06. Učení o otevřených a zavřených dveřích
Zář 22Poté, co se adventisté postupně zřekli učení o zavřených dveřích by člověk čekal, že prostě opustí celou tu myšlenku jako takovou. Myšlenka, že když tu ještě Ježíš není, tak někomu nepřiznám možnost spasení a odpuštění hříchů je přece do očí bijící nesmysl.
Nicméně adventisté vyvozovali svou další teologii na již předešlých mylných základech a proto pokračovali v tomto směru i nadále. Mylnými základy mám na mysli, víru v to, že Miller byl Bohem povolaný, že rok 1844 je důležité datum, kterého se nemůžeme vzdát, víra v podobenství o družičkách a půlnoční volání, které adventisté vztahovali na své hlásání.
Zatímco učení o zavřených dveřích je již dnes věcí minulosti (s výjimkou výskytu tohoto učení v knihách EGW, protože pro adventisty jsou její spisy dodnes ,,promlouvají s prorockou autoritou“) , tak učení o otevřených a zavřených dveřích, které jej nahradilo je dodnes platné a nikdy nikde se ho CASD ani EGW nezřekla. Učení o otevřených a zavřených dveřích je představeno v díle EGW. V knize Rané Spisy se tak jmenuje celá kapitola. Toto učení zůstává i v pozdějším rozpracování tohoto tématu ve Velkém sporu věků.
Učení je podpořeno textem:
Zjevení 3,7-8 „Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře: „Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.“
Spojitost s teologii o dvou částech nebeské svatyně má tento verš asi tu, že se v něm objevuje slovo ,,dveře“, ,,otevřít“ a ,,zavřít“. Mimochodem pozemská svatyně neměla dveře, ale opony. Takže, aby to sedělo, tak bychom měli v našich představách o nebi sundat závěsy opony a pořídit tam pořádné zárubně a panty. Adventisté tím opravili své dřívější učení o zavřených dveřích stojící na chybné interpretaci podobenství o družičkách z Matouše 25 kapitoly.
Předtím hlásali millerité a i adventisté, že po roce 1844 skončila doba milosti / zavřely se dveře milosti. To znamenalo, že už není žádná další šance na záchranu pro hříšníky, dokonce ani pro ostatní křesťany, kteří odmítli milleritské varování a zvěst. Navíc millerité nařkli ostatní církve, že jsou odpadlým Babylónem plným nečistých duchů, démonů.
Po několika letech už to začínalo vypadat hloupě, protože Ježíš stále nepřicházel a oni stále nikoho jiného neevangelizovali. Jejich děti začaly dorůstat do věku, kdy se sami musely rozhodnout, zda přijmou toto učení, či ne. A navíc do církve začali přicházet i nemillerité, kteří se přiženili nebo projevili o toto učení zájem. Bylo tedy potřeba nějak změnit učení, aby adventisté mohli nadále přijímat nové stoupence mezi sebe. A tím myslím upravit učení tak, aby existovala možnost pro kohokoliv, kdo se až nyní přidá k adventnímu hnutí, že stále nalezne milost a odpuštění hříchů u Ježíše Krista a může s nadějí jako oni očekávat jeho blízký návrat.
Poznámka: Někteří adventisté tvrdohlavě trvají na tom, že nikdy učení o zavřených dveřích nehlásali. Že přišli rovnou s učením o otevřených a zavřených dveřích. Tito nechť se nezaseknou na předešlém odstavci.
Ten odstavec je zde pouze pro vysvětlení, jak učení vzniklo a návaznost s dřívějším článkem. Pokud vás téma pálí, doporučuji nejprve článek ,,učení o zavřených dveřích.“
Podle učení o otevřených a zavřených dveřích tedy Ježíš roku 1844 zavřel dveře do nebeské svatyně, kde se za nás přimlouval před Bohem a kde prosby a modlitby křesťanů docházely vyslyšení. Tehdy přešel a otevřel nové dveře do svatyně svatých, kde je lidem znovu přístupná jeho prostřednická služba.
V praxi tedy již lze novým věřícím předložit cestu, jak najdou spasení, Ježíše a odpuštění hříchů. Ale učení také říká, že užitek z Ježíšovy prostřednické služby (odpuštění hříchů) mají nyní, po roce 1844, jen ti křesťané, kteří přijali světlo o svatyni a světlo o roce 1844 a vírou následují Ježíše až do jejího vnitřku. V opačném případě jejich modlitby narážejí na zavřené dveře vnější svatyně a nejsou vyslyšeny.
Učení srovnává událost roku 1844 s Ježíšovou smrtí kolem roku 33. Podle učení při ukřižování přestala platit služba smíření v pozemské svatyni svatých a přesunula se do vnější nebeské svatyně. Proto pokud židé hledali dále odpuštění a smíření podle starého způsobu, neměli žádný užitek z opravdové služby Ježíše, který byl ve vnější svatyni nebeské. A podobně i křesťané, kteří stále přistupují k Ježíši normálně a hledají ho ve vnější nebeské svatyni (a přitom netuší, že roku 1844 přešel do nebeské svatyně svatých), ho nemohou nalézt. Jejich modlitby nemohou být vyslyšeny, jejich hříchy odpuštěny a oni nemohou být spaseni.
Nyní podle učení se vlk nažral a koza zůstala celá. Adventisté nově přijímají další členy, kteří mohou být zachráněni, ale stále jsou jediní vyvolení, kteří hledají Ježíše ve správné části nebe. Bez pravdy o svatyni není spásy a tu spásu vlastní a zvěstují pouze adventisté. Svým způsobem tedy klíče od nebeského království leží u nich a ne u Petra (potažmo u všech křesťanů).
Nyní uvádím k tomuto učení citace ze spisů EGW, aby si čtenáři mohli ověřit, že si nevymýšlím.
Jsou dostupné online zde: http://www.ellenwhiteova.cz/rane-spisy/
EW 42 Otevřené a zavřené dveře ,,V sobotu, dne 24. března, roku 1849 jsme měli s bratřími v Topshamu, ve státě Maine, příjemné a velmi zajímavé shromáždění. Duch svatý byl na nás vylit a byla jsem v Duchu vzata do města Boha živého. Potom mi bylo ukázáno, že přikázání Boží a svědectví Ježíše Krista, v němž se praví o zavřených dveřích, nemohou být od sebe odděleny, a že doba, kdy přikázání Boží měla zazářit ve vší své důležitosti a kdy lid Boží měl být zkoušen pravdou o sobotě, nastala právě tehdy, kdy byly otevřeny dveře do svatyně svatých v nebeské svatyni, kde je truhla smlouvy, v níž je Desatero přikázání. Tyto dveře nebyly otevřeny, dokud prostřednictví Ježíšovo nebylo dokončeno ve svatyni nebeského chrámu v roce 1844. On potom zavřel dveře do svatyně a otevřel dveře do svatyně svatých, kam vešel přes druhou oponu, kde nyní stojí u truhly smlouvy a kam teď sahá víra pravého Izraele.
….Viděla jsem, že Pán Ježíš zavřel dveře do svatyně a nikdo je nemůže otevřít a že otevřel dveře do svatyně svatých a nikdo je nemůže zavřít (Zj 3:7.8).
…Nepřátelé přítomné pravdy se pokoušeli otevřít dveře do svatyně, které Pán Ježíš zavřel a zavřít dveře do svatyně svatých, jež On v roce 1844 otevřel…..
…Satan nyní, v době zapečeťování, zkouší všelijakou lest, aby mysl lidu Božího odvrátil od přítomné pravdy a způsobil jeho klopýtnutí.“
Tady předkládám spojení „učení otevřených a zavřených dveří“ s podobenstvím o družičkách . Olej nebo světlo v lampách je vykládán jako pravda nebo učení o svatyni.
Velký spor věků kapitola 24 Ve svatyni Svatých je dostupná zde: http://www.ellenwhiteova.cz/velky-spor-veku/24-ve-svatyni-svatych/
GC 427 …,,V podobenství se svatby zúčastnily ty družičky, které měly kromě lamp také olej v nádobkách. Ti, kdo znali pravdu z Písma a přijali také Božího Ducha a milost, kdo v noci své trpké zkoušky trpělivě čekali a zkoumali Bibli, aby poznali jasnější světlo – pochopili pravdu o svatyni v nebi i změnu Spasitelovy služby a vírou sledovali jeho dílo v nebeské svatyni. GC 428 Všichni, kdo na základě svědectví Písma přijali tuto pravdu a vírou sledovali Krista, jak předstupuje před Boha, aby vykonal poslední část prostřednického díla a přiblížil se k okamžiku, kdy přijme své království – všichni tito lidé se podle podobenství účastní svatby.
….V pozemské svatyni, která, jak jsme viděli, je obrazem služby v nebeské svatyni, končila služba v prvním oddělení – ve svatyni – tehdy, když velekněz v Den smíření vstoupil do druhého oddělení – do svatyně svatých.
…Stejně tak skončil Kristus první část své služby, když přešel do svatyně svatých, aby vykonal závěrečnou část díla smíření.“
GC 429 ,,Když však skončila služba v prvním oddělení, začala služba v druhém oddělení.
…Tak také Pán Ježíš skončil jen první část svého díla, které koná jako náš zástupce, a zahájil druhou část stejné služby, při níž stále předkládá před Otce svou krev jako oběť za hříšníky.
…V roce 1844 tomu adventisté neporozuměli. Když uplynula doba očekávaného příchodu Spasitele, nepřestali věřit, že jeho příchod je blízko. Domnívali se, že nastala rozhodná chvíle a služba Pána Ježíše jako zástupce lidstva před Bohem skončila. Měli za to, že podle Bible doba milosti pro lidstvo skončí krátce před příchodem Pána na nebeských oblacích. Zdálo se jim, že to jasně vysvítá z textů Písma svatého, v nichž se hovoří o době, kdy lidé budou hledat, klepat a volat u dveří Boží milosti, nikdo jim však neotevře. Kladli si otázku, zda doba, kdy očekávali druhý příchod Ježíše Krista, není spíše začátkem tohoto období, které bezprostředně předchází jeho příchod. Protože hlásali poselství o přicházejícím soudu, domnívali se, že splnili svůj úkol vůči světu. Přestali cítit odpovědnost za záchranu hříšníků a zdálo se jim, že nafoukané a rouhavé posměšky bezbožných jsou dalším důkazem, že Boží Duch už na lidi, kteří odmítli Boží milost, nepůsobí. To všechno je utvrzovalo v přesvědčení, že doba milosti skončila neboli – jak to vyjadřovali – „dveře milosti se zavřely“.
…Studiem otázek svatyně získali jasnější poznání. Pochopili, že správně určili, že konec období 2300 prorockých dnů v roce 1844 označuje rozhodný okamžik. I když se opravdu zavřely dveře naděje a milosti, jimiž lidé po osmnáct staletí přicházeli k Bohu, otevřely se jiné dveře a Bůh lidem nabízí odpuštění hříchů díky službě Ježíše Krista ve svatyni svatých. GC 430 Jedna část služby Pána Ježíše skončila a začala druhá. Dveře do nebeské svatyně, kde Kristus slouží ve prospěch hříšníků, jsou stále otevřené.
Malý komentář:
Od Ježíšovy služby, přes středověk, objevení Ameriky, misie v Číně, v jižní Americe a po celém světě miliony lidí bylo spasených a stali se křesťany na základě pokání, vyznání své víry v Ježíše Krista a křtu. Podle této ,,prorokyně“ to najednou nestačí!
Po 1800 let se všichni křesťané modlili k Bohu a Ježíši Kristu tak, jak uměli a jejich modlitby byly vyslýchány. Podle této ,,prorokyně“ to už nestačí! Musí se k tomu věřit, že je Ježíš víc vevnitř Svatyně!!!
GC 430 …Všichni, kdo vírou následují Ježíše Krista ve velkém díle smíření, mají prospěch z jeho prostřednické služby.
…Pochopitelně lidé, kteří zavrhují světlo, jež objasňuje tuto Kristovu službu, nemají z něho žádný užitek.
GC 430 …Podobně ani Židé, kteří odmítli světlo při prvním příchodu Ježíše Krista a neuvěřili v něho jako ve Spasitele světa, nemohli přijmout odpuštění, které nabízí.
…Když Pán Ježíš po svém nanebevstoupení vešel se svou krví do nebeské svatyně, aby své následovníky poctil požehnáním své prostřednické služby, zůstali Židé v naprosté nevědomosti a dále přinášeli nepotřebné oběti a dary. Obrazná služba skončila. Dveře, jimiž lidé dříve mohli přicházet k Bohu, už nebyly otevřené.
…Židé odmítli hledat Boha jediným způsobem, kterým k němu mohli přijít, totiž prostřednictvím služby v nebeské svatyni. Proto už dále neměli s Bohem spojení. Pro ně se dveře zavřely. Nepoznali v Kristu pravou oběť a jediného prostředníka před Bohem, a proto nedostali požehnání jeho prostřednické služby.
GC 431 …Jednání nevěřících Židů je obrazem jednání lhostejných a nevěřících mezi křesťany, kteří záměrně nechtějí nic vědět o službě našeho milosrdného Velekněze. …Lidé nemohou beztrestně odmítat varování, která jim Bůh milostivě posílá.
GC 432 …Po uplynutí určeného data v roce 1844 nastalo pro věřící, kteří se i nadále drželi adventní víry, období velké zkoušky. Jedinou pomocí, která jim pomohla pochopit jejich situací, bylo učení o nebeské svatyni.
Porovnání učení o otevřených a zavřených dveří s biblí
Text ze Zjevení 3 kapitoly, který EGW cituje a jeho kontext:
Zjevení 3,7-8 „Andělu církve ve Filadelfii piš: Toto prohlašuje ten Svatý a Pravý, který má klíč Davidův; když on otvírá, nikdo nezavře, a když on zavírá, nikdo neotevře: „Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel.“
1) Vytržená část je z celku 7 listů do 7 sborů. Vzhledem k očekávané době konce se casd často ztotožňuje spíše s poslední církví – Laodikeou. Tento list je ale psán do Filadelfie.
2) V každém ze 7 listů, začíná úvod diktovaný andělu, po kterém následuje představení Ježíše, který se Janovi ukáže v úvodu Zjevení. V každém listu se Ježíš představuje jinými symboly, které vždy popisují nějakou jeho vlastnost. Část: má klíč Davidův, když otvírá nikdo nezavře a když zavírá, nikdo neotevře znamená Ježíšovu pravomoc a nezměnitelnost Jeho rozhodnutí.
3) Ježíš prohlašuje, že před tou církví otevře dveře, protože ví o jejích skutcích. Tedy důvod leží ve skutcích církve zde na zemi a její věrnosti.
Podle adventistů však Ježíš otevřel dveře nebeské svatyně svatých protože se naplnilo proroctví.
4) Ježíš zde mluví pouze o otevření dveří, nemluví vůbec o zavření dveří, nebo cestě ke spáse!!
5) V celém odstavci není slovo ,,svatyně”, nebo slovo ,,nebeská”! Naopak text naznačuje, že otevření dveří znamená pro církev buď, že jim padnou nepřátelé k nohám, nebo že je zachová v hodině zkoušky. Obojí se týká země, nikoliv nebe.
6) Pozemská svatyně nikdy neměla dveře, nýbrž opony. Předpokládáme, že jestli existuje nebeská svatyně konkrétně, pak je podobná svému pozemskému protějšku. Používání slova dveře tedy ukazuje, že se nebaví o (nebeské) svatyni.
Z výše uvedených důvodů věřím, že text ze Zjevení 3,7-8 nedává žádný důvod pro víru v otvírání a zavírání různých částí nebeské svatyně.
Ohledně vstupu do různých částí nebeské svatyně je bible jednoznačná:
Židům 6,18-20 „…(my) jsme nalezli útočiště v naději nám dané. V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova.“
Zde v listu židům se mluví o nitru nebeské svatyně. Nitro znamená střed. Střed určitě znamená že už není kam dále postupovat. Text říká, že naději tam pronikáme my, ale také, že Ježíš tam to toho nitra Nebeské svatyně už vstoupil. Bible používá minulý čas v řeckém originálu, tedy Ježíš byl v tom, čemu adventisté říkají nebeská svatyně svatých ještě dřív než byl vydána část bible – nový zákon!
Židům 9,7-9 a 11 „Do druhé části stánku vcházel jen jednou za rok sám velekněz, a to nikdy bez krve, kterou obětoval za sebe i za přestoupení lidu. Tím Duch svatý naznačuje, že ještě nebyla otevřena cesta do nejsvětější svatyně, pokud stála přední část stánku. To bylo podobenstvím pro nynější čas, …Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším. …Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.“
Komentář: doporučuji v klidu prostudovat celou 9. kapitolu listu Židům. Nejdříve popisuje náčiní a rozdělení první pozemské svatyně a rituály. Běžné obřady prováděli v první části svatyně kněží každý den, ale do vnitřku svatyně směl velekněz a jen jednou za rok.
A teď poslouchejte. Bible vykládá starozákonní obřad. Tím „dnem smíření“ Duch svatý naznačuje (naznačoval), že ještě není otevřena cesta do nejsvětější svatyně, dokud existuje přední část stánku. To bylo podobenstvím pro nynější čas. Nynější čas je čas po Ježíšově smrti, kdy se roztrhla opona původního stánku. Nyní je otevřena cesta do nejsvětější svatyně!
A dále znovu „Když přišel Ježíš Kristus, náš dobrý Velekněz, tak neprošel stánkem zhotoveným rukama, nýbrž prošel stánkem větším a dokonalejším. „Nepíše se zde, že by vešel do svatyně (do její první části), ale že tím stánkem prošel! Tedy prošel až dovnitř!!!
Český studijní překlad zde píše: (Ježíš),,přišel skrze větší a dokonalejší stánek.“ v řečtině je zde použita předložka ,,dia“ která znamená skrze, nebo se pojí se 7.pádem (kým, čím)
Když něčím projdete, tak to necháváte za sebou. Tedy když projdete vnější částí nebeské svatyně, necháváte ji za sebou a jste už v jejím samotném středu, ve svatyni svatých.
Celá 9. kapitola popisuje pozemskou svatyni jako stánek, který má přední část a druhou část. Jsou to dvě části jednoho stánku. A dále píše, že Ježíš prošel skrze ten celý stánek ne jeho části.
A ještě je napsáno, že Ježíš přišel, aby se za nás postavil před Boží tváří! Již v pozemské svatyni se před Boží tváří mohl postavit Mojžíš jedině u schrány úmluvy, tedy v nitru svatyně svatých. Proč by tedy měl Ježíš stát před Boží tváří ve vnější svatyni.
A ještě jednou připomínám, že všude je zde použit minulý čas. Ježíš prošel svatyní, vešel do samého nebe a postavil se před Boží tváří. Už je tomu dávno a bylo tomu dávno i v roce 1844!
Židům 4,14 „Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.“
Znovu je použit minulý čas a Ježíš, který se postavil až před Boží tvář. Jestli je někde Boží tvář tak je to právě centrum a nitro nebeské svatyně, ne jeho předsálí.
Židům 4,16 „Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“
Zde Bible vyzývá, že když máme naději, že Ježíš již vstoupil před Boží tvář, tak i my můžeme předstoupit směle před Boží tvář a to až k trůnu boží milosti.
Opravdu si stále myslíte, že trůn Boží milosti je v předsálí Boží svatyně? NE! Když my můžeme předstoupit až k trůnu, tak je to proto, že už tam vešel Ježíš.
Neexistuje tedy naprosto žádný důvod si myslet, že Ježíš dělal něco v nebi nadvakrát a že by 1800 let nemohl On nebo my do nějaké části nebeské svatyně předstoupit před Boha.
Podle Bible:
1) Ježíš po nanebeveztí vešel až do nitra nebeské svatyně.
2) Ježíš již po nanebevzetí prošel (skrze) nebeský stánek, tedy až do jeho nitra.
3) Ježíš již po nanebevzetí vystoupil až před Boží tvař.
4) I my po jeho nanebevzetí můžeme a máme předstupovat směle k trůnu milosti, abychom došli
milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
Podle adventistů:
1) Ježíš po nanebevzetí vešel pouze do vnější nebeské svatyně a do nitra nemohl až roku 1844.
2) Ježíš neprošel skrze celý nebeský stánek, ale jen do jeho přední části a celých 1800 let.
3) Ježíš až do roku 1844 nemohl Ježíš do nebeské svatyně svatých, kde bychom očekávali Boží
přítomnost, Boží Tvář, Boží trůn milosti, zkrátka centrum a místo pro samotného Boha.
4) Víra a modlitby všech věřících mají jakási duchovní předčíslí do jednotlivých částí nebe a pokud
vytočíte špatné předčíslí, tedy věříte, že je Ježíš jinde, nebo prostě jen neřešíte, kde zrovna je
nedovoláte se a nebudete vyslyšeni, zkrátka nebudete mít užitek z Ježíšova díla záchrany.
EGW, nebo duchovní bytost, která ji dávala vidění jde však ještě dál a říká nejen, že ostatní křesťané nemají žádný užitek ze svých modliteb a proseb o odpuštění hříchů. EGW ve vidění uvádí, že ostatní křesťané jsou nyní pod vlivem ďábla, když se modlí a prosí Boha o vedení.
Nyní kapitola z Raných spisů, která ukazuje, že učení o svatyni a zavřených dveřích je pro ostatní křesťany, kteří se modlí k Bohu i pro nevěřící naprosto zásadní!!!
EW54-55/ Rané Spisy str.44 Kapitola: Konec 2300 dní
„Viděla jsem trůn, na němž seděl Otec a Syn. Upřeně jsem pozorovala Ježíšovu tvář a obdivovala jsem Jeho půvabnou postavu. Otcovu postavu jsem nemohla vidět, protože ji zakrýval oblak zářícího světla Tázala jsem se Pána Ježíše, má-li Otec postavu jako On. Řekl, že je tomu tak, avšak že Jej nemohu vidět, protože kdybych viděla slávu Jeho osoby, musela bych zemřít. Před trůnem jsem viděla lid adventní – církev Boží – a svět. Viděla jsem dvě skupiny lidu. V jedné se lidé skláněli před trůnem v hlubokém zaujetí, kdežto v druhé skupině stáli všichni lhostejně a bezstarostně. Ti, kteří se skláněli před trůnem, přinášeli Pánu Ježíši své modlitby a dívali se jen na Něho; potom On pohleděl na svého Otce a zdálo se, že za ně prosí. Světlo vycházelo od Otce na Syna a od Syna se rozlévalo na modlící se skupinu. Pak jsem viděla jak nesmírně jasné světlo vyšlo od Otce na Syna, a ze Syna proudilo na lid před trůnem. Avšak jen málo bylo těch, kteří přijímali toto veliké světlo. Mnozí vystupovali z dosahu světla a ihned je odmítali; jiní byli bezstarostní, vůbec nedbali na toto světlo a ono se od nich přesunulo pryč. Někteří ho však s láskou opatrovali a šli, aby se skláněli s tím malým, modlícím se zástupem. Všichni v tom malém zástupu přijali ono světlo a radovali se z něho a jejich obličeje zářily jeho slávou.
Viděla jsem Otce, jak povstal z trůnu a odjel v ohnivém voze do svatyně svatých za oponu a jak se posadil. Potom Pán Ježíš povstal z trůnu a většina těch, kteří se před Ním skláněli, povstali s ním. Když On povstal, neviděla jsem žádný paprsek světla, který by se rozléval nad tím bezstarostným davem lidí; oni byli ponecháni v úplné temnotě. Ti, kteří povstali současně s Ježíšem, měli stále své oči upřeny na Něj, když opustil trůn a vyvedl je kousek cesty. Potom pozvedl svou pravici a slyšeli jsme, jak mluvil laskavým hlasem: „Čekejte zde, jdu ke svému Otci, abych přijal království; zachovejte svá roucha čistá a já brzy opět přijdu ze svatby a vezmu vás k sobě.“ Pak se tam, kde byl Pán Ježíš, objevil oblakový vůz s koly, podobnými ohni, obklopen anděly. Pán Ježíš vstoupil do vozu a byl nesen do svatyně svatých, kde seděl Otec. Potom jsem viděla Pána Ježíše, toho pravého, Nejvyššího kněze, jak stál před Otcem. Na okraji Jeho roucha byly střídavě rolničky a granátová jablka. Ti, kteří povstali s Ježíšem, sledovali Jej ve víře do svatyně svatých a modlili se: „Otče, dej nám svého Ducha!“ Pán Ježíš pak dechl na ně Ducha svatého. V tomto dechnutí bylo světlo, moc, hojnost lásky, radosti a pokoje.
Poohlédla jsem se po zástupu, který se ještě skláněl před trůnem a nevěděl, že Pán Ježíš jej opustil. Pak se zdálo, že u trůnu stojí satan, aby se pokusil provádět dílo Boží. Viděla jsem ten zástup, hledící k trůnu a modlící se: „Otče, dej nám svého Ducha!“ Satan potom na ně dechl nesvatý vliv, v němž bylo světlo a mnoho moci, avšak žádná čistá láska, žádná radost, žádný pokoj. Záměrem satanovým bylo udržovat je v bludu, zaostalosti a klamat dítky Boží.“
Shrnutí:
Zde je zástup křesťanů. Od Otce přes Syna a na lidi jde světlo o proroctví 2300 dnů-let. Ti co jej přijímají jsou millerité, ti druzí jsou ostatní křesťané a svět. I když zpočátku jsou nazváni svět, nakonec stejně stojí před trůnem Otce a Ježíše a modlí se! Tedy jde i o ostatní křesťany. Ti, co přijali světlo o 2300 dní a světlo o dvou částech svatyně, zůstávají ve světle a po odchodu Ježíše do druhé části svatyně ho ,,následují vírou“ a Ježíš na jejich na jejich modlitby odpovídá Duchem Svatým. Ti druzí se stále sklánějí před Otcem a Ježíšem, akorát jsou ,,vírou stále ve vnější svatyni“(špatné předčíslí). Ve vidění jsou ponecháni v temnotě, na trůnu se objevuje Satan. Tito křesťané klečí před Satanem a myslí si, že klečí před Bohem. A při prosbě těchto křesťanů o Ducha Svatého jim Satan dává nesvatého ducha – démonické vedení.
Porovnání vidění s evangeliem v Bibli
Lukáš 11, 9-13 (Ježíš:),,A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“
Ježíš sám garantuje, že každý, kdo prosí o Ducha Svatého, dostane Ducha Svatého a ne štíra nebo démona!
Výše uvedené vidění EGW stojí proti jasnému slovu Ježíše! Navíc vede k pýše, strachu o zbloudilé a ostatní křesťany, k pocitu výjimečnosti – mám pravdu/světlo, vede k odsuzování a démonizování odešlých věřících. A jak by se Satan vůbec mohl dostat někdy kolem roku 1844 do nebe k Božímu trůnu!! A ještě tam odpovídat na modlitby věřících, kteří prosí o Ducha Svatého. Podle Zjevení 12,8 už v nebi pro Satana není místo. A i kdyby tam mohl, tak Bůh vidí a ví vše a nenechal by ho stát tam a manipulovat lidmi. To vidění je celé jedna velká hereze. Jestliže si to EGW sama nevymyslela, ale opravdu o tom měla vidění, tak to nebylo vidění od Boha, nebo jeho andělů.
Shrnutí:
Toto učení je jedno z nejdrzejších učení v adventismu vůbec! Dovoluje si směle a zbožně hlásat, že jedině ,,my CASD“ jsme pokorně přijali pravé světlo a ostatní ho s nezájmem odmítli.
Dává moc Satanu ovlivňovat věřící z místa u Božího trůnu! Křesťany, kteří se nenechali omámit falešnou předpovědí o konci světa stále staví na stranu Božích odpadlíků a říká, že jsou pod satanovým vlivem i když se modlí k Bohu!!!
Dokonce i křesťany, kteří k milleritům patřili, ale po zklamání přiznali, že se spletli (a to udělal i sám Miller), nařkli Adventisté z odmítání dřívějšího světla a také z toho, že upadli pod satanův vliv do bezbožného světa.
Toto učení je rouhající se lež, která se staví proti Ježíšovu slibu, že každý kdo bude prosit o Ducha Svatého, jej dostane! Autor tohoto učení budiž proklet i kdyby to byl sám anděl.
Boží slovo mluví jasně:
Galatským 1,7-9 „Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!“
Je to jen zoufalá snaha nějak někam napasovat verš z Daniele 8,14 který neznamenal konec světa, ani rok 1844, ani nebeskou svatyni. Daniel 8,14 mluvil o pozemské svatyni, která byla pustošena a po nějaké době znovu očištěna. Viz. Dřívější článek.