20. Učení o Trojandělském poselství
Bře 01Tento článek se věnuje učení adventismu o věčnému evangeliu, tedy o takzvaném trojandělském poselství. Někdy se mu také říká poselství tří andělů.
Kde najdeme trojandělské poselství
V bibli se výraz trojandělské poselství nevyskytuje. Je to výraz, který se vyskytuje pouze v adventismu. V bibli se však dá najít poselství tří andělů postupně letících za sebou a to v knize Zjevení Jana ve 14 kapitole.
Zjevení 14,6-7 ,,Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu. Volal mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“ „
Zjevení 14,8 ,,Za ním letěl druhý anděl a volal: „Padl, padl veliký Babylón, který opojil všechny národy svým smilstvím a dal jim pít z poháru hněvu.“ „
Zjevení 14,9-12 ,,Za nimi letěl třetí anděl a volal mocným hlasem: „Kdo kleká před šelmou a před její sochou, kdo přijímá její cejch na čelo či na ruku, bude pít víno Božího rozhorlení, které Bůh nalévá neředěné do číše svého hněvu; a bude mučen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem. A jeho muka neuhasnou na věky věků a dnem ani nocí nedojde pokoje ten, kdo kleká před šelmou a jejím obrazem a nechal si vtisknout její jméno. Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši.“ „
A v adventismu se tyto verše dohromady nazývají ,,trojandělské poselství“ , nebo ,,poselství tří andělů“, nebo také ,,věčné evangelium“. Když o tom v adventismu uslyšíte někoho mluvit, naráží na tento text.
Jaký je ale v adventismu výklad tohoto textu, neboli těchto poselství? To už není tak jednoznačné.
Výklady z doby počátku adventismu se trochu liší od výkladů současné doby. Já beru za důležitý výklad ten původní, neboť se nachází v dílech EGW a těch se CASD nikde nezřekla. Jako hlavní zdroj výkladu budu brát knihy od EGW – Rané spisy a Velký spor Věků. Jejich autorka je v adventismu přijímaná za Bohem inspirovanou, sama tyto události prožila a tedy rozumí původnímu významu těchto poselství. Samotným výkladem se ale budu zabývat později.
Kdo má toto poselství hlásat?
V bibli ve Zjevení toto poselství hlásají andělé, ale adventismus si tuto stať přivlastňuje. První závadné učení se týká adventního výkladu toho, koho zde vlastně představují andělé.
Z oficiálně vydané knihy o věrouce adventismu se můžeme dočíst:
,,Jako Jan Křtitel připravoval cestu pro Kristův první příchod, tak adventní hnutí připravuje cestu pro jeho druhý příchod – hlásá poselství z knihy Zjevení kap. 14,6-12″ (Adventisté sedmého dne věří str. 403)
Adventismus přirovnává své vyjímečné poslání k vyjímečnosti Jana Křtitele. To je sebevědomé prohlášení. A svět připravuje na druhý příchod právě hlásáním ,,trojandělského poselství“. Dokonce to považuje za své poslání:
,,Vlastnosti ostatku
Apoštol Jan popisuje ostatek v čase konce velice konkrétně. Objevuje se po 1260 letém pronásledování a tvoří ho ti, ,,kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova“(Zj 12,17). Jejich zodpovědností je zvěstovat všemu světu těsně před druhým Kristovým příchodem Boží závěrečné varování – poselství tří andělů ze Zjevení 14 (Zj 14,6-12).“(Adventisté sedmého dne věří str. 205)
,,Poslání ostatku
Proroctví knihy Zjevení jasně představují poslání ostatku. Trojandělské poselství ze Zjevení 14,6-12 obsahuje poselství ostatku, které přinese plnou a konečnou obnovu pravdy evangelia.“ (Adventisté sedmého dne věří str. 207)
Nesprávné učení o tom, že adventismus charakterizuje sám sebe jako vyvolený ostatek, nebo také církev ostatků budu rozebírat v jiném článku. Prozatím stačí porozumět tomu, že slovem ,,ostatek“ zde adventisté myslí sebe (a ty, co se k nim připojí). Tedy posláním ostatku – Adventistů je právě hlásání trojandělského poselství.
Je jasné, že podle knihy ,,Adventisté sedmého dne věří“ hlásání trojandělského poselství vztahuje adventismus na sebe.
Podle adventismu má řecké slovo ,,angelos“ český význam nejen ,,anděl“, ale i ,,posel od Boha“.
No a posly evangelia jsou i lidé. A první millerité/adventisté, kteří hlásali blízký konec světa, se našli v poselství toho prvního anděla ,,neboť nastala hodina jeho soudu“. V tím, že adventisté hlásají svůj výklad těchto poselství, vidí naplnění proroctví z knihy Zjevení a také své poslání.
Adventisté mají podle svého učení hlásat toto poselství, kterému říkají také věčné evangelium. A věří, že ho mají hlásat každému národu, kmeni a jazyku – zkrátka celé zemi.
Souhlasím s řeckým překladem slova ,,angelos“, ale nesouhlasím s identifikací adventního hnutí a později církve s tímto andělem. V řečtině existují pro slovo ,,posel“ i další slova, například ,,apostolos“, překládané jako posel, nebo apoštol. Tato slova popisují lidi Bohem vyslané .
V knize Zjevení se oproti tomu slovo ,,angelos“ vyskytuje mnohokrát, a překladatelé je překládají jako anděly – nebeské bytosti. Je sice pravda, že kniha Zjevení obsahuje mnoho symbolů. Například Ježíš v nebi asi není doslova ,,beránkem“ a pokud ano tak velice pravděpodobně nemá doslovně ,,sedm rohů a sedm očí“ (Zj 5,6). Tyto symboly pravděpodobně znamenají nejen svůj doslovný význam, ale k něčemu odkazují.
Ale při výkladu biblické knihy, včetně Zjevení Jana si nemůžeme z popisného děje vybrat libovolně nějaké slovo za symbol a nahradit jeho původní význam jiným, který se nám hodí. To většinou zkoušíme až když nám text v původním významu nedává smysl, nebo odporuje jiným částem bible.
14. kapitola Zjevení se ovšem bez adventistů zcela obejde a andělé jsou schopni letět středem nebeské klenby vcelku obstojně. Vlastně si neumím představit adventisty jak létají středem nebeské klenby 
Výklad adventismu tedy nejen, že nezjednodušuje, ale přivádí nás do dalších komplikací. Konkrétně by se muselo vyložit co tedy znamená ,,letět“ a co ,,střed nebeské klenby“. Samotná něčí touha najít se v nějakém textu bible, nebo ochota vzít si nějaké poselství za vzor a identifikovat se s biblickou postavou, která ho hlásá, z nikoho neudělá ,,Bohem předpovězeného“. I kdybychom např. urputně hlásali doslovně to co Ježíš, nebylo by správné o sobě tvrdit, že jsme Ježíš. Již mnoho takových lidí skončilo v jistých zařízeních s diagnózou ,,spasitelský komplex“.
Aby mi bylo rozuměno, nemám nic proti tomu, aby jakýkoliv křesťan včetně adventistů hlásal slova, která jsou zaznamenána ve Zj 14,6-12. Naopak číst si v bibli a hlásat její slova je křesťanům prospěšné, když to vede Duch Boží a není to zneužíváno k osobním účelům. Nelíbí se mi adventismem proklamovaná identifikace se s těmi ,,anděly“. Ačkoliv to doslova neřeknou. Říkají ale, že to je JEJICH POSLÁNÍ, zatímco v bibli to je činnost andělů.
Další podivnost adventního výkladu je, že nerespektuje počty. V bibli hlásají tři andělé, tři poselství – každý anděl hlásá jedno poselství. Pokud adventismus chce vykládat slovo ,,anděl“ jako nějakou církev nebo hnutí, tak má přepokládat tři rozdílná po sobě jdoucí hnutí, nebo tři církve, které přijdou po sobě a z nichž každá zvěstuje jedno poselství. Vztáhnout všechno na sebe na jednu církev je tendenční výklad a také je to egoistické.
Někteří adventisté mi namítali: ,,evangelium přece nemohou zvěstovat andělé, protože to je úkol lidí. Proto musí jít o lidi a tedy o ,,ostatek“ – adventisty.“ Těmto lidem chci odpovědět.
1) Když bible napíše, že anděl letěl nebeskou klenbou a zvěstoval evangelium, tak to znamená, že andělé mohou letět nebeskou klenbou a zvěstovat evangelium. To co se může a nemůže určuje bible. Kde v bibli je napsáno, že andělé něco nemohou, konktétně, že nemohou hlásat evangelium?
2) Andělé mohou zvěstovat evangelium, protože to už udělali a vlastně možná byli prvními bytostmi, které evangelium zvěstovaly:
Lukáš 2,7-14 I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
A ještě poslední námitka:
V jedné větě je uveden jak anděl, jako ten kdo letí a zvěstuje, tak i obyvatelé země, kteří naopak poselství slyší. Z toho je jasné, že anděl se nerovná člověk. Vždyť jako člověk by musel anděl zvěstovat i sám sobě.
Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu. (Zj 14,6)
Je to podobně nelogické, jako když se millerité pasovali jak do role hlasatele půlnočního volání, tak i družiček. Více o tom píšu v článku: ,,03. Učení o deseti družičkách a půlnočním volání.“
Nemůžete být zároveň více osob v jednom příběhu nebo podobenství!
Závěr zní:
Celá adventní konstrukce nad tímto textem má tedy velice daleko do solidního výkladu bible.
Z textu bible nelze odvodit, že by měla nějaká jedna církev nebo hnutí vztahovat ta tři poselství pouze na sebe jako zvláštní úkol tím spíše ne hnutí, které hlásalo falešnou dobu Kristova příchodu.
Je to poselství nějak vyjímečné?
Kromě toho, že si adventisté myslí, že trojandělské poselství je jejich poselství a poslání, tak si také myslí, že jde o velice důležitou zprávu.
Čtěte, co si o důležitosti adventního poslání myslí prorokyně EGW:
,, Adventisty sedmého dne si Bůh vyvolil za svůj zvláštní lid oddělený od světa. Mocným zásahem pravdy jej oddělil od shonu tohoto světa a připoutal k sobě. Učinil ho svým zástupcem a povolal ho za svého vyslance v posledním záchranném díle. Největší bohatství pravdy, jaké kdy bylo smrtelníkům svěřeno, nejvznešenější a nejvážnější varování, jaká kdy Bůh člověku poslal, byla svěřena tomuto lidu, aby je oznámil světu.“ (Testimonies For The Church, sv. 7, s. 138)
Poselství adventismu je největší bohatství pravdy, jaké kdy bylo smrtelníkům svěřeno! Nejvznešenější a nejvážnější varování, jaká Bůh kdy člověku poslal.
Kam se na adventisty hrabe Noe s kázáním o potopě, nebo Mojžíš se zprávou o vyvedení z Egypta, nebo dokonce apoštolové s evangeliem o Ježíši Kristu. To nejlepší – píše EGW – přišlo až nyní v poselství adventismu.
Další citát EGW ještě upřesňuje, co prorokyně myslí, když mluví o nej pravdě, nej varování, nej světle, nej díle:
,,Adventisté sedmého dne jsou ve zvláštním smyslu ustanoveni za strážné a nositele světla tomuto světu. Jim je svěřena výstraha pro hynoucí svět. Jim září předivné světlo z Božího slova. Jim je dáno dílo nejslavnější důležitosti, totiž zvěstování poselství prvního, druhého i třetího anděla. Není žádné dílo, které by bylo důležitější než toto; proto také nesmějí dovolit, aby něco jiného zaujalo jejich mysl.
Nejslavnostnější pravdy jaké kdy smrtelníkům byly svěřeny, jsou dány nám, abychom je oznámili světu. Zvěstování těchto pravd má být naší práci. Svět musí být varován a lid Boží musí být věrný své povinnosti. (Testimonies For The Church, sv. 9, s. 19)
Takže ano jde o poselství tří andělů – trojandělské poselství. To má církev zvěstovat, to je to nej!
EGW vůbec nešetří superlativy:
Největší bohatství
nejvznešenější
nejvážnější
nejslavnější důležitosti
žádné dílo není důležitější
nejslavnostnější
Kdo to bere vážně, tak by si z toho úžasem málem sedl na zadek.
Lze tedy velice mírně říct, že adventismus považuje toto poselství za velice vyjímečné. Lze také říci, že adventismus slovy EGW vnímá, že on sám je jediná skupina věřících, kterým toto ,,světlo“ neboli poznání bylo dáno.
Pojďme si to z bible ověřit.
Bible je nejrozšířenější, nejpřekládanější a nejvydávanější kniha na světě. A už od doby knihtisku z 17. století každá kompletní bible obsahuje všech 66 kanonických knih, včetně Zjevení a včetně námi probírané 14. kapitoly. Je tedy dost nemoudré myslet si, že by snad 14. kapitola Zjevení, byla více než sto let pro všechny ostatní křesťany neviditelná a oni si to poselství nemohli přečíst a nemohli by mu porozumět.
I když netvrdím, že všichni křesťané v každé době rozuměli všem částem bible a všem částem zjevení, tak není žádný důkaz pro to, že jedině adventistům začalo ze 14. kapitoly Zjevení najednou zářit nějaké předivné světlo, nebo že by jim bylo dáno nějaké ,,dílo nejslavnější důležitosti“.
Možná si ale adventismus myslí, že až do jejich doby nikdo nehlásal a nakázal na Zj 14 a to samotné poselství ze 14. kapitoly Zj. je nové, jedinečné a lidé ho potřebují slyšet.
O čem ta poselství vlastně mluví? A je to jedinný výskyt této myšlenky v bibli?
I když má Z 14,6-12 svůj vlastní význam a roli v celé knize Zjevení i v celé bibli, přesto si myslím, že témata a motivy v něm obsažené lze najít opakovaně i v jiných částech bible.
Myšlenka poselství andělů stejná myšlenka z jiné knihy bible
První anděl mluví:
Bojte se Boha Kazatel 12,13
vzdejte mu čest Izajáš 42,12
Nastala hodina jeho soudu 1 Janova 2,18 Matouš 12,18 Jan 12,31
poklekněte Zjevení 19,10 Žalm 96,9
učinil nebe, zemi i prameny vod Genesis 1,1 Exodus 20,11; 31,17
Druhý anděl mluví:
Padl veliký Babylón Genesis 11,7-9 Izajáš 21,9
opojil všechny národy smilstvím Zjevení 18,3 a 9
dal jim pít z poháru hněvu Zjevení 16,19
Třetí anděl mluví:
Kdo kleká před šelmou Zjevení 13,4 a 12
bude pít víno Božího rozhorlení Zjevení 16,19
a bude mučen ohněm a sírou Matouš 10,15 Zjevení 21,8
a jeho muka neuhasnou na věky věků Matouš 25,46
a nedojde pokoje Marek 9,44.46.48
Zde se ukáže vytrvalost svatých Židům 10,36
kteří zachovávají Boží přikázání Zjevení 12,17 1 Korintským 7,19
a věrnost Ježíši Matouš 25,21 a 23 Lukáš 16,10
Ale i když ty verše nesedí přesně, tak obecný princip a myšlenky, které zde anděl sděluje, se již v bibli nacházejí.
O tom, že máme mít Bázeň před Bohem mluví kniha přísloví. O tom, že Bůh je stvořitel, mluví přikázání ze Sinaje a přímo v knize Genesis. Že máme Boha uctívat a klanět se Mu, není nic nového. Že jednou přijde Jeho soud, je také známé. Že padly velké říše, které jednoho Boha zavrhovali, jako Babylón, se z historie SZ také ví. O tom, že klekat před Boží napodobeninou a klanět se jí povede k trestu, bible mluví jasně na mnoha místech. O konečném ohni a mukách mluví Ježíš na mnoha místech v evangeliích. A konečně o poslušnosti Božím přikázáním z bible víme i o tom, že máme být Bohu a Ježíši věrní.
Takže v tom poselství není obecně nic nového. Žádná nauka pro křesťany, kterou by neznali. Ano možná mluví anděl o nějakém konkrétním Babylónu, který pro něj už padl, a my ho ještě vidíme stát a nevěděli bychom jinak ,že padne. Potom by nám to poselství pomohlo, když bychom konkrétně identifikovali kdo to je. Ale obecně jsou křesťané upozorňováni už dávno, aby si dávali pozor, na falešné mesiáše, proroky, vlky převlečené za ovce a na to, že v posledních dnech lidé odpadnou od zdravého učení a přidrží se těch, kteří svádí démonskými naukami. (1 Tm 4,1)
Můj závěr tedy je, že toto poselství není super vyjímečné. A opěvování tohoto poselství jako nejúžasnějšího, co kdy bylo smrtelníkovi sděleno, je naprosto nesmyslné.
Jestli existuje jedno poselství, které je to nejúžasnější, co kdy bylo Od Boha lidem sděleno, potom je to Evangelium o Ježíši Kristu našem Pánu. O Jeho lásce k nám a oběti na kříži za naše hříchy.
Ani ve vyjímečnosti své organizace, ani ve vyjímečnosti samotného poselství nemají adventisté pravdu.
Zatímco adventismus považuje za věčné evangelium celé trojandělské poselství, ze 14. kapitoly Zjevení se můžeme dočíst, že věčné evangelium je to, co letí zvěstovat první anděl, u ostatních dvou andělů tato zmínka není. Ani obsah jejich poselství není podobný s obsahem evangelia, jak ho známe. Takže zatímco celosvětové hlásání světu, aby měl bázeň před Bohem a vzdal mu čest se dá pochopit, tak hlásání poselství těch dalších dvou andělů by se nemělo vydávat za evangelium. Evangelium znamená ,,radostná zvěst“ zatímco druhý anděl informuje o pádu zlé entity a třetí anděl varuje a mluví o trestu pro bezbožné. Z popisu muk se málokdo dokáže radovat.
Pokud tedy adventisté chtějí šířit po světě druhé a třetí poselství, byť ne jako andělé, neměli by je vydávat za evangelium. Mnoho lidí, kteří uslyší jako první od křesťanů tyto zvěsti může získat o ,,evangeliu“ špatnou představu a odmítnout ho dříve, než mu plně porozumí.
Když jsme si už ukázali, co v bibli trojandělské poselství obsahuje za myšlenky, pojďme se podívat na to, jak adventismus konkrétně pochopil a vykládá toto ,,největší bohatství pravdy“. A také jestli je to v souladu z biblí.
První andělské poselství
Jak už jsem jednou psal, v současnosti se může výklad prvního andělského poselství trochu lišit. Brzy pochopíte proč.
Co považovala za první andělské poselství EGW? V její knize Rané spisy je prvnímu andělskému poselství věnována celá kapitola, a také se podle něj i jmenuje.
,,Viděla jsem, že Bůh s tím souhlasil, když byla hlásána doba Ježíšova příchodu v roce 1843. Bylo Jeho úmyslem, aby byl 125 EW lid probuzen a přiveden k vážnému zkušebnímu okamžiku, kdy se měl rozhodnout buď pro nebo proti pravdě. Kazatelé byli přesvědčeni o správnosti výkladu prorockého údobí. Někteří se zřekli pýchy, vzdali se svého platu a opustili své církve, aby chodili z jednoho místa na druhé a zvěstovali toto poselství. Jelikož nebeské poselství proniklo do srdcí pouze mála kazatelů, kteří vyznávali svou víru v Krista, muselo být toto dílo vloženo na bedra mnohých, kteří nebyli kazateli. Aby mohli zvěstovat poselství, mnozí opustili svá orná pole, jiní zase své obchody a zboží. Někteří řemeslníci byli dokonce puzeni k tomu, aby opustili svá povolání a začali pracovat v tomto nepopulárním díle zvěstování poselství prvního anděla. „
Z kapitoly je zřejmé, že první původní význam prvního andělského poselství adventismus chápal jako hlásání zvěsti, že Ježíš Kristus se vrátí na zem v roce 1843!
Dochází mi slušná slova a naplňují mě naopak myšlenky a pocity šoku a pohoršení.
!!!Tohle že má být ta nejslavnostnější pravda, jaká kdy byla smrtelníkům svěřena?!!!
Narodil jsem se o 150 let později a Ježíš na zem pořád ještě nepřišel. Očekával bych tedy, že jde o chybu výkladu, a očekával bych přiznání církve a EGW, že toto tvrzení asi nedal Bůh svému lidu, jako to ,,předivné světlo z božího slova“.
EGW zpětně píše v knize ,,Velký spor Věků“ k hlásání konce světa na 22.října 1844 toto:
,,Hlásání konkrétní doby jako začátku hodiny soudu – obsažené v poselství prvního anděla – nařídil Bůh. Výpočet prorocké doby, na němž je toto poselství založeno a který klade konec údobí 2300 prorockých dnů na podzim roku 1844, je nesporně přesný.“ (GC457)
Místo omluvy se tu dočítám, podle prorokyně, že Bůh prý souhlasil s tím, že se lidem hlásalo falešné proroctví a že to nařídil sám Bůh!!! Co si mám myslet o prorokyni, která schvaluje falešné proroctví?
Bůh prý inspiruje, používá falešné poplašné zprávy o sobě, aby lidi probudil a přivedl ke zkušebnímu okamžiku. Zkušební okamžik zde znamená, jestli lidé přijmou falešné proroctví o konci světa jako pravdu, nebo ne.
Připomínám, že EGW toto píše až v době, kdy už bylo jasné, že se předpověďi nesplnily a všichni prožili zklámání. EGW tedy v té době už ví, co všechno toto hlásání napáchalo a jak to proroctví dopadlo, přesto tehdejší události hodnotí, tak jak je hodnotí:
Dále v kapitole první andělské poselství čteme:
,,Tisíce přijímaly pravdu, kterou jim ve svých kázáních přinášel William Miller. „(EW 125)
Tedy falešnou předpověď o příchodu Ježíše EGW popisuje jako pravdu.
,,Pokrytečtí kazatelé i odvážní posměvači říkali: „Nikdo neví dne ani hodiny.“ Nechtěli se dát poučit a napomenout těmi, kteří poukazovali na rok, ve kterém, jak tomu věřili, mělo se ukončit prorocké údobí „(EW 125)
Takže tehdy byli lidé, kteří Millerovým výpočtům odporovali a uváděli biblický důvod – slova samotného Ježíše, že přesnou dobu Jeho příchodu neví nikdo ani andělé, ani sám Ježíš, jenom Otec sám. (Mt 24,36). Co o těchto lidech však píše EGW? ,,Pokrytečtí kazatelé“ a ,,odvážní posměvači“
,,Nechtěli se dát poučit a napomenout.“
Nerozumím tomu v čem byla námitka citující Ježíše Krista ,,pokrytecká“!!! Ano lidé, kteří odpovídali Ježíšovými slovy se možná Milleritským kazatelům s jejich výpočty ,,vysmívali“.
Posmívání není hezké, ale jejich odpůrci stáli na písmu. Pokryteckým kazatelům a odvážným posměvačům je vytýkáno, že se nenechali poučit a napomenout.
Chtěl bych se zeptat autorky, co by řekla na Millerity, kterým by bylo citováno písmo: ,,nikdo nezná dne ani hodiny“, jestli se alespoň oni nechali poučit a napomenout? A kdo měl nakonec pravdu?
Nepopisuje to EGW dvojím metrem?
,,Kazatelé, kteří sami nechtěli přijmout zachraňující poselství, bránili v tom jiným, kteří by toto poselství chtěli přijmout. Lpí na nich krev těchto duší. Kazatelé a lid se spojili, aby se stavěli na odpor tomu nebeskému poselství a aby pronásledovali Williama Millera a jeho spolupracovníky. „(EW 126)
Nerozumím tomu, v čem bylo poselství Milleritů ZACHRAŇUJÍCÍ!!!!!
Nebylo zachraňující v ničem.
Kazatelé, kteří snad bránili jiným lidem přijmout víru v konec světa roku 1843 přece byli kazatelé a vedli lidi k víře v Boha. ŽÁDNÁ KREV NA NICH NELPÍ!!! To čemu se kazatelé a lid stavěli na odpor nebylo nebeské poselství, bylo to falešné proroctví a bylo hodno odporu!
,,Viděla jsem, že lid Boží radostně vyhlížel a očekával svého Pána. Bůh však měl v úmyslu, že jej vyzkouší. Jeho ruka přikryla jednu chybu ve výpočtu prorockého údobí. „(EW 126)
Zde EGW obviňuje Boha z hlásání falešného proroctví!
,,Bůh to tak naplánoval, že Jeho lid má prožít zklamání.„(EW 126)
,,Viděla jsem, že Bůh ve své moudrosti vyzkoušel svůj lid a provedl jej důkladnou zkouškou, aby byli odhaleni ti, kteří by se v hodině pokušení zalekli a vrátili zpět.“(EW 127)
Milí čtenáři z takového popisu Boha se mi dělá špatně.
Posuďte sami, co říká bible o zkoušení a pokoušení Bohem ke zlému:
List Jakubův 1,13 Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.
,,Zkouška“, která nabádá k víře ve falešné proroctví, které se nesplní, je pokoušení ke zlému!
Uvádění falešného data o svém příchodu, je vydávání křivého svědectví neboli klamání, nebo lhaní.
Exodus 20,16 Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.
Podle přikázání z desatera je vydávání křivého svědectví hříchem a tedy zlem. Jestliže by to byl Bůh, kdo inspiroval a povolal Millera k hlásání tohoto poselství a přitom by ,,zakryl chybu ve výpočtu“ tak by klamal. A Millera by vedl ke klamání. To není možné. To Bůh nedělá!
Deuteronomium 18,22 Nuže , promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho.
To že adventismus a EGW popisuje ty události takto, svědčí o neznalosti bible, nebo o vědomém hlásání poselství proti bibli. O to smutnější je, že to EGW napsala a vydala až potom, co viděla jak to dopadlo a mohla z toho činit pokání. A adventismus se za tuto její knihu staví a dodmes vydává s vírou, že je Bohem prorocky inspirovaná.
Kapitola ,,první andělské poselství“ pokračuje a hodnotí události i po nenaplněném příchodu Ježíše v roce 1843:
,,Satan a jeho andělé nad nimi vítězně jásali a ti, kteří nepřijali poselství, si blahopřáli k tomu, že měli tak dobrý úsudek a byli tak chytří, že se nedali zlákat podvodem, jak na zývali toto poselství. Neuvědomovali si však, že odmítnutím Boží rady škodí sami sobě, a že se připojili k satanovi a jeho andělům, aby zmátli lid Boží, který se neochvějně ztotožňuje s tímto nebem poslaným poselstvím. „(EW 127)
V hodnocení výše citovaného odstavce bych se už jen opakoval. Ti co se nedali zlákat vírou v rok 1843 se přece ani nepřipojili k satanovi, ani nemátli lid Boží. A poselství nebylo ani náhodou poslané nebem!
V posledním odstavci této kapitoly je zmíněno, že obhájci poselství prvního anděla zjistili, že proroctví vlastně sahá až do roku 1844 a začali to znovu hlásat. I přes jejich zklamání neztratili naději ve své výpočty a znovu začali mezi ostatními křesťany hlásat brzký konec světa.
Když nemilleritští křesťané viděli, jak jsou tito hlasatelé nepoučitelní, začali je ze svých církví vystrkávat.Možná podle verše:
Titovi 3,10 Sektáře jednou nebo dvakrát napomeň a pak se ho zřekni.
Nebo Ježíšova příkazu:
Matouš 18,15-17 ,,Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby ‚ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď‘. Jestliže ani je neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník.“
Kdyby dnes přišel nějaký cizí křesťan do mého sboru a začal hlasitě kázat o konci světa např. na velikonoce v roce 2033 (2000 od Ježíšovy smrti) a varovat všechny, aby se připravili na to datum, tak bych mu taky ukázal z Bible, že nemá vypočítávat přesné datum. A kdyby na to nereagoval a dále v mém sboru tohle hlásal, varoval bych před ním ostatní lidi ve sboru a přesvědčil je, aby ho už do našeho spočenství nepouštěli.
Toto vylučování a zříkání však v Milleritech nezpůsobilo pokání a odvrácení od prvního andělského poselství. Právě naopak způsobilo hlásání toho, čemu se v adventismu říká druhé andělské poselství.
Druhé andělské poselství
Tak jako prvnímu andělskému poselství má EGW v Raných spisech věnovanou celou kapitolu, tak má kapitolu i pro druhé andělské poselství. Nazývá se příznačně ,,druhé andělské poselství“.
,,Tím, že církve nechtěly přijmout poselství prvního anděla, zavrhly nebeské světlo a ztratily Boží přízeň. Spoléhaly na svou vlastní sílu a když odporovaly prvnímu poselství, pak už nemohly vidět světlo druhého andělského poselství. Ale milovaní Boží, kteří byli utlačováni, přijali poselství: „Padl, padl Babylon“, a opustili církve.„(Rané spisy kapitola Druhé andělské poselství, EW 128)
,,Poselství druhého anděla bylo zaneseno do všech části země a dotklo se srdcí tisíců lidí. Šířilo se od města k městu, z jedné vesnice do druhé, dokud Boží očekávající lid nebyl úplné probuzen. V mnohých církvích nebylo dovoleno hlásat toto poselství, a proto velký zástup těch, kteří toto živé svědectví přijali, tyto padlé církve opustili.“(Rané spisy kapitola Druhé nadělské poselství, EW 128)
Další úryvek je od EGW z knihy Velký spor věků:
,,Odmítnutím poselství prvního anděla zavrhli prostředky, které jim Bůh dal pro jejich nápravu. Nepřijali posla, který mohl napravit bludy, jež je odloučily od Boha, a ještě více usilovali o přízeň světa. To byla příčina zesvětáčtění, odpadlictví a duchovní smrti v církvích v roce 1844.
GC 381 Podle čtrnácté kapitoly knihy Zjevení následuje prvního anděla druhý a volá: „Padl, padl Babylon, město to veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy.“ (Zj 14,8) Slovo Babylón je odvozeno od slova „Bábel“ a znamená zmatek. Písmo tímto termínem označuje různé formy falešného nebo odpadlého náboženství. Zjevení sedmnáctá kapitola přirovnává Babylón k ženě – žena totiž v Bibli symbolizuje církev, ctnostná žena představuje pravou církev, hříšná žena církev odpadlou.“ (Velký spor věků, kapitola 21. odmítnuté varování)
,,O Babylónu se říká, že je to „matka všeho smilstva“. Jako její dcery jsou označeny církve, které přijaly její učení, její tradice a řídí se jejím příkladem tím, že obětují pravdu i Boží přízeň, aby mohly vytvořit protizákonné spojenectví se světem. GC 383 Poselství ze Zjevení čtrnácté kapitoly, které ohlašuje pád Babylónu, musí označovat ty náboženské organizace, které byly kdysi čisté, ale které se zvrhly. Protože toto poselství následuje po upozornění na soud, bude hlásáno až v posledních dnech. Nemůže tedy označovat pouze římskou církev, protože ta od Boha odpadla už před mnoha staletími. Navíc, osmnáctá kapitola knihy Zjevení vyzývá Boží lid, aby „vyšel z Babylóna“. To znamená, že velká část Božího lidu je ještě stále v Babylónu. Ve kterých církvích můžeme dnes najít většinu Kristových následovníků? Nepochybně v různých protestantských církvích.„(Velký spor věků, kapitola 21. odmítnuté varování)
Když prostudujeme tyto úryvky, připadně celé kapitoly z Raných spisů a Velkého sporu věků, je jasné o čem je druhé andělské poselství.
Natvrdo bez příkras a náboženských obratů zní asi takto:
,,Všechny protestantské církve jsou odpadlé od Boha a staly se místem démonů. Proto vyzýváme všechny křesťany, aby tyto církve opustili, vystoupili z nich a přidali se k hnutí milleritů (později k adventismu).“
Důvody jejich odpadnutí jsou dva:
Přijímání pohanských nauk od Římskokatolické církve.
Odmítnutí světla prvního andělského poselství.
I tentokrát očekávali Millerité konec světa roku 1844 a i tentokrát jim to jiní křesťané rozmlouvali s odkazem na bibli, že ,,nikdo nezná dne ani hodiny“.
I tentokrát tyto události EGW popisuje tím, že už předem ví, kdo je ten hodný a kdo je ten zlý:
,,Svatí toužebně očekávali na svého Pána, a to s postem, probdělými nocemi a téměř nepřetržitými modlitbami. Dokonce i někteří hříšníci hleděli s hrůzou do budoucnosti, ale velké masy lidí projevovaly ducha satanova a postavily se do opozice proti tomuto poselství. Posmívali se a všude ironicky prohlašovali: „Nikdo neví dne ani hodiny.“ Působením zlých andělů zatvrzovali 129 EW svá srdce a opovrhovali každým paprskem nebeského světla a tak se stali obětmi satanovy léčky. “ (Rané spisy kapitola Druhé andělské poselství)
Je sice pravda, že v Římskokatolické církvi se nacházejí mimobiblické nauky jako o očistci, o neposkvrněném početí panny Marie, o nanebevzetí panny Marie, o uctívání Svatých atd. A je také pravda, že vzniklé protestantské církve se ne ve všem učení odloučily od římskokatolické církve.
Ale v době kolem roku 1840-1844 není historicky známo žádné velké ,,odpadnutí“ nebo ,,zesvěčtění“ amerických protestantských církví. Hlavní důvod proč tehdy Millerité vybídli ostatní k opuštění těchto církví byl ten, že tyto církve nepřijímaly (a to právem) Millerovy výpočty a bránili jeho stoupencům zde působit.
Dokonce i samotný výklad, adventismu který říká, že jde o odpadlé protestantské církve není založen na bibli. Ve Zj 14,8 se píše, že Babylon, který padl, opojil národy svým smilstvím a dal jim pít z poháru hněvu. Protestantské církve žádné národy neopájely smilstvím (korupce s mocenskými centry) a ani nedávaly národům pít z poháru hněvu. Tento popis sedí spíše na Římskokatolickou církev v době středověku, než na všechny protestantské církve (hl. v americe). Ale tento výklad by se nehodil adventismu do krámu proč zbožně vyzývat členy těchto církví, aby je opustily a přidali se k adventnímu hnutí. Takže z Babylónu udělá najednou ,,jeho dcery“ o kterých se ale ve Zj 14 nemluví.
Věřím tomu, že dokonce i dnešní Církev Adventistů sedmého dne, kdyby dnes přišel do ní hlásat někdo, že vypočítal z bible přesný příchod Ježíše na nějaký blízký rok (třeba 2030)a nedal by si domluvit, že stanovovat roky nemáme, že by ho i tato církev nepřijala, vyhodila a zakázala mu kázat v jejich sborech.
Když to ale udělaly protestantské církve tehdy, tak podle EGW byly vedeny satanem a démony.
Dvojí metr zdá se mi.
Toto druhé andělské poselství sice není namířeno proti jednotlivcům, ale proti církvím. Nebezpečně se podobá napadání něčích pohnutek, nebo pochybování o Duchu, který stojí za někým.
Abych byl srozumitelnější. Když o nějakém křesťanovi řeknu, že je veden satanem, nebo démony a není to pravda, je to zlé obvinění. Jestliže by ten křesťan byl veden Duchem Svatým, když mi biblí oponoval a já bych ho nařkl, že je veden Satanem, tak se blížím tomu, co udělali farizeové Ježíšovi (Mk 3,22 tedy tomu, co Ježíš nazývá hříchem, proti Duchu Svatému.(Mk 3,29-30)
Neumím čestně říci, jak vážné je toto nařčení v případě druhého andělského poselství adventismu o všech ostatních protestantských církvích. Ale osobně je mi to velice zlé. Aby bylo jasno, nemyslím si, že všichni v adventismu se provinili neodpustitelným hříchem proti Duchu Svatému! To ne! Jen varuji proti přijímání této nauky adventismu. Nevěřím, že by adventismus, nebo i EGW vůbec znali všechny existující protestantské církve a všechny jejich sbory, aby mohli vůbec zhodnotit, zda tam vládne Duch Ježíšův, nebo zlý a cizí duch.
Takovéto tvrzení – ,,všichni mimo nás odpadli od Boha a jen my jsme ti věrní“ – se nachází velice často v sektách, kde se moc soustřeďuje v rukou jednotlivce, nebo úzké skupiny lidí, aby ta skupina mohla ostatními lépe manipulovat.
Nedělám si iluze a věřím, že v každé církvi naleznu chyby a chybující lidi. Věřím že tam někdy najdu podle písma i vlky v rouše beránčím – svůdce, kteří se za křesťany jen vydávají. Přesto mi připadá, že není možné, aby od boha odpadly všechny církve a všechny sbory.
Něco podobného si myslel už Eliáš ve Starém zákoně a Bůh ho vyvedl z omylu:
1 Královská 19,13-14 ,,Jakmile jej Elijáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: „Co tu chceš, Elijáši?“ Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“
Hospodin odpovídá a na konci říká:
1 Královská 19,18 ,,…Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty , jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila.“
I když byl Eliáš Prorok, který nakonec ani nezemřel a šel přímo do nebe, přesto už neviděl okolo sebe v Izraeli nikoho Bohu věrného. Ale Bůh, který vidí do srdce, tak jich viděl sedm tisíc, což může být doslovné, nebo i symbolické (číslovka sedm ukazuje na plnost).
Nevyzývám tu nikoho, aby věřil ve správnost nějaké konkrétní církve. Jen mějme víru, že Bůh postavil církev na pevné skále a brány pekel ji nepřemohou(Mt 16,18). A tím myslím neviditelnou církev Kristovu – ty kterým Bůh vidí do srdce, že jsou jeho.
Zatím jsme tedy zjistili, že první andělské poselství znamená falešné proroctví, že Ježíš přijde na zem v roce 1843-4. A že druhé andělské poselství drze a bez důkazů prohlašuje všechny protestanstské církve za odpadlé. I ty, kteří citovali písmo, když nesouhlasili s předpovědí, považuje adventismus za vedené démony.
A o čem je to třetí andělské poselství?
Třetí andělské poselství
V knize Rané spisy se nachází také kapitola zvaná – třetí andělské poselství:
,,Když Pán Ježíš ukončil svou službu ve svatyni a přešel do svatyně svatých a postavil se před truhlu smlouvy, obsahující zákon Boží, poslal na zem dalšího mocného anděla s třetím poselstvím pro tento svět. Anděl obdržel do rukou pergamen a když s mocí a slávou sestoupil na zem, zvěstoval hroznou výstrahu s nejhroznějšími vyhrůžkami, jakých se kdy lidstvu dostalo. Účelem tohoto poselství bylo varování dítek Božích před nastávající hodinou zkoušky a úzkosti, jež byla před nimi. Anděl EW 138 pravil: „Dostanou se do přímého souboje se šelmou a jejím obrazem. Jejich jedinou nadějí na věčný život je vytrvalost. I když jim hrozí nebezpečí smrti, musí se pevně držet pravdy.“ Třetí anděl končí své poselství těmito slovy: Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteří ostříhají přikázání Boží a víru Ježíšovu.“ Když anděl opakoval tato slova, poukázal na nebeskou svatyni. Všichni, kteří přijímají toto poselství, zaměřují své mysli na svatyni svatých, kde Ježíš stojí před truhlou a předkládá svou konečnou přímluvu za všechny, pro něž ještě platí milost a za ty, kteří nevědomky přestupují zákon Boží. Toto smíření je konáno jak za spravedlivé zemřelé, tak i za spravedlivé žijící. Vztahuje se na všechny, kteří zemřeli s důvěrou v Krista, třebaže nevědomky hřešili přestupováním Jeho předpisů, protože se jim nedostalo světla o zákoně Božím.
Po tom, co Pán Ježíš otevřel dveře do svatyně svatých, bylo zjeveno světlo o sobotě a Boží lid byl zkoušen tak jako kdysi národ Izraelský, aby se ukázalo, bude-li zachovávat zákon Boží. Viděla jsem, jak třetí anděl pozvedl svou ruku a ukazoval zklamaným věřícím cestu do svatyně svatých v nebeské svatyni.“
Po projítí kontextu celé kapitoly lze shrnout, že, poselství třetího anděla je spojeno s učením o nebeské svatyni, s učením o Božím zákonu a s učením o Sobotě.
,,Viděla jsem, jak se dívali zpět a uvažovali o minulosti, o svých zkušenostech při zvěstování druhého Ježíšova příchodu a o tom, co všechno prožili, když v roce 1844 čas uplynul, aniž se jejich naděje splnily. Nyní však dostali vysvětlení, proč byli zklamáni, a znovu je začala povzbuzovat radost a jistota. Třetí anděl jim objasnil minulost, současnost i budoucnost a až poznali, že je ve své tajemné prozřetelnosti vedl skutečně Bůh.“(EW 138)
,,Bylo mi ukázáno, že ostatky následovaly Pána Ježíše do svatyně svatých, viděly tam truhlu i slitovnici a byly uchváceny jejich slávou. Pak Ježíš nadzvedl víko truhly, a hle, byly tam kamenné desky, na nich bylo napsáno deset Božích přikázání. Prohlíželi si ty živé Božské výpovědi, ale když mezi těmito deseti svatými předpisy uviděli čtvrté přikázání, roztřásli se a zděšeně couvli zpět. Toto přikázání zářilo mnohem jasněji než ostatních devět a bylo orámováno slavnou svatozáří. Nenašli tam nic, co by jim sdělovalo, že sobota byla zrušena nebo změněna na první den týdne. „(EW 138)
Mohl bych dávat další a další citáty pro dovysvětlení a pokud tyto čtenářům nestačí odkazuji vás na celou kapitolu v knize Rané spisy.
Třetí andělské poselství ve stručnosti znamená toto:
,,Věřte, že roku 1844 adventismus neudělal chybu falešným proroctvím, ale jen nepochopil úžasnou událost, která se stala v nebi, takže zde na zemi není nic vidět. Díky tomu je pro vás i nadále přístupná přímluva Ježíše, zatímco ostatní křesťané, kteří se modlí bez ,,světla“ o svatyni nemají z Ježíšovy přímluvy užitek = nejsou jim odpouštěny hříchy. Dále se ve vnitřní části nebeské svatyně nachází truhla s desaterem a to znamená, že je celé platné a musí se dodržovat. Obzvláště to platí pro přikázání o sobotě, které svítí nejvíce, protože Satan svede církve, aby to změnily na neděli a kdokoliv na to přistoupí, tak přijme znamení šelmy a bude trestán a zavržen Bohem.“
Vy, co čtete články na tomto webu postupně jak jsou očíslovány, tak si asi vzpomínáte, že jsem už psal články o roku 1844, o Svatyni, i o zákonu i o Sobotě jako pečeti. Poselství třetího anděla – jak ho chápe adventismus, zahrnuje v sobě všechna tato učení dohromady .
Zatímco první poselství je dnes už minulostí a sotva lze dnes hlásat, že Ježíš přijde v roce 1844.
Druhé poselství je dnes stále aktuální, jak píše EGW. I dnes adventismus hlásá, že ostatní církve jsou odpadlé a křesťané by z nich měli vyjít a přidat se k církvi ostatku.
Třetí poselství je vlastně hutný mix toho, co adventismus učí o svatyni, zákonu a sobotě jako pečeti.
Pokud si přečtete dřívější články z tohoto webu ohledně soboty, svatyně a zákonu, zjistíte v nich, že vlastně nic z toho, co adventismus učí v poselství třetího anděla není pravda.
Roku 1844 se v nebi nic nezměnilo, protože Ježíš prošel dovnitř nebeské svatyně až za oponu už po svém nanebevzetí. Žádná změna ve vztahu k vám a vaším modlitbám se tedy nestala. I když byla pozemská svatyně postavena jako náznak nebeských věcí, tak Zákon podle bible byl vydán až při Sinajské smlouvě a jen do doby, než přišel Ježíš. Také byl určen jen pro Izraelce, nikoliv pro křesťany. Zákon lásky mají nyní křesťané vepsaný do srdce a není to to samé jako deset přikázání, nýbrž dvě největší přikázání, která Zmínil Ježíš – milovat Boha a svého bližního. Sobota byla znamením pouze mezi Bohem a Izraelem, nikoliv pro pohany, nebo křesťany. Pečetí křesťanů je Duch Svatý, nikoliv sobota. Vytrvalost svatých se ukáže, na tom, že budou mít i nadále lásku jedni k druhým a k Bohu. Ať už bude šelmou kdokoliv a bude vyzývat křesťany k poslušnosti jemu a uctívání jakkoliv, tak oni to rozpoznají a ani pod hrozbou smrti svého Boha nezradí. Na druhou stranu samotným nepracováním v neděli si křesťané na sebe žádný Boží hněv nepřivodí.
Podrobnější zdůvodnění mám v předchozích článcích.
Shrnutí:
Takže ani první ani druhé ani třetí andělské poselství, tak to vykládá a učí adventismus, není v souladu s biblí. Výklad adventismu o třech andělských poselstvích je špatný.
První poselství je jen falešné proroctví, které se nenaplnilo.
Druhé poselství nemá podklad v bibli a nelze v dokázat ani, že jsou to ,,protestantské církve“ a v praxi ani to, že ,,všichni jsou odpadlí“. Je to nebezpečné takto posuzovat.
Třetí poselství je provázaný zbožně znějící mix učení adventismu o zákonu, svatyni, sobotě jako pečeti. Ani jedno z těchto učení adventismu není v souladu s novým zákonem a evangeliem.
Odkaz sama na sebe
Na celém trojandělském poselství podle adventního výkladu je zajímavá ještě jedna věc.
Už v úvodu článku jsem poukázal na to, že adventisté se identifikují s těmi anděly, kteří to poselství hlásají. Na konci třetího poselství je však zmínka o ,,vytrvalosti svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnosti Ježíši.“ Sami adventisté se ale právě hlásí k dodržování Božích přikázání a věrnosti Ježíši. Adventisté si tedy zabrali všechny pozitivní role v celém textu a nakonec tak zvěstují celému světu, jak se ukáže vytrvalost svatých adventistů :-D.
Lidé jsou vyzýváni nejen, aby přijali tato poselství a stali se vytrvalými svatými adventisty, ale také aby začali ostatním zvěstovat trojandělské poselství i o své vlastní vytrvalosti, která se jednou ukáže 😉 Trochu střet zájmů ne?
Je hezké, že jsou adventisté tak pilní a ochotní, ale mohli by nějakou činnost přenechat i ostatním bytostem v knize Zjevení.
Věčné evangelium vs. Normální evangelium
Všichni křesťané se shodneme na tom, že od doby vzniku křesťanství, se počet následovníků Ježíše neuvěřitelně zvýšil a že miliony lidí během staletí přijalo Ježíše Krista jako svého zachránce a věříme tedy, vírou získali odpuštění hříchů a život věčný a že se s nimi jednou setkáme v nebi a na nové zemi. Tito křesťané byli spaseni milostí skrze víru. Pocházeli z různého prostředí, měli rozdílné poznání Boha, mnozí neměli k dispozici bibli ve svém jazyce, mnozí dělali ve své kultuře věci, které se jinde nesluší, avšak Bůh hledí do srdce člověka.
Podle adventismu se však s příchodem adventního hnutí tato praxe začala měnit. Podle zjevení 14 hlásá anděl ,,věčné evangelium“. Pokud by šlo o shodu s evangeliem, které do té doby hlásá křesťanská církev, tak se pro lidi nic nemění. Bázeň před Bohem, například byla hlásána již dávno. V podání adventismu a ústy EGW však jde o ,,nové světlo“ a ,,nejvážnější varování“. V podání adventismu toto evangelium není nové jen pro nevěřící, ale i pro dosavadní křesťany. Zároveň to také znamená, že se lidem ,,zvyšuje laťka pro spasení“. Jestliže dříve křesťanům stačilo uvěřit v Ježíše Krista jako syna Božího, vyznat své hříchy a přijmout ho jako svého spasitele a Pána, tak nyní k tomu museli křesťané přijmout nesprávný výpočet jeho druhého příchodu. Dále museli přijmout varování, že všechny jejich dosavadní církve odpadly od Boha a vystoupit z nich. A dále museli přijmout to, že předchozí výpočet Ježíšova příchodu, který nenastal, vlastně nebyla chyba vykladačů, ale Boží. A že nyní musí poslušně dodržovat zákon a být ,,zkoušeni pravdou o sobotě“.
Věčné evangelium v podání adventismu se tedy nadřazuje nad ,,normální“ evangelium a pohrdá jím. Normální evangelium najednou již není dostatečné.
Zajímavý je i přístup těchto třech poselství. Evangelium bylo hlásáno všem lidem bez ohledu na jejich minulost, zbožnost, zkaženost, nebo příslušnost. Křesťanem se mohl stát do té doby zbožný žid, i svévolný pohan.
Ve ,,věčném evangeliu“ adventismu je každé ze tří poselství jakýmsi filtrem, nebo sítem, kterým projdou jen někteří.
Rané spisy, kapitola: Druhé andělské poselství ,,Tím, že církve nechtěly přijmout poselství prvního anděla, zavrhly nebeské světlo a ztratily Boží přízeň. Spoléhaly na svou vlastní sílu a když odporovaly prvnímu poselství, pak už nemohly vidět světlo druhého andělského poselství.
Hlásání věčného evangelia tedy připomíná postupné zkoušky, kde až na konec projdou jen ti nej křesťané.
Shrnutí a závěr
Tato tři poselství – 14. kap knihy Zjevení – nikdy nepatřila zvláště adventismu, aby je hlásal. Nejsou vyjímečná a už vůbec neznamenají, to, co jim adventismus přisoudil.
První andělské poselství bylo založeno na falešné předpovědi konce světa, byť asi upřímně myšlené. Tu předpověď pak bylo potřeba nějak biblicky posvětit, tak se použilo volání anděla ze Zjevení. Když se lidé oprávněně bránili výpočtům, tak místo přiznání chyby, millerité hodili vinu na posluchače, že zavrhli světlo a Boha a jsou odpadlí a démonizovaní – na to se použilo druhé poselství. To adventismus zcela izolovalo a znemožnilo mu do budoucna se reformovat, omluvit se, nebo spoupracovat s ostatními církvemi.
Třetí andělské poselství se pak upravilo, až když se čas příchodu nenaplnil a hledal se jiný zachraňující výklad. Našla se nebeská svatyně, její očištění, dvě části, den smíření v leviticu a v něm zákon. S objevením soboty, o které jim řekla baptistka sedmého dne, to najednou adventismus mohl vše napasovat na poselství třetího anděla a tím dále trvat na tom, že to vlastně takto Bůh od začátku zamýšlel, nikde není žádná jejich chyba, jsou stále Bohem inspirování a nakonec z této konstrukce udělal adventismus svou pýchu, své vyjímečné poslání, které je tím nejúžasnějším poselstvím, jaké kdy bylo smrtelníkům sděleno.
Toto učení tedy už od počátku adventního hnutí přináší prostor pro špatné ovoce jako je: konspirační myšlení, že všichni jsou proti nim, spasitelský komplex, že bez adventismu bude svět i ostatní křesťané ztraceni, izolacionismus a strach z bližšího kontaktu s jinými církvemi, neboť všechny protestantské církve jsou padlým Babylonem a konečně zákonictví a perfekcionismus, že totiž na konci obstojí jen ti ozkoušení a osvědčení.
Tento článek vykládal tři andělská poselství podle toho, jak je chápal adventismus od počátku ve svých ,,prorocky inspirovaných“ knihách od EGW.
V knize ,,Adventisté sedmého dne věří“ je v kapitole ,,Ostatek a jeho poslání“ popsán poněkud jiný výklad třech andělských poselství. Tento výklad se vyhýbá tématu nenaplněného data Ježíšova příchodu, zaměřuje se na bezpečná témata, jako je ,,víra ve stvořitele“ ,,správcovství našich životů“ . V druhém poselství je tato verze téměř shodná, akorát očekává pokračující a narůstající odpadnutí protestantských církví. A třetí poselství je zde vysvětlováno rozvláčněji, také varuje před nedělí jako znamením šelmy a sobotu uvádí jako znamení poslušnosti Bohu. Největší změna je zde ta, že autoři 27 věroučných článků se do celého trojandělského poselství snaží zamontovat ,,spasení z víry“ oproti údajnému ,,spasení ze skutků“ které vyžaduje šelma. Toto téma se však ve 14. kapitole Zjevení vůbec nevyskytuje a EGW o něm vůbec nemluví ani v Raných spisech ani ve Velkém sporu věků, kde bylo původní znění trojandělského poselství.
Poselství ,,spasení z víry“ ani nemůže být součástí trojandělského poselství adventismu, protože jejich poselství je přece nové a jen jim svěřené, zatímco ,,ospravedlnění milostí skrze víru“ zdůrazňoval např. Martin Luther už 300 let před hnutím adventismu.
Příští článek se bude věnovat učení adventismu o ,,ostatku“ neboli o tom, že existence adventní církve je naplněním biblického proroctví.