04. Učení o zavřených dveřích

04. Učení o zavřených dveřích

Zář 22

Mezi lety 1844 a 1851 zastávaly vedoucí osobnosti adventního hnutí (tehdy ještě neexistovala církev) učení o zavřených dveřích.

Co znamená?

Ježíš Kristus nepřišel viditelně pro svoje věřící v roce 1844. Věrní adventisté na něj čekali, tak jako moudré družičky z podobenství v evangeliu Matouše 25,1-13. Ostatní věřící na něj nečekali v roce 1844, tedy jsou pošetilé družičky. 

Ježíš se tedy zpozdil, jako ženich z podobenství. Až přijde, budou jej čekat jen rozumné družičky, které vejdou a dveře budou zavřeny.

Až přijdou ostatní/ pošetilé družičky = jiní křesťané, tak uslyší od Ježíše : ,,neznám vás“.

(Světlo do lamp družičkám, je Millerovo učení o brzkém příchodu.)

Dveře milosti jsou tedy zavřeny po roce 1844 pro všechny nemillerity!

Sama EGW toto přiznává v díle Velký spor věků, avšak sebe do tohoto omylu nezahrnuje:

GC 429  ,,V roce 1844 tomu adventisté neporozuměli. Když uplynula doba očekávaného příchodu Spasitele, nepřestali věřit, že jeho příchod je blízko. Domnívali se, že nastala rozhodná chvíle a služba Pána Ježíše jako zástupce lidstva před Bohem skončila. Měli za to, že podle Bible doba milosti pro lidstvo skončí krátce před příchodem Pána na nebeských oblacích. Zdálo se jim, že to jasně vysvítá z textů Písma svatého, v nichž se hovoří o době, kdy lidé budou hledat, klepat a volat u dveří Boží milosti, nikdo jim však neotevře. Kladli si otázku, zda doba, kdy očekávali druhý příchod Ježíše Krista, není spíše začátkem tohoto období, které bezprostředně předchází jeho příchod. Protože hlásali poselství o přicházejícím soudu, domnívali se, že splnili svůj úkol vůči světu. Přestali cítit odpovědnost za záchranu hříšníků a zdálo se jim, že nafoukané a rouhavé posměšky bezbožných jsou dalším důkazem, že Boží Duch už na lidi, kteří odmítli Boží milost, nepůsobí. To všechno je utvrzovalo v přesvědčení, že doba milosti skončila neboli – jak to vyjadřovali – „dveře milosti se zavřely.“

Dostupné například zde http://www.velkysporveku.eu/vsv/24-ve-svatyni-svatych/)

Současný adventistický historik George Knight, jehož kniha je doporučenou literaturou i na Teologickém Semináři v Sázavě (minimálně byla v letech 2011/2012, kdy jsem byl studentem) ovšem píše, že učení o zavřených dveřích zastávala i Ellen Gould Whiteová:

 ,,Vedle toho, že by mnoho raných adventistů nesouhlasilo s jejich dnešními moderními dědici v těchto třech oblastech, zastávali tito průkopníci také dnes opuštěnou nauku o zavřených dveřích, která tehdy byla jedním z ústředních bodů víry. Ta souvisela s teorií o konečném soužení a dokončení evangelizačního poslání církve v řijnu roku 1844. Jak si ukážeme, toto stanovisko zastávala i Ellen Whiteová.“  (George R. Knight, Hlednání Identitty str.20)

V téže knize v podkapitole Teologická upřesnění po roce 1850, G. Knight píše:

,,Ovšem ještě dříve, než se sobotní adventisté zaměřili na misijní práci, se setkáváme se skutečností, že se potýkali s omylem o ,,zavřených dveřích“. Učili totiž, že zkušební lhůta již skončila a že jejich misijní činnost má být zaměřena pouze na zklamané milleristy, aby i oni ještě přijali trojandělské poselství. Není nejmenších pochyb, že všichni sobotní adventisté původní zastávali Millerovo učení o ,,zavřených dveřích“. (str.65)

,,Sobotní Adventisté se s tímto (Millerovým) názorem ztotožnili a jejich vedoucí řadu let hlásali poselství o zavřených dveřích.“ (str.66)

,,Teprve začátkem padesátých let dospěli k postoji, kdy obě otázky bylo možné postavit vedle sebe aniž by si odporovaly. Postupně začali chápat vztah zavřených dveří v kontextu zavřených dveří svatého místa v nebeské svatyni, kdy první fáze Ježíšovy služby byla ukončena v roce 1844 a kdy se ve stejném roce otevřely dveře ke druhé etapě jeho nebeské služby.“ (str.66)

,,Chybnou představu o zavřených dveřích(Adventisté) opustili teprve později, když dospěli k novému pohledu na očištění svatyně. Jak ovšem uvidíme, k tomuto poznání dospěli postupně, deset let jim trvalo, než se vyrovnali s oním tíživým problémem.“ (str.48)

Během těch 10 let vycházely v traktátech adventistů výklady na téma zavřených dveří a Ellen Whiteová je nikdy neodsoudila. Naopak do stejných traktátů sama některými články přispívala.

Více k celkovému tématu ,,zavřených dveří“ česky uvádí studie Ivety a Pavla Škodových zde: http://www.biblickestudie.cz/preklady/t_zavrene_dvere.pdf

Závěr

Millerité i první adventisté učili o zavřených dveřích. Minimálně šest let nezvěstovali evangelium nespaseným lidem, pouze se dohadovali s ostatními milerity/adventisty o detailech věrouky. Vedoucí církve hlásali, že už není třeba získávat lidi pro Krista a že není už naděje pro lidi vně hnutí. Z toho vyplývá, že ani nemá smysl modlit se za takové lidi, zvěstovat jim evangelium nebo chovat k nim sympatie.

To je zcela nebiblické. I když toto učení již dnes v adventismu nezaznívá z kazatelen ani při biblickém vyučování před křtem, jeho vliv je stále patrný v knihách E.G. Whiteové.

Dokud bude prorokyní a její spisy budou promlouvat s prorockou autoritou, tak vliv učení přetrvává.

EW 45  ,,Když jsem se pozorně dívala, tak jsem u nich nepozorovala to břímě starosti o hříškníky, neboť pro ně již pominula doba ke spasení.“ 

Navíc jak si ukážeme v jiném článku, adventisté nahradili učení o zavřených dveřích něčím velice podobným.
Totiž učením o otevřených a zavřených dveřích.