07. Učení o vyšetřujícím soudu
Zář 22Jestliže učení o otevřených a zavřených dveřích bylo jedno z nejdrzejších, tak lze říct, že učení o vyšetřujícím soudu je jedno z nejničivějších!
Učení o otevřených a zavřených dveřích vedlo k pocitu jedinečnosti a výlučnosti. Mohlo způsobit pýchu věřících na jedinné poznání, nebo naopak obavy o všechny křesťany okolo kromě adventistů.
Oboje je jistě špatné, ovšem učení o vyšetřujícím soudu vede – u toho, kdo mu naslouchá a uvěří – k pocitu strachu, nejistoty spasení, k zákonictví a skutkaření.
Obsah učení o vyšetřujícím soudu
Po všechen čas každý hřích každého věřícího i po pokání a prosbě o odpuštění zůstává v nebeské svatyni svatých. V roce 1844 Ježíš přešel do nebeské svatyně svatých, kde koná zavěrečné dílo očištění samotné nebeské svatyně svatých od hříchů, před tím, než bude moci přijít zpět na zem pro svůj lid. Postupně zde přezkoumává případ každého věřícícho člověka. Nikdo neví, kdy přijde řada zrovna na nás. Dokud nejsme na řadě, vždycky je tu naděje, že jakýkoliv hřích, který máme, opustíme a vyznáme před Ježíšem, aby jej přikryl svou krví. Ale ve chvíli, kdy přijde řada na nás, tak rozhodne, zda jsme zrovna poslušní Božímu Zákonu a jestli jsme všechny své hříchy vyznali a opustili.
Pokud Ježíš při přezkoumávání našeho případu nalezne nějaký nevyznaný hřích, tak vymaže naše jméno z knihy života a k tomu i záznam o všech dobrých skutcích.
Ukázku tohoto učení v knihách Ellen White najdete zde:
Great Controversy http://www.ellenwhiteova.cz/velky-spor-veku/28-tvari-v-tvar-soudu/
Early wrightings http://www.ellenwhiteova.cz/rane-spisy/zapecetovani/
Rané spisy, kapitola Zapečeťování „Byla jsem ve vidění vzata do svatyně svatých, kde jsem viděla Pána Ježíše konajícího službu Přímluvce za Izraele. Na okraji Jeho roucha byly střídavě rolničky a granátová jablka. Viděla jsem, že Ježíš neopustí svatyni svatých, dokud nebude rozhodnut každý případ ke spasení nebo zatracení, a že hněv Boží nemůže dříve přijít, dokud Pán Ježíš nedokoná své dílo ve svatyni svatých, neodloží své kněžské roucho a neoblékne se v oděv pomsty“.
Velký spor věků, kapitola Tvaří v tvář soudu „…Tuto událost, nikoli jeho druhý příchod na zem, předpovědělo proroctví o 2300 prorockých dnech, které skončilo v roce 1844. V doprovodu nebeských andělů vstoupil náš Velekněz do svatyně svatých a předstoupil před nebeského Otce, aby vykonal závěrečné dílo své služby pro člověka – aby uskutečnil vyšetřování a smířil s Bohem všechny, kdo jeho dílo smíření přijali. „
V obrazné starozákonní službě měl Den smíření význam je pro ty, kdo předstoupili před Boha s vyznáním svých hříchů a s pokáním a jejichž hříchy byly prostřednictvím krve oběti přeneseny do svatyně. Podobně také i ve velký den konečného smíření a vyšetřujícího soudu budou přicházet v úvahu jen případy těch, kdo se hlásí k Božímu lidu. Soud nad bezbožnými je naprosto odlišná záležitost a bude se konat později.
V GC 482 se píše „Bůh zkoumá skutky každého člověka a zaznamenává je jako skutky věrné nebo nevěrné. Ke každému jménu v nebeských knihách je s naprostou přesností zapsáno každé nesprávné slovo, každý sobecký čin, každá nesplněná povinnost, každý tajný hřích i každé nečestné jednání. Všechna nebem poslaná varování nebo napomenutí, která člověk ignoroval, všechny promrhané okamžiky, nevyužité příležitosti, každý vliv, který působil k dobrému nebo k zlému se svými dalekosáhlými následky, to všechno zapisuje anděl, který vede nebeské knihy.“
GC 483 „Až budou při soudu otevřeny knihy záznamů, budou před Bohem vyšetřeny životy všech, kdo věřili v Pána Ježíše. Náš přímluvce začíná těmi, kteří žili na zemi nejdříve, pak předkládá případy následujících generací a skončí žijícími. Na pořad přijde každé jméno, každý případ bude podrobně prozkoumán, některé Bůh přijme, jiné odmítne. Jestliže se u některých jmen najdou záznamy hříchů, které nebyly vyznány a odpuštěny, budou taková jména odstraněna z knihy života a záznam o jejich dobrých skutcích bude vymazán z Boží pamětné knihy.“
GC 490 „Žijeme v době velkého smíření. Když velekněz v předobrazné starozákonní službě konal obřad smíření za Izrael, požadovalo se ode všech, aby v srdci litovali svých hříchů a kořili se před Pánem, jinak by byli z národa vyloučeni. Podobně by měli dnes – v posledních dnech doby milosti – všichni, kdo chtějí mít svá jména zaznamenána v knize života, pokořovat svá srdce před Bohem a opravdově litovat svých hříchů. I když před Božím soudem musí projít všechny národy, bude Bůh zkoumat případ každého jednotlivce tak podrobně a přesně, jako by to byl jediný člověk na zemi. Každý musí být posouzen a shledán bez vady, bez vrásky nebo něčeho podobného.
Závěrečné události díla vykoupení jsou slavné a mají závažné důsledky. Nyní se soud odehrává v nebeské svatyni. Probíhá už řadu let. Brzy – a nikdo neví, jak brzy – se budou projednávat případy žijících. Ve vznešené přítomnosti Boha bude projednáván i náš život. V této době je předně třeba, aby každý plnil napomenutí Spasitele: „Vizte, bděte a modlete se; nebo nevíte, kdy bude ten čas.“ (Mk 13,33) „Pakli bdíti nebudeš, přijduť na tě jako zloděj, a nezvíš, v kterou hodinu na tě přijdu (Zj 3,3).“
konec citátů.
Tedy učení říká, že od roku 1844 probíhá vyšetřující soud postupně nad každým věřícím od mrtvých k živým a ve chvíli kdy přijde jméno člověka na řadu tak bude důkladně prozkoumán. Každé nesprávné slovo, každý sobecký čin, každý tajný hřích i nesplněná povinnost jsou zaznamenány. Jestliže budou nalezeny záznamy hříchů, které nejsou vyznány a odpuštěny, tak bude jméno té osoby vymazáno z knihy života, a vymazány budou i všechny jeho dobré skutky. Posouzený musí být bez vady a bez vrásky.
Nejistota spasení
Z této nauky vyplývá přímo víra v nejistotu spasení, nebo vlastně nevíra v jistotu spasení.
Popíšu ji takto: Po přijetí Ježíšovy oběti na kříži je mi odpuštěno a jsem spasený. Nyní ale musím zůstávat v poslušnosti a v posvěcení. Pokud zhřeším, tak jsem v ohrožení věčné smrti. Vyšetřující soud může přijít zrovna na mne a můj jediný nevyznaný a opuštěný hřích způsobí, že mé jméno bude vymazáno z knihy života. Tím bych přišel o spasení.
Zde chci ukázat, že učení o vyšetřujícím soudu přímo vede k nejistotě spasení! A věřte tomu, že to EGW s tou nejistotou spasení tak opravdu myslela! A opět uvedu citáty spisů EGW, jejíž spisy pro adventisty promlouvají s prorockou autoritou:
COL (Kristova podobenství) 155,1 „Ani lidé, kteří přijali Spasitele a prožili jakkoli opravdové obrácení, by nikdy neměli být vedeni k tomu, aby si mysleli, anebo říkali, že už jsou spaseni. To vede na scestí.“
angl. COL 155,1 „Those who accept the Saviour, however sincere their conversion, should never be taught to say or to feel that they are saved. This is misleading.„
1SM 314 (Vybraná poselství) „Nikdy nemáme ustrnout ve stavu spokojenosti a dále nepokračovat říkajíce: „Jsem spasen“. Když se připustí tato myšlenka, přestanou existovat motivy pro obezřetnost, pro modlitbu, pro opravdové úsilí, které nás nutí k vyšším vědomostem a poznání. Žádný posvěcený jazyk by neměl vyslovit tato slova, dokud Kristus nepřijde a dokud my nevstoupíme branami do města Božího. Pak s nejhlubší patřičností můžeme vzdát slávu Bohu a Beránkovi za věčnou spásu. Dokud člověk si je vědom své slabosti, protože sám nemůže svoji duši zachránit, nikdy se nemá odvážit říci, „Jsem spasen.“
angl. „We are never to rest in a satisfied condition, and cease to make advancement, saying, “I am saved.” When this idea is entertained, the motives for watchfulness, for prayers, for earnest endeavor to press onward to higher attainments, cease to exist. No sanctified tongue will be found uttering these words till Christ shall come, and we enter in through the gates into the city of God. Then, with the utmost propriety, we may give glory to God and to the Lamb for eternal deliverance. As long as man is full of weakness—for of himself he cannot save his soul—he should never dare to say, “I am saved.”
Tedy dokud žijeme na zemi a ještě nejsme v nebi, tak se nemáme nikdy odvážit říci – jsem spasený. Nemáme to nikoho učit aby se tak cítil, nebo to říkal. Vede to na scestí.
Má osobní zkušenost
Popsat vám svou zkušenost byla odbočka z mého plánu. Původně jsem chtěl po shrnutí učení o vyšetřujícím soudu, jen popsat učení a verše z bible, které mluví o jistotě spasení a smazání našich hříchů. Ale cítím, že osobní zkušeností předám trochu víc.
Drazí čtenáři nemůžu ani vypovědět jak obrovská vlna hněvu se ve mne vzdouvá kdykoliv znovu čtu tyto řádky a uvědomuji si dopad tohoto učení. Já sám jsem přes vyrůstání ve věřící rodině během dospívání začal pociťovat svou špatnost před Bohem. A časem i svou nehodnost. Nedokázalo mne to ale napravit. Pouze jsem žil v odsouzení a děsu z Boha. Kdykoliv jsem zopakoval nějaký hřích, kterého jsem si byl vědom, přicházela na mne obrovská vina. Ani modlit jsem se nechtěl, protože jsem věřil, že se Bohu zrovna hnusím. Že za ním mohu přijít až se nejprve trochu polepším. Že jsem se mu nějak pokazil. Dokonce jsem tak moc nechtěl přijít o spasení, že jsem Boha prosil, aby si mne vzal k sobě (zabil mne, nebo nechal mne umřít) v době, kdy zrovna budu poslušný, abych mu neodpadl. Nechtěl jsem žít. Ale věděl jsem, že sebevražda je hřích a že bych za to také nešel do nebe, také jsem na to neměl odvahu a hlavně jsem si uvědomoval, že bych tím neskutečně zarmoutil všechny mé známé příbuzné a rodinu. Nechtěl jsem žít, protože jsem se bál, že bych se v budoucnu Bohu vzdálil, odpadl od pravdy a poslušnosti a tím ztratil i věčný život.
Tak jako mnozí jsem slyšel v kázání ve sboru otázku, jestli vím, že jsem spasený. Chtěl jsem zvednout ruku, ale nešlo to! Bojoval jsem sám se sebou. I když můj rozum byl vyučovaný, že když jsem uvěřil v Ježíše, je mi odpuštěno, tak přesto jsem tomu v srdci nevěřil.
Můžete si to na sobě doma vyzkoušet. Zkuste se postavit sami proti sobě před zrcadlem a vyslovit před sebou nahlas, směle a beze strachu: ,,Já jsem spasený/á!“ Uvidíte, jestli se to ve vás zadrhne nebo tomu opravdu věříte.
Až jednou jsem se odvážil Bohu napsat sms (jako modlitbu; neodeslal jsem jí nemám na něj číslo), že se ho bojím, protože nevěřím, že mne má rád, protože jsem zlý. Bůh mi na tuto modlitbu a nevyslovenou prosbu odpověděl ještě v ten samý týden. Po vyučování z listu Koloským jsem odešel sám do přírody číst si tu část bible a rozjímat nad ní. A někdy tam se to najednou stalo. Při četbě bible jsem najednou pochopil, že mě Bůh miluje!!!! Nedá se to popsat slovy. Prostě jsem to najednou věděl. Věděl jsem, že mě miluje i když o mě všechno ví. Cítil jsem, jak mne zalil pocit jeho lásky, žádná výčitka, žádné ,,ale“, žádná, NAPROSTO ŽÁDNÁ PŘIPOMÍNKA MÉ MINULOSTI!! Nezbylo nic, než jen teď, já a On a jeho přijetí. Od té doby jsem samozřejmě nejednou zhřešil, jednal svévolně nebo sobecky. Nejednou jsem se pak cítil provinile a měl potřebu se omluvit Bohu i lidem. Nikdy už ale nebudu stejný, protože vím, co jsem prožil a pochopil jsem ten obrovský rozdíl, když je můj vztah k Bohu založen na jeho BEZpodmínečné lásce!! Dříve byl založen jen na jeho lásce, spravedlnosti, ale vždy byla šance, že mě někdo/něco vyrve z jeho ruky. Bál jsem se toho.
Krátké kázání o jistotě spasení
Dokonalá láska zahání strach (1 Jan 4,18). Ježíš říká, že jeho ovce jdou za Ním, nezahynou navěky a nikdo je nevyrve z Jeho ruky.(Jan 10,27-29 )
Všechno dobré v nás působí Bůh. Zlo působí zase jen zlo. Nitro člověka nezměníte vyžadováním poslušnosti pod hrozbou trestu, ani slibováním odměn. Změníte maximálně chování člověka. Pokud budete chtít měnit nitro člověka cukrem a bičem, ten člověk se pouze naučí si ve vaší přítomnosti namalovat na obličej to, co od něj očekáváte. Je to přetvářka a maska. Trvalá změna člověka je možná jen z vděčnosti za to, co Bůh udělal. Teprve pak je to stálá změna a člověk to ze sebe nemusí tlačit.
Shrnutí zákona zní – miluj Boha a miluj lidi jako sebe. Toho ale nikdo není sám ze sebe schopný. Neumíme se donutit k lásce! Ani Bůh nás neumí donutit k lásce! I kdybychom se donutili nekrást, nelhat, nesmilnit atd. Nedonutíme se milovat někoho. Přestaňte si všichni namlouvat, že se někdy sami donutíte milovat Boha, tím spíše ostatní lidi. Bible říká, že my milujeme, protože Bůh napřed miloval nás! Jinak to nejde.
Každý je schopen dávat lásku, jen pokud sám nějakou dostával. Každé miminko už od mala je neustále milováno svou matkou. Když dospěje začíná být schopné lásku i oplácet a jednou i sám/sama dávat bez oplátky svým dětem. Děti odhozené už od dětství bez jakékoliv péče vyrůstají v dospělé tvrdé naprosto necitlivé jedince, kteří umí být velice krutí bez jakéhokoliv soucitu. Nemají odkud by dávali, protože do nich nikdo lásku nevkládal.
To co funguje mezi dětmi na lidské úrovni také funguje na té vyšší ve vztahu k Bohu. Čím více zla se nám v životě stane, čím více bezpráví, křivdy a bolesti zakusíme, tím méně dokážeme milovat.
Žádní lidé nejsou schopni ze sebe vydávat lásku donekonečna, aniž by ji někde brali. My lidé nejsme zdroje lásky a jako nádrž nejsme bezední. Zdrojem lásky je Bůh. Jestliže dlouhodobě ze sebe vydáváte musíte někde brát.
Každé náboženství vede lidi k činění dobra a tedy k dávání. Problém je, že tito lidé začnou být sami vyprahlí. Zde přichází zlomový okamžik, co jim náboženství připraví za řešení.
Pokud náboženství motivuje jen odměnou a trestem, cukrem pro poslušné a bičem pro neposlušné, začnou po lásce hladoví lidé doplňovat svou hodnotu a ocenění právě v tomto. Začnou se zabývat představami jak oni sami budou oceněni a naopak jak ti neposlušní budou potrestáni. A v té chvíli začíná původní motivaci láskou nahrazovat víra v trest za neposlušnost, což vede ke strachu, nebo víra v odměnu za mou poslušnost, což ve srovnání s neposlušnými vede k pýše.
Právě v tom se liší Ježíšova cesta od všech ostatních náboženství včetně části starého zákona pro židy. Všude jinde se dozvíte, že máte vézt správný, zbožný a klidně i rozdávající život lásky. Starat se o své tělo milovat bližní. Ale všude jinde vám pouze řeknou: dělejte to proto, že je to užitečné. Tedy pokud to budete dělat, přinese vám to užitek (metoda cukru jako odměny). A naopak nedělejte špatné věci, protože jinak! na vás dopadně to a to (metoda biče jako trestu).
Cukr a bič! Odměna a trest!Podle toho jak se budete chovat vy, tak se stane vám od Boha, nebo od Jeho vesmírných zákonů. Ale v křesťanství je to jinak! Zde se nečeká na to až vy budete ten první, kdo uspěje, ale naopak. Ježíš jde první! V křesťanství se doslechnete zvěst o tom, že ještě dřív než jste se narodili a ještě dřív než jste stačili udělat něco dobrého nebo zlého, bez ohledu na to jestli si to zasloužíte nebo toho zneužijete, tak Bůh vás miluje a dal svůj život za vás!!! Proto můžete v sobě objevit vděk a ochotu dělat dobré věci z lásky. Nic za to nečekáte, děláte to, protože vy už jste dar lásky dostali.
Nezazlíváte ani svým nepřátelům jejich křivdy i to, že nakonec jim bude také odpuštěno, protože jste vy i oni dlužníci a všichni jste dostali zadarmo.
Samozřejmě, že i v bibli v novém zákoně jsou výzvy k poslušností a varování před odpadnutím. Bible neříká, že Ježíš všechny spasil a teď si dělejte všichni co chcete. Ne! Ale jak už jsem řekl, základem ke změně je právě Jeho oběť a jeho láska. On čeká a tiše klepe na srdce dokud sami na to nezareagujeme. Nehrozí za dveřmi.
Ano, bible mluví i o soudu pro věřící, na kterém se ukáží naše skutky zde na zemi. Naše dílo. Na tomto soudu vyzkouší naše dílo oheň a podle něj dostaneme buď odměnu, nebo utrpíme škodu. Ať už ale utrpíme škodu, nebo dostaneme odměnu, naše spasení to nemění!
1.Korintským 3,11-15 ,,Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy, dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.“
Budoucí soud, nebere křesťanům jistotu spasení, kterou získali vírou v Krista. Neznamená to, že bychom měli soud brát na lehkou váhu. Představuji si ten soud jako závěrečnou scénu z filmu Schindlerův Seznam. Oskar Schindler stojí uprostřed židů, které vykoupil a odvezl do Čech, když se s ním loučí dopisem s dobrozdáním a malým zlatým prstýnkem. Zlato na něj si nechali někteří vytrhat ze zubů. V tom okamžiku Schindlerovi dochází, že za ten prstýnek mohl koupit další jména na seznamu a zachránit možná 2 lidi. A najednou vidí své auto a dojde mu, že ho mohl prodat. Postupně mu dochází jak celý život a většinu války žil v luxusu a promrhal energii a peníze za věci, které nyní nemají žádnou hodnotu a mohl za ně zachránit lidské životy.
Takto si představuji, že může vypadat jednou Boží soud nade mnou i dalšími věřícími. Že nám bude ukázáno, co všechno dobrého jsme mohli vykonat a komu pomoci a také kde skončily naše investice. Bude to bolestivé, písmo říká, že tím projdeme jako ohněm. Ale neříká, že nás Bůh za to vymaže z knihy života.
Toto říká Bůh o hříších lidí v nové smlouvě:
Izajáš 43,25 „Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu.“
Židům 8:12 Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu.‘
Židům 10,17 „…na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.‘
Koloským 2:13 „(Ježíš) Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil.“
Koloským 2,14 „(Ježíš) Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž“.
Koloským 3,13 „Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.“
V bibli se také píše o naší záchraně od Božího hněvu:
Římanům 5,8-10 „Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.“
A o jistotě spasení:
Marek 16,16 „Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“
Skutky apoštolů 16,31 „Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“
Římanům 10,9 „Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“
Římanům 10:13 „každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen.“
Efezským 2:5 „…probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni!
Efezským 2:8 Milostí tedy jste spaseni skrze víru.
Židům 7:25 „(Ježíš) Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.“
Učení o vyšetřujícím soudu tedy je naprosto v rozporu se zvěstí evangelia Ježíše Krista, které přináší odpuštění hříchů a jejich smazání Ježíšovou smrtí na kříži. Tam se to stalo a již je to věc minulosti. Tak jako se nečekalo na rok 1844, aby Ježíš přešel do Svatyně svatých, tak se nečeká na odpuštění a vymazání hříchů. A zvěst o nezničitelné Boží lásce říká, že každý kdo v něho věří nezahyne, ale bude mít život věčný!
Učení EGW a adventismu mluví o vyšetřujícím soudu a o tom, že nesmíme cítit nebo říkat, že jsme spaseni. To není z Boha! Z Boha a z bible křičí poselství s vykřičníkem: Milostí jste spaseni!!! Máme právo bez obavy říkat to, co o nás říká bible! Jsme spaseni protože to řekl Bůh! Žádný výrok EGW ani učení o vyšetřujícím soudu na tom nemůže nic změnit. Toto učení a výrok, že nesmíme cítit nebo říkat, že jsme spasení zcela podkopává Boží touhu, abychom se měnili a sloužili mu z lásky a vděčnosti. Místo toho se nás snaží vrátit pod cukr a bič.
Galatským 1,6-9 „Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!“
Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!
Nenávidím dobu, kterou jsem zažil ve strachu ze záhuby od Boha, ve strachu, že mne Bůh nemiluje a že si musím jednou získané odpuštění udržet skutkama poslušností. Nenávidím to učení. Kdykoliv znovu slyším, že se vyšetřující soud káže a předává se jako dobré poselství od Boha, vyšlehává ve mne plamen hněvu !!!!! Když si představím do kolika dalších lidí byla zaseta úzkost a strach z Boha a soustředění se na své skutky. Z duše nenávidím původce toho učení i všechny knihy, které to poselství nesou.
Vím, že … Efezským 6,12… svůj zápas nevedeme proti lidem, ale proti nadzemským silám zla. Původce učení o vyšetřujícím soudu a původce výroků proti jistotě spasení budiž proklet!!!
Všechny čtenáře, co věří učení o vyšetřujícím soudu, chci na tomto místě varovat. Toto je smrtelně vážná věc! Jestliže spasení je z milosti, skrze víru a víra je jistota věcí, které nevidíme, co asi způsobí učení, které vede k nejistotě spasení, k nevíře(takové to: ,,kdo ví jak to dopadne?“).
Jestliže spasení získáváme jedině vírou beze skutků, jakým způsobem můžeme spasení ztratit? Není to právě ztrátou víry? Obávám se domyslet, co všechno může mít toto učení na svědomí!!!
Ježíš sám říká: ,,Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou. ,,
Jestliže budete šířit učení o vyšetřujícím soudu a tím svádět jiné lidi k nevíře v jejich spasení, Ježíš vám říká běda.