09. Učení o Božím zákonu – věčný nebo dočasný zákon
Zář 22V minulém článku jsem odpovídal na první rozšířený mylný názor na Boží zákon a to ten, že zákony jsou 2 (nebo více).
V tomto článku budu odpovídat na druhý stejně rozšířený mylný názor, že Desatero bylo/ je/ bude věčné.
Přemýšlel jsem dlouho, odkud vlastně tuto myšlenku adventisté vzali a došel jsem k tomuto závěru. Základem myšlenky o věčném desateru je dřívější učení o dvou částech nebeské svatyně. Ovšem základem učení o dvou částech svatyně je zase snaha vysvětlit Da 8,14, když neznamenal konec světa. A základem snahy o nový správný výklad Da 8,14 je neochota adventistů přiznat si pokorně, že naletěli.
Z jiného pohledu je základem učení Edson a Crossier, neboť oni přišli s viděním v poli, kde viděli, že jde o nebeskou svatyni.
Třetím možným pohledem je, že základem je vidění EGW. V raných spisech hned po prvním vidění v kapitole ,,Další vidění“ totiž EGW popisuje jak byla v nebeské svatyni svatých a jak tam viděla desatero a proto je desatero věčné:
,,Cítili jsme neobyčejného modlitebního ducha, a když jsme se modlili, sestoupil na nás Duch svatý. Byli jsme velmi šťastni. Zakrátko jsem byla odpoutána od pozemských věcí a uvedena ve vidění do slávy Boží. Viděla jsem anděla hbitě letícího ke mně. On mne rychle nesl od země ke Svatému městu. Ve městě jsem viděla chrám, do něhož jsem vstoupila. Prošla jsem jednou branou a přišla k první oponě. Tato opona byla odhrnuta a já jsem vstoupila do svatyně. Zde jsem viděla kadidlový oltář, sedmiramenný svícen a stůl, na němž byly chleby předložení. Když jsem si prohlédla slávu svatyně, odhrnul Pán Ježíš druhou oponu a vstoupila jsem do svatyně svatých.“
Ve svatyni svatých jsem viděla truhlu; byla shora i po stranách z jemného zlata. Na každém konci truhly stál jeden překrásný cherubín, který měl nad ní rozprostřena svá křídla. Jejich obličeje byly obráceny k sobě, a hleděli dolů na truhlu. Mezi anděly byla zlatá kadidelnice. Shora na truhle, kde stáli andělé, byla patrná překrásná zářící sláva, jež vypadala jako trůn, na kterém přebývá Bůh. Pán Ježíš stál u truhly a když modlitby svatých k Němu vystupovaly, začal se z kadidelnice šířit dým kadidla a On přinášel v oběť jejich modlitby s dýmem kadidla svému Otci. V truhle bylo zlaté vědro s mannou, hůl Aronova, která vykvetla a kamenné desky, složené jako kniha. Pán Ježíš rozevřel tyto desky a já jsem uviděla Desatero přikázání, napsané prstem Božím. Na jedné desce byla čtyři, na druhé šest. Ta čtyři na první desce zářila jasněji než těch ostatních šest, ale čtvrté, sobotní přikázání se skvělo nad všechna ostatní. Sobota má výsadní postavení, neboť má být zachovávána svatému Božímu jménu na počest. Viděla jsem, jaká sláva je připisována sobotě – kolem ní byl vidět nádherný zářící kruh.“
Z tohoto vidění je vyplývá, že desatero je v nebi a proto je věčné.
Učení o věčném zákonu v nebi stojí na těchto textech:
Exodus 25,9 Uděláte všechno přesně podle toho, co ti ukazuji jako vzor svatého příbytku i vzor všech bohoslužebných předmětů.
Exodus 25,40 Hleď, abys všechno udělal podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.
Židům 8,5 Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské. Vždyť Bůh uložil Mojžíšovi, když měl zřídit stánek: ‚Hleď, ať uděláš vše podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.‘
Židům 9,3-4 Za oponou byla druhá část stánku, nazývaná nejsvětější svatyně.
Tam byl zlatý kadidlový oltář, truhla smlouvy, ze všech stran krytá zlatem, v ní pak byla zlatá nádoba s manou, Áronova hůl, která se kdysi zazelenala, a desky smlouvy.
Zjevení 11,19 Tu se otevřel Boží chrám v nebesích, a bylo v něm vidět schránu jeho smlouvy; rozpoutaly se blesky a rachot hromu, zemětřesení a hrozné krupobití.
Tedy učení říká, že:
1) Na zemi byla ve stánku ve svatyni svatých truhla smlouvy s desaterem.
2) V nebi musí být přesný vzor těchto věcí tedy i desatera.
3) Když je desatero uloženo v truhle v nebi, musí být věčné
Bod 1 je pevný a prokazatelný biblí. V pozemské svatyni opravdu bylo desatero.
Bod 2 už ovšem prokazatelný není. Prokazatelné je, že Mojžíš dělal pozemskou svatyni podle vzoru, který mu ukázal Hospodin na hoře Sinaj. Také je prokazatelné, že pozemská svatyně byla jen náznakem a stínem svatyně nebeské.
Pokud je něco náznakem a stínem, neznamená to dokonalou kopií. Bod 3, který je závěrem z předchozích dvou, není prokazatelný už vůbec, protože odporuje jiným jasným místům písma.
Problém tohoto typu učení je ten, že se od veršů Bible odejde k usuzování, jak to asi bylo v nebi a podle toho se pak dělají zpětně závěry zde pro tuto zem a pro lidi. Bible přitom mluví jasně, jak máme desatero nebo zákon obecně vnímat rovnou my na zemi.
1) Bible mluví o tom, že zákon na zemi nebyl od věků, ale byl na zemi až přidán.
Římanům 5,12-14.20 Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon. Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam….K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo.
Galatským 3,19 Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku.
Galatským 3,17 Chci tím říci: Smlouvu, od Boha dávno pravoplatně potvrzenou, nemůže učinit neplatnou zákon, vydaný teprve po čtyřech stech třiceti letech, a tak zrušit slib.
V Bibli tedy jasně stojí, že zákon, který byl vydaný na Sinaji – a už jsme si ukázali, že zákon nelze dělit na desatero a zbytek – byl přidán! Přidat můžete jen něco, co jste předtím nezavedli.
Navíc stojí stejně jasně v Bibli, že hřích byl na zemi již před zákonem!!!
Kniha ,,Adventisté sedmého dne věří“ z roku 1999 na straně 288 v kapitole o Božím zákoně píše v odstavci: Zákon před Sínají.
1 Janův3,4 ,,Zákon existoval již dlouhou dobu před tím, než Bůh dal Izraeli Desatero. Pokud by tomu tak nebylo, neexistoval by před vydáním zákona na hoře Sínaj hřích, protože ,,hřích je porušení zákona.“
Pokud autoři knihy znali list Římanům 5. kapitolu nebo Galatským 3. kapitolu, tak tady vědomě lžou, překrucují písmo, ignorují co říká a říkají pravý opak a ještě mají tu drzost to takzvaně dokládat biblickým veršem!!!
Sami jste před chvílí četli v Bibli, že hřích existoval na zemi už před zákonem, avšak nezapočítává se, dokud není zákon!!!
A skutečně pokud se sami začtete do knihy Genesis, nikde neuvidíte znění ,,zákona“ ani Hospodinovo jednání podle něj.
Například Kaina by měl Hospodin, nebo kdokoliv jiný podle ,,zákona“ zabít za vraždu Ábela. (oko za oko, život za život)
Nikdo z prvních lidí by si nesměl vzít za manželku svou příbuznou.
Syn Noéma, který nepřikryl jeho nahotu, měl být ukamenován a ne jen proklet.
Sám Mojžíš měl být zabit za vraždu Egypťana.
Hospodin ani patriarchové takto nejednali, protože zákon ještě nebyl.
2) Bible mluví o tom, že zákon byl na zemi jen do omezené doby. Než Ježíš Kristus zemře za naše hříchy.
Galatským 3,19 Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek;
Galatským 3,23-25 Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena. Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry. Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.
Matouš 5,17-18 Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.
Kdy se všechno stalo? Kdy se všechno naplnilo?
Jan 19,28-30 Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce splnilo Písmo, řekl: „Žízním.“Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu skonal.
Všechno se naplnilo Ježíšovou smrtí na kříži!
Čtěte evangelium!!!
Římanům 10,4 Vždyť Kristus je konec zákona, aby spravedlnosti došel každý, kdo věří.
Efezským 2,14-15 V něm je náš pokoj, on dvojí spojil vjedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil zákon ustanovení a předpisů, aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil pokoj.
Koloským 2,14 Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.
Židům 7, 19 … – zákon totiž nic nepřivedl k dokonalosti – avšak na jeho místo přichází lepší naděje, jejíž mocí přistupujeme až k Bohu.
1 Timoteovi 1,5-9 Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. Od toho se někteří odchýlili a dali se na prázdné řeči. Chtějí být učiteli zákona a nechápou ani svá vlastní slova ani podstatu toho, o čem s takovou jistotou mluví. Víme, že zákon je dobrý, když ho někdo užívá správně. a je si vědom, že zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé a neposlušné,….
Římanům 3,21-24 Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.
Zákon je určen jako dozorce pro nespravedlivé lidi. Když přišla víra, nemáme už nad sebou dozorce. Kdokoliv uvěřil, je ospravedlněn a tedy pro něj zákon není určen.
3) Bible mluví doslovně o desateru, že pomíjí.
2 Korintským 3,7-11 Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář – oč slavnější bude služba Ducha! Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti! Ano, ona sláva vůbec nebyla slávou ve srovnání s touto slávou vše přesahující! Jestliže přišlo slavně to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává!
Literami vytesané do kamene bylo právě jedině desatero a apoštol Pavel říká, že i když bylo nastoleno s oslňující slávou, sloužilo smrti, vedlo k odsouzení a pomíjí.
I když jsme si zde jasně uvedli texty z nového zákona, které vnáší světlo do tématu, jakou roli hrál dříve Zákon, kde byl jeho počátek a kde jeho konec, přesto existují tzv. ,,protitexty“ – texty, které mluví o zákonu jako o věčném.
I k textům jako je tento se chci vyjádřit:
Žalm 111,9 „Seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu; svaté, bázeň budící je jeho jméno.“
Určitě naleznete mnoho dalších veršů v Bibli mluvících pozitivně o Božím zákoně. Hlavně v žalmu 119 i v dalších.
1) Pokud jsou ty verše psány ve starém zákoně, tak ani nemohou mluvit jinak. Neboť dokud nepřišel zaslíbený potomek, tak byl zákon věčný a neměnný.
2) V Mojžíšových knihách naleznete mnohokrát označení, že jsou to věčná ustanovení, věčná přikázání. Např. Exodus 27,20-21 Ex 28,43 Ex 31,14-17 Leviticus 23,14 Lv 23,21 Lv 23,31 Lv 23,41 Lv 24,3 Lv 24,8-9
Jestliže by slova jako ,,smlouva věčná“ nebo ,,provždy platné nařízení“ měly dokazovat platnost desatera, pak by musely dokazovat také platnost všech dalších příkazů, kde se vyskytují, například slavnosti stánků, den smíření, obětí atd.
Toto nikam nevede. Stále zůstaneme u toho stejného, co řekl Ježíš. Buď se nezměnilo ani písmenko, dokud se všechno nestalo, nebo Ježíš svou obětí na kříži vše naplnil a tedy zákon zrušil. Nároky zákona naplnil a ustanovení, která proti nám svědčila vymazal a to všechna.
Nemůžete zákon rozdělit na věčnou část a zrušenou část. Buď všechno nebo nic.
Písmo zcela jasně říká lidem na zemi, že zákon jim byl přidán, měl svůj počátek v čase a to dávno po hříchu, měl význam – aby se přestoupení rozmohlo a zároveň, aby na nás dohlédl, než přijde zaslíbený potomek Ježíš. S ním přišlo ospravedlnění. Ježíš naplnil zákon. Tím ho také ukončil a nás ospravedlnil. Zákon mluví jen k nespravedlivým.
Závěr:
Zákon je dočasný, nikoli věčný. Měl počátek na Sinaji a konec na Golgotě.
Příště se ještě podíváme jestli byl zákon určen pro všechny, nebo jen pro některé.