05. Učení o nebeské svatyni
Zář 22Poté, co Ježíš roku 1844 nepřišel, přišli adventisté s učením o svatyni. Jako původci této myšlenky se uvádí H. Edson a O. R. L. Crosier, kteří přišli s tímto učením při studiu bible po vidění, které měl Edson v poli. Nebo se dá považovat za průkopnici Ellen G. Whiteová, která ve svých Raných spisech hned po prvním vidění uvádí ,,další vidění“, ve kterém již vidí Ježíše, jak vstupuje z jedné části nebeské svatyně do části druhé.
Není důležité, kdo s tímto učením přišel jako první, ale jestli je to správný výklad bible.
Učení o svatyni zkráceně říká, že v nebi existuje svatyně, podle níž nechal Mojžíš postavit svatyni na zemi v Izraeli. A také říká, že všechno, co se v pozemské svatyni odehrávalo, nějakým způsobem ukazovalo na Ježíše Krista a jeho záchranu lidstva.
Až sem je toto učení v zákrytu s evangeliem a učením epištoly Židům.
Adventisté však vycházeli ze zklamání, že Ježíš roku 1844 nepřišel. Použili výkladu knihy Daniel 7. až 8. kapitoly a výpočtů, že roku 1844 ,,dojde svatyně očištění“.
A právě zde nastává odklon od učení evangelia a novozákoních knih. Adventisté učí, že Ježíš po svém nanebevstoupení vešel jako velekněz pouze do přední části nebeské svatyně a že teprve roce 1844 přešel z první části nebeské svatyně do druhé a začalo očištění.
Ellen Whiteová píše:
EW 42 ,,V sobotu, dne 24. března, roku 1849 jsme měli s bratřími v Topshamu, ve státě Maine, příjemné a velmi zajímavé shromáždění. Duch svatý byl na nás vylit a byla jsem v Duchu vzata do města Boha živého. Potom mi bylo ukázáno, že přikázání Boží a svědectví Ježíše Krista, v němž se praví o zavřených dveřích, nemohou být od sebe odděleny, a že doba, kdy přikázání Boží měla zazářit ve vší své důležitosti a kdy lid Boží měl být zkoušen pravdou o sobotě, nastal právě tehdy, kdy byly otevřeny dveře do svatyně svatých v nebeské svatyni, kde je truhla smlouvy, v níž je Desatero přikázání. Tyto dveře nebyly otevřeny, dokud prostřednictví Ježíšovo nebylo dokončeno ve svatyni nebeského chrámu v roce 1844. On potom zavřel dveře do svatyně a otevřel dveře do svatyně svatých, kam vešel přes druhou oponu, kde nyní stojí u truhly smlouvy a kam teď sahá víra pravého Izraele.“
GC 420 ,,Služba kněze během roku v prvním oddělení svatyně, „za oponou“, která oddělovala svatyni od nádvoří, představovala službu, kterou Ježíš Kristus zahájil po svém nanebevstoupení.“
GC 421 ,,Po osmnáct staletí trvala tato služba znázorněná prvním oddělením svatyně. Krev Ježíše Krista představovala přímluvu za věřící, kteří projevovali pokání, a zajišťovala jim odpuštění a přijetí u Otce. Jejich hříchy však zůstávaly stále zaznamenány v nebeských knihách. Jako v obrazné službě v pozemské svatyni se na konci roku konalo dílo smíření, tak se musí – dříve než skončí Kristovo dílo pro vykoupení člověka – vykonat smíření tím, že ze svatyně bude odstraněn hřích. Tato služba měla začít po uplynutí 2300 prorockých dnů. V určenou dobu, jak předpověděl prorok Daniel, vstoupil náš Velekněz do svatyně svatých, aby vykonal poslední část svého slavného díla – očištění svatyně.“
Tedy podle těchto úryvků:
1) 1800 let podle adventistů ještě nebylo vykonáno dílo smíření!
2) 1800 let stále zůstávaly hříchy lidí v nebeských knihách nesmazány!
3) 1800 let nesměl Ježíš Kristus vstoupit do svatyně svatých, tedy do nejbližší Boží přítomnosti!
Bible však říká, že jsme smířeni s Bohem díky oběti Ježíše Krista.
2.Korintským 5,18-19 „To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.“ (všimněte si minulého času)
Náš dluh je vymazán.
Koloským 2,14 (Ježíš) ,,Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.“ (opět minulý čas)
Ježíš do nebeské svatyně už vstoupil.
Židům 4,14 a 6,18-20 a 9,8-9.11.24
Židům 6,18-20 „…..(my) jsme nalezli útočiště v naději nám dané. V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova.“
Židům 9,7-9.11 „Do druhé části stánku vcházel jen jednou za rok sám velekněz, a to nikdy bez krve, kterou obětoval za sebe i za přestoupení lidu.“
Tím Duch svatý naznačuje, že ještě nebyla otevřena cesta do nejsvětější svatyně, pokud stála přední část stánku. To bylo podobenstvím pro nynější čas ,…….Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším. …..Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.“
Židům 4,14 „Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.“
Tedy podle bible:
1) Bůh už vykonal dílo smíření,
2) Bůh lidem už nepočítá provinění a již zničil dlužní úpis svědčící proti nám
3) Ježíš už vstoupil až do nitra (ne okraje) nebeské svatyně, do samého nebe před Boží tvář.
Evangelium skutečně mluví o Ježíši Kristu jako o naplnění všech obrazů starého zákona. Mluví o něm také jako o obětním beránku, veleknězi, pravém chlebu (maně), jako o naplněném Mojžíšově proroctví. A také se mluví o Ježíšově krvi jako o krvi smlouvy, která očišťuje od hříchu.
Evangelium jednoznačně hlásá, že Ježíšova služba pro lidstvo se odehrála jen jedenkrát na konci časů, a sice jeho narozením, pokřtěním, službou, zatčením, mučením, smrtí, zmrtvýchvstáním, nanebevstoupením a sesláním Ducha svatého církvi.
List Židům sice hovoří o Ježíši jako o veleknězi a přímluvci, ale také mluví o tom, že Ježíš svou oběť přinesl jednou provždy, a to na kříži a v minulosti. Na kříži Ježíš zvolal: ,,Dokonáno jest!“. Tím až dokonce naplnil zákon a dokonal naši záchranu. Od té doby byli Ježíšovi následovníci vybavení vším, co potřebovali vědět, a vší mocí, která byla potřeba k pokračování Ježíšova díla na zemi, čímž je myšleno šíření Božího království. Od té doby zní stále jedno a to samé evangelium pro všechny národy a platí stále ta stejná cesta ke spáse a stejná pravda o Ježíši.
U adventistů vidíme jen snahu nějak zachránit původně zcela odlišně myšlený výklad verše Daniel 8,14, aby jejich hnutí nemuselo činit pokání ze svého omylu. Je však zřejmé, že tento verš naprosto vůbec o tématu nebeské svatyně a službě Ježíše nemluví!
1) Kdyby podle Daniele 8,14 Ježíš roku 1844 očistil nebeskou svatyni, pak by musela být 2300 let předtím tato nebeská svatyně také znečištěná! To je nesmysl, protože země padla do hříchu už za Adama s Evou. A Ježíš by tedy hříchy přenesl do nebe, čímž by ho dočasně znečistil buď už v Genesis, nebo při zavedení pozemské služby při svatyni nebo až při nanebevstoupení. Ale i to je nesmysl, protože nebesa jsou přece bez hříchu! Ať už je nebeská svatyně jakákoliv, tak určitě je svatá a ne hříšná.
2) V Danieli 8,14 nebyla svatyně jen znečištěna, ona byla přímo zpustošena!!! Tedy vykradena a její oběť byla zastavena. Pak by adventisté museli věřit, že Daniel 8,14 odhaluje, jak roku 457 př. Kr. ďábel nebo hřích (což je ještě absurdnější) napadl nebe, vykradl jeho posvátné předměty a zastavil jeho oběti.
A hlavně to předpokládá, že by už před tím zastavením v nebeské svatyni existovala nějaká bohoslužba a to víc než 400 let před Ježíšovým narozením. Kdo by to tam tedy sloužil a proč? A jakou oběť by tam asi pokládal? Nebeské býčky a berany? Jejich nebeskou krev? Takto by dočasně usmiřoval Boha?
3) Podle adventistů očistil Ježíš nebeskou svatyni roku 1844. Znečištěná je našimi hříchy, které neustále pácháme i po jeho oběti. Tyto hříchy do nebeské svatyně podle adventistů ale přenesl právě Ježíš, a to z pozemské svatyně svatých, kde probíhala služba dříve.
Tedy podle této teologie znečistil nebeskou svatyni přenesením našich hříchů právě Ježíš. V Danieli v 8. kapitole ale ubližuje svatyni malý roh. Ježíš by tedy musel být malým rohem, což je úplně absurdní.
Daniel 8 popisuje, jak malý roh srazí část nebeského zástupu na zem a rozšlape je. Malý roh je jednoznačně zlá, protibožská postava, ne Ježíš.
Závěr
Daniel 8. kapitola sedí nejlépe na pozemské události. Jakmile nasazujeme výklad na nebeskou svatyni, tak docházíme k úplným sporům a nesmyslům.
Adventistické učení o svatyni spojuje správné statě a symboly z knihy Židům spolu s nesmysly, že dílo spásy/smíření se dělo ve fázích. Podle nich Ježíš 1800 let po kříži nesměl do bezprostřední Boží přítomnosti, naše hříchy se pořád někde shromažďují a přitom špiní nebe a ke spasení po kříži vedla jiná cesta pro křesťany ve středověku a jiná cesta zase vede pro křesťany po vzniku adventismu…