15. Učení o Sobotě v listu Koloským 2
Led 142) Koloským 2 – Neodsuzování za soboty
Druhý text z epištol, kterým se budu zabývat je v listu Koloským. Kolosy byly řecké město a v době před přijetím Pavla zde žili většinou pohané žijící podle řecké mytologie.
Po příchodu apoštola (pravděpodobně Epafras) (Kol 1,7) někteří přijali evangelium a v těchto křesťanech začal Duch Svatý působit lásku (Kol 1,8). Pavel jim poté píše odněkud z vězení, protože slyšel o nich od Epafra, Duchem je s nimi a zápasí za ně na modlitbách, aby plně poznali Boží tajemství, jímž je Ježíš Kristus. A říká to proto, aby koloské křesťany někdo neoklamal líbivými řečmi. (Kol 2,1.4). Tedy v Kolosách byli již křesťané, ve kterých už Duch Boží plodil lásku, ale ještě nebyli úplně zralí a hluboce zakořenění.
Možná se to dá srovnat se stavem, kdy mladí lidé se obrátí k Ježíši a dají se vyučit a pokřtít. Jsou celí nadšení, plní lásky, ale ještě nejsou hluboce zakořenění a lze je oklamat.
Těmto křesťanům v Kolosách, podle Pavla hrozilo, že přijdou lidé s líbivými řečmi a (v jejich řeckém jazyce) s prázdným a klamným filosofováním, založeným ne na Kristu, ale na lidských bájích (dávné příběhy) a vesmírných mocnostech a tito křesťané by mohli být oklamáni.
Kolikrát se v dnešní době stává, že k mladým čerstvě obráceným křesťanům přijde nějaký ,,moudrý člověk“ a začne jim učeně vysvětlovat, že jsou teprve na začátku cesty a že musí ještě pochopit… (dosaďte si sami) a že už v těchto dávných příbězích se říká (psaná bible tehdy nebyla běžně k dispozici natožpak pohanovi) a že tyto mocnosti vyžadují toto… atd.
Pavlova odpověď proti takovým svůdcům je: Ježíš je hlavou všech mocností a je v něm plnost božství (Kol 2,9-10). A zajímavé je, co říká hned v dalším verši. ,,V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla.“(Kol 2,11)
Do teď to vypadalo, že novým křesťanům v Kolosách hrozí nebezpečí od nějaké neurčité antické filosofie. Ale není to to jediné. Za prvé, když se stanete křesťanem, tak přece nadále budete následovat zase jen křesťany a ne filosofy, či vyznavače jiného kultu. Tedy ti svůdci museli přicházet jako křesťané, kteří ale vyučovali něco, co do křesťanství nepatří a co koloští křesťané od Epafra, nebo Pavla v evangeliu neslyšeli. Pokud kolosané neznali židovskou víru, tak by jim Mojžíšovy zákony a dějiny Izraele zdůvodňované starým zákonem, talmudem a dalšími farizejskými nařízeními připadaly jako nějaké lidské báje (obdoba řeckých bájí, které znali).
Věta s mocnostmi je obtížně srozumitelná, protože v antice existovalo mnoho bohů, bohyní a polobohů, ale v židovské víře ne. Známe Boha, proroky, falešné proroky a zlé duchy. Řecké ,,stoichea“ ale nemusí znamenat jen ,,mocnosti“, může znamenat i ,,principy/základní nauky“ a vesmírné z řeckého ,,kosmos“ znamená také ,,svět“ nejen ,,vesmír“.
Takže možná to filosofování bylo založeno na ,,lidských bájích a principech světa“ řečeno v řeckém prostředí to může znamenat i ,,rabínskou moudrost“, nejen řeckou filosofii.
Zkrátka v obraně vůči ,,klamnému filosofování“ zazní že:
1) Ježíš je hlava všech mocností – stačí, když to mají zadobře s Ním.
2) Jsou obřezáni Jím a to DUCHOVNÍ OBŘÍZKOU.
Je tedy jasné, že předmětem sporů a svodu musela být židovská nařízení. Kdo jiný by chtěl po křesťanech obřízku a komu jinému by měli namítat, že jsou obřezáni duchovně, že to tedy již nepotřebují!
Verše 2,11-13 mluví o tom, co je nosné pro křesťany – Křest spolu s Kristem – zemřít sám sobě, duchovní vzkříšení vírou v Boha, který vzkřísil Ježíše. Tím přichází odpuštění VŠECH vin. Duchovní obřezání znamená odložení/svléknutí starého těla. Ježíš nejen odpustil naše viny, ale i vymazal dlužní úpis jehož ustanovení svědčila proti nám a zcela ho zrušil tím, že ho přibil na kříž! Tím odzbrojil všechny mocnosti a slavil nad nimi vítězství.
Znovu si všimněte, že Pavlovo poučování – obrana proti svodu mluví o odpuštění vin a přibití dlužního úpisu, který proti nim svědčil.
Prosím zkuste přemýšlet, proč jim to říká. Kdo asi byli ti svůdci, když se jim musí bránit námitkou, že dlužní úpis, který svědčil proti nim byl přibit na kříž? Přece křesťané ze židů, kteří by po nových křesťanech nadále chtěli poslušnost zákonu!
Nikdo jiný by novým křesťanům nešermoval před nosem dlužním úpisem, který svědčí proti nim.
V adventismu je skupina lidí, kteří věří, že Kol 2,14 o vymazání dlužního úpisu přibitím na kříž, se vztahuje pouze na ceremoniální zákon. Že Ježíš přibil na kříž pouze Ceremoniální zákon.
Těmto lidem chci namítnout, ať se podívají na kontext. Dlužní úpis, který Ježíš přibil a zrušil, podle bible obsahoval ,,ustanovení svědčící proti nám“.
Pavel to píše kolosanům, kteří nebyli židé. Přesto píše, že ta jeho ustanovení proti nim svědčila.
Zapojte přemýšlení: svědčila proti kolosanům spíše ustanovení typu: ,,nebudeš vařit kůzle v mléce jeho matky“, nebo proti nim spíše svědčila ustanovení typu ,,nebudeš mít jiného Boha mimo mne“.
Jestliže tedy proti kolosanům svědčila i ustanovení desatera, musel ten dlužní úpis obsahovat i desatero a tedy Ježíš přibil na kříž a tím zrušil dlužní úpis obsahující i ustanovení desatera.
Na konci Pavel zopakuje, že tímto Ježíšovým činem byly odzbrojeny všechny vlády a síly. V ČEPu je znovu slovo mocnosti, ale v řeckém originálu není už ,,stoichea“ ale ,,archas“ a ,,exusias“. Pavel zde tedy spojuje Kristovu oběť s vítězstvím, nad všemi vládami a silami.
Verše 16-17 jsou pak praktickým shrnutím obhajoby. Protože platí výše uvedené důvody (Kristus je hlava vlády (,,archas“), zemřel za nás, odpustil viny, vymazal úpis a zrušil ho, duchovně nás obřezal), proto tedy nemá nikdo právo je (ani nás) odsuzovat za to co jíme, pijeme, nebo kvůli svátkům, novoluní, nebo sobotám. To všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.
Křesťané z farizeů mohli odsuzovat nově obrácené křesťany za jezení nečistého masa, ohledně pití měli zákaz alkoholu v bibli pouze Nazorejci, ale nevím jestli farizeové neměli nařízení o jídle i pití rozšířená. A další tři slova odkazují na dny zasvěcené Bohu, kdy Izraelci nepracovali a obětovali. To smaozřejmě nově obrácení křesťané z řecka nemohli znát a nedělali to.
První námitka – jde o mystické a gnostické nauky, nikoliv o židovské
Někteří adventisté namítají, že se slova ,,kvůli svátkům, novoluním, nebo sobotám“ nevztahují na židovská nařízení, ale na nějakou směsici křesťanství z mysticismem a gnosticismem, kde se mohli takto nějak vyžadovat svátky novoluní a soboty.
To nedává smysl, protože Pavel v další větě napíše, že to všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. Ve studijní bibli (ČSP) je dole napsaná poznámka, že znění v originále je ve smyslu: ,,To všechno je jen stín, ale tělo, které ten stín vrhá je Kristus“
Tedy Pavel tyto dosavadní praktiky neodsuzuje rovnou jako ,,modlářské“ a ,,vždy špatné“. To by udělal, kdyby šlo o cizí nařízení mysticismu nebo gnóze.
Podle Pavla jsou ,,svátky, novoluní a soboty“ stínem, neboli předobrazem ukazujícím na Krista.
Nebo spíše smysl svátků novoluní a sobot byl předobrazem toho, co má přijít s Ježíšem.
Smysl svátků, novoluní a sobot nebyl v tom ,,nepracovat ten den“ a ,,obětovat“. Doslovně takto ty příkazy byly vydány. Ale jak Pavel píše i jinde, zákon byl vychovatelem. Izraelcům tato nařízení měla ukazovat odlesk toho, jak kdysi v Edenu měli lidé vztah s Bohem nenarušený a neustálý a nebylo nic, co by s ním nesdíleli ať už tvořili, pojmenovávali zvířata, nebo si hráli. Protože se lidé začali Boha bát a později začali počítat s tím, že se musí spolehnout sami na sebe, tak jim Bůh nařídil, že nesmí nic dělat. Aby neexistovala výmluva proč na Boha nemám čas.
Alespoň o tyto svátky, novoluní a soboty se měl krátce zábleskem vrátit ten čas, kdy mají lidé a Bůh čas sami pro sebe.
Ale když přišel Ježíš, tak s ním učedníci mohli najednou trávit nejen sobotu, novoluní a svátky. Oni s Ním žili neustále. Najednou žili v přítomnosti Slova, které je Bůh a které se stalo tělem. Pro učedníky sobotní účast v synagóze, nebo svátek hodu beránka sotva mohl mít větší význam, než to, že se každé ráno nacházeli přímo vedle Božího Syna. U snídaně, oběda, večeře. Nebo, když je někam vyslal, tak se stejně mohli tešit, že se za pár dní vrátí a budou mu to vyprávět. Jednotlivé dny ztratily na významu, když s Ním žili neustále.
A Ježíš těmto učedníkům řekl, že je pro ně dobře, když odejde, protože pak bude moci poslat přímluvce – Ducha Svatého. Ten bude s nimi a připomene jim všechno co jim říkal a naučí je všemu a bude s nimi na věky a vydá o Něm svědectví a zůstává s nimi a bude v nich. Učiní si v nich příbytek.(Jan 14-16)
Takže i pro učedníky, kteří najednou žili s Bohem neustále bylo dobře, aby místo toho přišel Duch Pravdy. Co jiného to znamená, než že znovu mohli žít a chodit s Bohem neustále.
Ale nyní už nejen oni. Dříve, když je rozeslal do vesnic, nebo odešel na Horu proměnění, nebo se sám v noci modlil a poslal je napřed lodí, tak s Ním nebyli. Od Sestoupení ducha Svatého mohli učedníci být s Bohem neustále, všichni, a to i když nebyli všichni pohromadě. Od Letnic už toto zaslíbení platí nejen pro apošotly, ale pro všechny, které si Bůh povolává.(Sk 2,39)
Proto vyčleněné dny k setkávání s Bohem byly jen stínem toho, co mělo přijít. Proto nyní v Ježíši, neboli v Jeho Duchu, kterého poslal můžeme být s Ním a v Něm neustále.
Proto nemáme být nyní odsuzováni, pokud nesvětíme doslovně ,,svátky novoluní a soboty“.
Druhá námitka – nešlo o týdenní soboty
Druhá námitka adventismu na Koloským 2,16 je, že se tu určitě nemluví o týdenních sobotách, ale jen o těch ceremoniálních. A to proto, že ,,kontext tohoto úryvku se týká obřadních záležitostí“ (Adventisté sedmého dne věří str. 305).
Za prvé tato námitka vychází z mylného předpokladu adventismu, že bible nějak rozděluje Sinajskou smlouvu a Zákon, na Zákon Boží-morální a zákon Mojžíšův- ceremoniální. A tedy i soboty že existují Boží- morální – týdení a Židovské – ceremoniální – výroční. Tento předpoklad nestojí na písmu, ale na lidské snaze ho nějak rozdělit. (Poprvé se o toto rozdělení významně snažil Jan Kalvín, když zkoušel zavést v Ženevě a Curychu občanský zákoník podle vzoru z Bible a zjistil, že nemůže uvalit na Švýcary všechna nařízení Starého zákona. Proto jako právník zavedl pojem morální a ceremoniální zákon.)
Pro Bibli, Izraelce a Boha není část zákona méně cenná a méně platná, než jiná! Ježíš sám to říká v Matoušovi 5,19 – ,,Kdo by jen jediné přikázání, zrušil, nebo i písmenko…“ A je tam ,,dokud se všechno nestane.“(5,18). Jestliže se ještě všechno nestalo a čeká se např. na druhý příchod, tak stále platí celý zákon a všechna přikázání. Jestliže se ale všechno už naplnilo na Kříži (Jan 19,28-30), pak už Ježíš zákon naplnil. Ale o této stejné události mluví právě i Koloským 2,14.
Za druhé, a to je podle mne rozhodující, bible sama v Koloským 2,16 uvádí postupně za sebou 3 slova vztahující se k židovským zasvěceným dnům.
Texty o židovských zasvěcených dnech:
(Leviticus 23 a Numeri 28-29, Numeri 10,10 Ezdráš 3,5 Izajáš 1,13-14, Izajáš 66,23 Ámos 8,5)
Celkově z nich vyplývá, že existují tyto druhy židovských svátků:
soboty – týdenní
novoluní – měsíční
svátky/ slavnosti/ soboty – roční (je jich vícero za rok, ale každá je 1x ročně)
Takže máme 3 druhy svátků – roční měsíční a týdenní – a 3 výrazy uvedené v Koloským 2,16 – svátkům, novoluním a sobotám.
A teď mi, prosím, zkuste někdo tvrdit, že to není jasné!!! Tři typy svátků, Pavel říká, ať vás neodsuzuje nikdo za…. použije tři názvy pro židovské svátky.
Každý nezaujatý člověk si spojí 1 + 1 +1 a vyjde mu 3 – že Pavel mluví o svátcích výročních, novoluních měsíčních a sobotách týdenních. Tedy, že tři významy popisují tři různé typy svátků.
Oproti tomu námitka adventismu říká, že o týdenní soboty nešlo a šlo jen o ty ceremonielní.
Takže podle těchto lidí je jako normální, že Pavel řekl: ,,Svátky, novoluní a soboty“ a myslel tím: ,,Svátky, novoluní a Svátky“!!!!
Napadá mě věta z filmu Pelíšky: ,,Řek sem pět a myslel sem deset!!!“ To podle mě není normální a jsem naprosto přesvědčen, že ten výklad nenapadá ty čtenáře, kvůli znění textu v bibli, ale kvůli jejich předporozumění a konstrukci v hlavě, že přece týdení sobota je věčná.
Jestliže přece Pavel má problém pouze s ročními a měsíčními svátky, tak mu stačí napsat ,,Kvůli svátkům a kvůli novoluním“. Takto by se akorát opakoval a ještě by ty lidi mátl.
Toto je tedy má odpověď na námitku: V textu jsou uvedeny tři různá slova popisující židovské zasvěcené dny. Odpovídají třem typům židovských zasvěcených dnů. Není důvod si myslet, že text myslí, něco jiného, než říká.
Závěr:
Tento text nemluví o ustanovení týdení soboty, naopak dává křesťanům z pohanů svobodu ohledně zachovávání židovských Bohu zasvěcených dnů. I kdyby zde nebyla myšlena i týdenní sobota, tak ji Pavel křesťanům v Kolosích ani nenařizuje.
Příští článek bude o narážce na sobotu v listu Galatským.