03. Učení o deseti družičkách a půlnočním volání
Zář 22Další představa Williama Millera byla, že Matoušovo podobenství o deseti družičkách které s lampami čekají na ženicha, je naplňující proroctví pro tuto poslední dobu.
Millerité, hlásající poselství o konci světa, se ztotožnili s půlnočním křikem ,,ženich je tu, jděte mu naproti!“ Kvůli tomuto ztotožnění, začali Millerité a poté i Adventisté vydávat časopis/traktát ,,půlnoční volání“ (,,Midnight Cry“). Kvůli důrazu na toto podobenství, vzniklo také později učení o zavřených dveřích v roce 1844 a později učení o otevřených a zavřených dveřích.
Citace z díla Velký spor:
GC str. 393 ,,Také podobenství o deseti družičkách z Matouše 25. kapitoly znázorňuje prožitek adventistů.”
GC str. 398 „A když prodléval Ženich, zdřímaly se všecky a zesnuly. O půlnoci pak stal se křik: Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu. Tedy vstaly všecky panny ty, a ozdobily lampy své.“ (Mt 25,5-7) V létě roku 1844 – tedy v době mezi datem, kdy mělo podle původních výpočtů skončit období 2300 prorockých dnů, a podzimem téhož roku, který byl později pokládán za dobu konce – hlásali – (Adventisté/Millerité) – poselství vyjádřené slovy Písma: „Ženich jde.“
Podle Ellen Whiteové se křesťané naslouchající kázání milleritů o konci světa, to jest prvnímu andělskému poselství, rozhodli přijmout světlo, které na ně dopadalo právě skrze hlásání milleritů. Tedy millerité jsou jak hlas volající: ,,Ženich jde!“, tak i družičky, které toto poselství přijali. Světlo / olej v lampách je právě přijetí tohoto poselství.
Zcela základní a jednoduchý přístup ke čtení Božího slova bible ukazuje, že jedna skupina nemůže představovat více než jednu symbolickou skupinu v podobenství.
Ženich je tedy Ježíš a na Jeho příchod a svatbu se čeká. Družičky jsou křesťané / církev, očekávají Ježíše. Některé jsou rozumné a některé pošetilé. Půlnoční volání vydává někdo třetí. Není to Ježíš tedy ženich, protože neříká ,,Já sám už jdu“. Nejsou to ani družičky samy, protože v podobenství se píše, že teprve po tom volání všechny družičky procitly.
Volající je tedy někdo odlišný – může to být anděl, Duch Svatý, nebo znamení dějící se ve světě, nebo Bůh Otec sám. (jako v případě oslavení svého syna 3x (Jan 12:28 , Matouš 3:17 , Marek 9,7) Nevíme jistě, kdo to je, ale to ani není tak důležité. Pro porozumění je zde důležité, že družičky spaly všechny a poté procitly všechny!
William Miller, Ellen Whiteová a všichni průkopníci jsou podle Matouše 25 jen družičky!!!
Podle podobenství, před půlnočním voláním spali / spí / budou spát oni i my. A až zazní to volání, tak teprve procitneme jak my tak i oni.
Toto podobenství nedává milleritům ani adventistům žádnou autoritu osobovat si nějaké průkopnictví, nebo naplňování písma svým hlásáním Ježíšova příchodu.
Rovněž z tohoto podobenství nelze vycucat ani náhodou, že by družičky měly těm pošetilým říkat – už máte smůlu, dveře jsou už zavřeny. NE!!! Rozumné nejsou na svatbu – do nebes. Odtud už nebudou mluvit k těm pošetilým. Millerité ani adventisté nemají důvod hlásat ostatním křesťanům, že dveře už jsou zavřeny. Toto se mají dovědět ostatní družičky až když sami prosí: ,,Pane otevři nám!“
A závěr podobenství je také až nadmíru jasný:
Bděte tedy, protože neznáte den, ani hodinu!
Oproti tomu Millerité hlásali, že znají den (23. řijna 1844)! Nehledě na to, že jestliže se v ten den proroctví nenaplnilo a Ježíš/ ženich nepřišel, tak asi ty dveře mohly být těžko zavřeny!
Tolik k Milleritsko/Adventistickému výkladu podobenství o deseti družičkách Mt 25,1-13.