteristiku, jako ,,ostatní potomstvo“ ze Zj 12 a adventismus je spojuje, protože může znovu použít důraz na desatero jako Boží přikázání a také spojit církev ostatků s trojandělským poselstvím, které podle své víry hlásá.
Už jsme si vyložili, že Boží přikázání podle Jana je příkaz „milovat jedni druhé, jako On miloval nás“.
Místo držení se svědectví Ježíšova, mají vytrvalí svatí, Ježíšovu víru / věrnost Ježíši.
Charakteristika ,,mít Ježíšovu víru“ nebo ,,věrnost Ježíši“ je základní požadavek na křesťana, to není nějaká další specifikace kterou má jenom některá církev, nebo jenom adventismus. Ani ,,Ježíšova víra“ tedy neudělá z adventismu ,,církev ostatků“, i když je nutná k tomu být křesťanem.
Jak už jsem psal v článku o trojandělském poselství, neexistuje žádný důvod, proč by zrovna svatí ze Zj 14,12 měli jako poslání hlásat poselství tří andělů.
Proti ostatnímu potomstvu rozpoutal Drak válku, zatímco Svatí ukazují svou vyrtvalost a to těsně potom, co je oznámeno, že za klekání před šelmou budou od Boha muka.
Z textů Zj 12,17 a Zj 14,12 si ale lze odnést poučení, že křesťan může zakusit válku od Draka-ďábla, nebo se dostat do situace kdy bude vyhlášeno, že za neuposlechnutí bude trest, jako např. už v době Daniele a Zlaté sochy a ukázat tak svou věrnost a vytrvalost. (Da 3)
V obou případech mají mít křesťané lásku jedni k druhým. Mají se držet se Ježíšova svědectví (např. že kdo zvítězí usedne s Ním na trůn) a mít věrnost Ježíši, nebo jejich svědectví Bůh dosvědčuje skutky, nebo ujištěním, že oni mají v sobě svědectví a že mají život věčný.
Ohledně učení o církvi ostatku je však text Zj 14,12 bezvýznamný, protože slovo ostatek se zde nevyskytuje v žádném tvaru.
Zj 10 a velké zklamání + musíš znovu prorokovat proti mnoha národům, kmenům atd.
Třetí a poslední text z knihy Zjevení, který někteří adventisté používají pro podporu učení o adventismu jakožto církvi ostatků je v desáté kapitole.
Spojení se Zj 14 je skrze slova o prorokování národům jazykům rasám atd. A Zj 14 je zase spojeno se Zj 12 přes skupinu, která ,,zachovává Boží přikázání a ….“
Tedy stať ze Zjevení 10,8-11 zní takto:
Hlas, který jsem slyšel z nebe, opět ke mně promluvil:”Jdi, vezmi tu knihu z ruky anděla, který stojí na moři i zemi”.Přistoupil jsem tedy k tomu andělu a požádal ho, aby mi tu knihu dal. Řekl mi:”Vezmi ji a sněz; v žaludku ti zhořkne, ačkoli v tvých ústech bude sladká jako med. Vzal jsem tu knihu z ruky anděla a snědl ji; v mých ústech byla sladká jako med, ale když jsem ji pozřel, zhořkla mi v žaludku. Tehdy jsem slyšel: “Je třeba, abys znovu prorokoval proti mnoha národům, kmenům, jazykům i králům”
Podle výkladu některých adventistů tato část Zjevení Jana popisuje a prorocky předvídá zkušenost a poslání prvních adventistů (tehdy milleritů). Knížka, kterou má Jan sníst je poselství z písma o brzkém druhém příchodu a mělo Millera a jeho následovníkům nejprve chutnat nesmírně sladce, tedy měli být nejprve ohromně nadšení touto zvěstí a všude ji šířit a teprve poté jim měla zhořknout v žaludku, což značí jejich zklamání poté, co se celkem 3x nic nestalo a 22.září 1844 definitivně Ježíš nepřišel.
A nakonec z této části adventisté úžasně vyvozují i své další poslání – teď musíme znovu prorokovat = hlásat celému světu trojandělské poselství.
I když se EGW na tento text ze Zj 10 přímo neodvolává, tak s touto látkou zklamání pracuje v díle Velký spor v kapitole 22. Splněná proroctví.
Zde se dozvíte takové perly, jako:
,,(Millerité) ,,Znovu však měli prožít zklamání. Doba, kterou čekali, uplynula, a jejich Spasitel nepřišel. S tak pevnou vírou čekali na jeho příchod – a nyní prožívali to, co cítila Marie, když přišla k hrobu Spasitele, našla jej prázdný a zvolala: „Vzali Pána mého, a nevím, kde ho položili.“ (J 20,13) „
,,Jejich zklamání však nebylo tak velké jako zklamání učedníků v době prvního příchodu Ježíše Krista. Když Pán Ježíš vjížděl vítězoslavně do Jeruzaléma, věřili jeho následovníci, že se chystá nastoupit na Davidův trůn a osvobodit Izrael od jeho utlačovatelů. S velkými nadějemi a s radostným očekáváním se navzájem předháněli v prokazování úcty svému Králi. „
,,…Proroctví se muselo vyplnit. Učedníci plnili Boží vůli, přesto museli prožít trpké zklamání. Jen o několik dnů později se stali očitými svědky mučednické smrti Spasitele a ukládali ho do hrobu. Jejich očekávání se nesplnila ani v jediném bodu.GC 405 Jejich naděje zemřely s Ježíšem Kristem. Teprve až jejich Pán vítězně vstal z hrobu, pochopili, že proroctví všechno předpověděla a „měl Kristus trpěti a z mrtvých vstáti“ (Sk 17,3). „
,,Kdyby učedníci pochopili, že se Pán Ježíš ubírá k soudu a smrti, nebyli by schopni toto proroctví naplnit.“
,,Podobně také Miller a jeho spolupracovníci splnili proroctví a šířili poselství, které mělo podle Písma ve světě zaznít. Nikdy by tento úkol nesplnili, kdyby porozuměli proroctvím, která předvídala jejich zklamání. Zvěstovali by jiné poselství, které má být hlásáno až před příchodem Pána všem národům. Poselství prvního a druhého anděla byla kázána v pravý čas a vykonala dílo, které Bůh skrze ně chtěl uskutečnit. „(GC 405)
Zde si všimněte jasně, že EGW zde napsala, že ta proroctví, která adventisté objevili měla předvídat jejich zklamání!!! – To bych rád viděl kde, možná se odkazuje právě na Zj 10 nebo si to jen cucá z prstu. Prorocké výpočty Millera v Da8 a 2300 večerů a jiter ani další neobsahují žádné zmínky o zklamání.
(všechny citáty jsou z GC 403-405)
http://www.ellenwhiteova.cz/velky-spor-veku/22-splnena-proroctvi/search/
Takže EGW a adventismus udělali ze svého omylu a chyby svou přednost a chloubu a vlastně i pečeť své pravosti.
EGW se vyjadřuje tak, jakoby první adventisté museli prožít podobnou zkušenost jako Marie u hrobu Ježíše, podobné zklamání jako učedníci, kteří očekávali Mesiášovo kralování místo smrti.
EGW vlastně hlásá, že první učedníci se museli zklamat, jinak by nenaplnili proroctví (že Mesiáš bude oslavován cestou do Jeruzaléma). A že stejně tak se Millerité museli zklamat, aby naplnili proroctví (že budou hlásat konec světa)
Je to logika na hlavu. Protože druhý příchod se nekoná, tak ho nikdo nehlásá a tak, aby se hlásal, tak Bůh musí podsunout lidem (Millerovi) falešný výpočet, že už brzy přijde, aby ho Millerité hlásali a tím splnili to proroctví.
Je jasné, že hlásání druhého příchodu se nemá dít za cenu lží. Je jasné, že každá další generace křesťanů si nemusí prožít stejný zážitek jako Marie a 12 učedníků, když celý příběh Ježíše už četli v bibli tak mají žít jako křesťané ve skutcích apoštolů bez nějakého dalšího nutného zklamání.
Tím spíš není opakované zklamání známkou vyvolenosti jakožto speciální církev ostatků.
Stále platí, že když prorok něco předpoví a věc se nestane, nemluvil skrze něj Hospodin, mluvil ten prorok opovážlivě sám, nelekej se toho. (Dt 18,22) a že máme proroky rozsuzovat. (1 K 14,29)
Nyní ještě chci ukázat proč je nesmyslné tvrdit, že ve Zj 10 je řeč o adventistech.
Anděl mluví k apoštolu Janovi
Za prvé a to je nejdůležitější námitka na výklad adventistů, tato část Zjevení není celá divadlem, na které se apoštol Jan dívá z pohledu třetí osoby jako je tomu např. v kapitolách 6 nebo 12 a 13 kde Jan pouze popisuje a komentuje.
V kapitole 10 je Jan přímo vtažen do děje, protože když chce zapsat co zaznělo při zahřmění, tak mu hlas z nebe řekne, ať to nechá v tajnosti. A stejně tak o chvíli později mu stejný hlas řekne, ať si od anděla vezme knížku a potom mu sám anděl řekne ať ji sní, což Jan udělá.
Z kapitoly je tedy jasné, že se jedná přímo o autora knihy zjevení apoštola Jana, kterému ta slova byla určena a nelze ho považovat za symbolickou postavu, za kterou dosadíte nějaké hnutí, nebo církev.
I kdyby tedy všechen popis ve Zj 10 seděl na adventismus, tak není možné to na něj napasovat protože to bylo určeno Janovi a text nepřipouští napasování na někoho jiného.
Ve Zj 10 je varování dopředu
Proroctví a snězení knihy která bude sladká jako med, ale zhořkne jako pelyněk nepasuje na zkušenosti adventismu a millerovo hnutí a sami se z toho usvědčí jak uvidíte.
Protože k Janovi mluví hlas z nebe, může to být Bůh, nebo Ježíš, a nařizuje mu že si má vzít knihu, kterou vidí u mocného anděla a který stojí jednou nohou na zemi a jednou v moři a na jeho výkřik odpoví sedmero zahřmění.
Nic takového u Williama Millera nečteme a nedovídáme se, že by toto viděl a slyšel.
Dále k Janovi mluví hlas, že má jít k andělovi a vzít si od něj knihu, ale nic víc.
Opět nečteme, že by Hlas z nebe Millera vedl k nějakému andělovi, který by mu dal knihu. Miller začal studovat proroctví v bibli sám.
A teď to nejdůležitější. Sám anděl, ke kterému hlas z nebe Jana poslal, nařizuje Janovi, aby knihu snědl, ale také mu dopředu řekne, že ta kniha bude nejprve sladká, ale pak zhořkne.
Oproti tomu Millerovi ani nikomu v celém hnutí nikdy žádný anděl dopředu neřekl, že to co budou zvěstovat bude nejprve radostné a pak se zklamou. Naopak jsme četli u EGW, že by to Miller nikdy nesplnil, kdyby mu to řekli dopředu, takže Millera určitě nikdo nevaroval (myslím anděla, jinak bych řekl, že Miller potkal za ta léta spoustu rozumných kazatelů nebo normálních křesťanů, kteří mu dopředu řekli, že je to nesmysl a že si s tím jednou nabije nos.)
Závěr zní, že Zj 10 nepopisuje s prorockým vhledem vznik a zkušenost církve adventistů ani neučuje její speciální poslání ani jí tím neustanovuje za církev ostatků.
Závěr a hodnocení
Učení adventismu o církvi ostatku je biblicky nepodložené. Tato církev není vyjímečná a Bohem povolaná ke zláštnímu poselství, ani prorocky předpovězená pro své zklamání, nebo pro dodržování desatera nebo tím, že by měla prorokyni.
To že se tak sama chápe a vede nové členy k tomuto vyznání před křtem vede k atmosféře pýchy na vlastní poznání a identitu a to nejen vůči nevěřícím ale i vůči ostatním křesťanům. Dále toto učení vede k nezdravé izolaci od ostatních ze strachu, aby nás ti ostatní křesťané nesvedli z pravé cesty.
Adventisté většinou úplně přehlížejí šíření evangelia a Boží slávy mezi lidmi skrze jiné denominace, dokonce tyto úspěchy v Božím díle podezírají z podvodu. Toto všechno přemýšlení s sebou nese učení o ostatku.
Kvůli tomuto učení lidé v adventismu věří, že jsou ,,vrcholem reformace“, mají ,,nejvíce světla“ a od ostatních církví nečekají nic dobrého, natož aby se k nim přidali. Proto na každého, kdo z adventismu naopak odejde do jiné církve, je pohlíženo s nepochopením, soucitem, nebo pohrdáním.