10. Učení o Božím Zákonu – určen všem, nebo jen vyvoleným
Zář 22Třetí důležitá vlastnost Božího zákona, které se chci věnovat, je zasazení do kontextu smluv.
Adventisté totiž předpokládají, že Boží zákon a požadavky na lidi se za celou dobu trvání země nemění. Není výjímkou, když je uslyšíte říkat, že nová smlouva je vlastně stejná jako ta stará a že to je jen aktualizace. Dokonce jsem na jednom neoficiálním adventistickém webu četl, že nová smlouva je starší, než ta stará.
Kniha ,,Adventisté sedmého dne věří“ v kapitole 1 – Boží slovo na straně 33. píše: ,,I když byly pravdy Starého a Nového zákona napsány v průběhu mnoha generací, přesto se nedají rozdělit; vzájemně si neodporují. Tyto zákony jsou jedno, jako Bůh je jeden.“
Ačkoliv myšlenka, kterou autoři chtějí podpořit je ušlechtilá, znění textu je nepravdivé.
Adventisté chtěli vyzdvihnout ve svém věroučném bodu o Bibli, že ačkoliv se skládá ze dvou částí, přesto je to jednotné Boží slovo. Potud s nimi souhlasím já, i ostatní církve. Celá bible je Boží slovo.
Ovšem jiná věc je říci, že se nedají rozdělit, nebo že si starý a nový zákon neodporují.
Dokud se na bibli díváme z pohledu, že je to jedna kniha pro nás všechny křesťany, byť má dvě různě staré části, pak stále budeme docházet různým rozporům a problémům při čtení.
První text uvádím z bible o jednu kapitolu dříve, než zazní desatero, abyste viděli, že ještě dříve než šlo o zákon, šlo o smlouvu.
Exodus 19,3-8 Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: „Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele: Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě. Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“ Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu Hospodin přikázal. Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ Mojžíš tlumočil odpověď lidu Hospodinu.
Ještě dříve, než dojde k vydání zákona na Sinaji, Hospodin dává přes Mojžíše lidu na výběr a ptá se jich, zda ho chtějí dále poslouchat a dodržovat jeho smlouvu, že mu budou zvláštním vlastnictvím, jako žádný jiný lid.
1) Toto je první smlouva s Hospodina s národem.
Není to smlouva s jednotlivcem, ani to není smlouva se všemi lidmi nebo všemi národy.
2) Toto je první smlouva Hospodina, kde se k něčemu zavazuje nejen Hospodin, ale i druhá strana.
Lid se zavazuje, že bude Hospodina poslouchat.
3) Tato smlouva má smluvní znamení. Oběť a krev.
Exodus 24,3-8 Když Mojžíš přišel nazpět , vypravoval lidu všechna slova Hospodinova a předložil mu všechna právní ustanovení. Všechen lid odpověděl jako jedněmi ústy. Řekli: „Budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“ Nato Mojžíš zapsal všechna Hospodinova slova. Za časného jitra postavil pod horou oltář a dvanáct posvátných sloupů podle dvanácti izraelských kmenů.
Pak pověřil izraelské mládence, aby přinesli oběti zápalné a obětovali Hospodinu býčky k hodům oběti pokojné. Mojžíš vzal polovinu krve a vlil ji do mís a druhou polovinou pokropil oltář.
Potom vzal Knihu smlouvy a předčítal lidu. Prohlásili: „Poslušně budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil.“
Mojžíš vzal krev, pokropil lid a řekl: „Hle, krev smlouvy, kterou s vámi uzavírá Hospodin na základě všech těchto slov.“
Lid Izraelský tedy znal podmínky smlouvy a souhlasil a vstoupil do smlouvy s Hospodinem.
Ta smlouva byla výjímečná, protože ji Hospodin s nikým jiným neuzavřel.
Této smlouvě se někdy říká Sinajská smlouva, nebo stará smlouva.
V novém zákoně později čteme o Ježíši a o tom, že při poslední večeři mluvil o nové smlouvě, která bude uzavřena jeho vlastní krví.
Matouš 26,27-28 Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů.
Marek 14,23-24 Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: „Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé.
Lukáš 20,22 A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“
1 Korintským 11,25 Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“
Tedy nová smlouva byla uzavřena na kříži mezi Bohem a Ježíšem. Byla zpečetěna jeho krví, která byla prolita za mnohé nebo-li za všechny lidi.
Efezkým 2,11-13. 19 Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev….Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině.
Díky nové smlouvě, skrze Ježíšovu krev se tedy i lidé původem pohané stávají členy Božího lidu.
Teď jsme si představili jaké existují dvě základní smlouvy Božího lidu. Stará smlouva s Izraelem na Sinaji a nová smlouva s každým, kdo uvěří v Ježíšovu zástupnou oběť na kříži. Na základě první smlouvy vznikl svatý národ Izrael. Na základě druhé smlouvy vznikl Boží lid, církev.
Exodus 19,5-6 Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.
Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“
Efezkým 2,11-12 Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.
Jak z popisu postavení Izraelců v Exodu 19,5-6 tak z postavení pohanů v Efezkým 2,11-12 vyplývá, že křesťané, kteří nemají v rodokmenu žádného Izraelce a jsou z pohanů, nikdy nebyli ve smlouvě s Hospodinem podle Sinajské smlouvy.
Chci tím říci, že stará smlouva se vším všudy včetně desatera nebyla NIKDY určena nikomu jinému než Izraelcům.
Jednoduše všichni dnešní křesťané mimo ty z židů, nikdy neměli účast na staré smlouvě ani desateru. Netýkalo se jich a ani netýká. V textu máme přece napsáno, že připojeni k Božímu lidu jsme byli až na základě Ježíšovy krve a to novou smlouvou.
Pokud jsou dnešní křesťané něčím vázáni Bohu, tak to musí být obsaženo v Nové smlouvě.
Neříkám tím, že by automaticky měli křesťané porušovat desatero a například smilnit, zabíjet nebo mít jiné Bohy. Říkám tím, že se jich desatero netýkalo a netýká, tak jako se to nikdy netýkalo například Pelištejců, nebo Číňanů.
Křesťané by měli svůj život odevzdaný Bohu žít podle nové smlouvy. Protože starou smlouvu mají k dispozici ke čtení, mohou křesťané cokoliv dobrého ze staré smlouvy použít a přivlastnit si z ní ty dobré principy. Ale říkám mohou, ne musí. Také říkám, že cokoliv v nové smlouvě křesťané nenaleznou, nemůže po nich nikdo vyžadovat pouze na základě smlouvy staré.
Například nezabíjet je dobrý princip ze staré smlouvy, který je uveden i v smlouvě nové. Proto křesťané také nezabíjejí. Pokládání druhého za přednějšího než sebe je princip nové smlouvy který v té staré zdá se nenacházíme, ale na křesťany platí. Přinášení desátků je princip staré smlouvy a používal jej i Abraham, ale v nové smlouvě se nikde nevyskytuje jako závazek. Křesťané tedy mohou dávat desátky jakožto dobrý princip, ale nemusí dávat desátky. A konečně například obřízka je závazek staré smlouvy a v nové smlouvě se o ní nemluví, maximálně o duchovní obřízce, proto křesťané nesmí být nuceni k obřízce. I když Pavel nechal s ohledem na místní židy Timotea obřezat, tak s neústupnou tvrdostí brání řeka Tita, že ho obřezat nemusí a říká křesťanům ze židů, že se mají rovnou vyklestit.
Další texty o nové smlouvě – tentokrát z pohledu pro židy:
Židům 8,6-7.13 Avšak Ježíš dosáhl vznešenější služby, právě tak jako je prostředníkem vyšší smlouvy, založené na lepších zaslíbeních. Kdyby totiž ta první smlouva byla bez vady, nebylo by třeba připravovat druhou.
…Když Bůh mluví o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku.
Zde autor listu vysvětluje židům, že nová smlouva je vyšší, než ta stará a je založena, na lepších zaslíbeních. První smlouva nebyla bez vady. A vydáním té nové je ta stará zastaralá a blíží se zániku.
Jak žít podle nové smlouvy?
2 Korintským 3,5-17 …naše způsobilost je od Boha, který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život. Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář – oč slavnější bude služba Ducha! Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti! Ano, ona sláva vůbec nebyla slávou ve srovnání s touto slávou vše přesahující! Jestliže přišlo slavně to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává! Když tedy máme takovou naději, smíme vystupovat s plnou otevřeností a jistotou. Nepočínáme si jako Mojžíš, který zahaloval svou tvář závojem, aby synové Izraele nespatřili konec té pomíjející záře. Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu. A tak až dodnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. Avšak ‚když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn‘. Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.
Celá stať je trochu delší a složitější, než jakou zde obvykle cituji, proto ji projdeme postupně celou.
1) Pavel původem žid podle staré smlouvy, říká, že nyní je způsobilý Bohem sloužit nové smlouvě.
Opět tedy ani křesťan, který původně byl pod starou smlouvou v ní nemá zůstávat, protože nová je lepší. Pavel vysvětluje, že stará smlouva byla slavná a přišla se slávou, ale tato nová smlouva je ještě slavnější. Říká také, že tak jako pomíjela zář Mojžíše, tak pomíjí i stará smlouva. Ale nová smlouva zůstává, proto je slavnější. Pavel srovnává dvě smlouvy jako literu a Ducha. Proč? To hned uvedu. Pavel totiž mluví i o službě podle smlouvy.
Obě smlouvy měly jednu věc společnou. Nejprve Bůh zachránil svůj lid a až potom mu nabídl, sloužit mu.
Ve starém zákoně, Hospodin nejprve zachránil Izraelce z otroctví a genocidy (Faraon nařídil přece zabíjet všechny novorozence syny). Hospodin je zachránil prostě ze své milosti, bezpodmínečně. Tuto událost záchrany si Izraelci připomínají svátkem Hodu Beránka – pesach – velikonoce. Poté co je vyvedl na poušť, nabídl jim Hospodin sloužit mu podle smlouvy. Následovala Smlouva vydána na Sinaji a vydaný zákon, kterým se měli řídit. Právě na tuto událost naráží Pavel slovem ,,litera vytesaná do kamene“. Pro připomínání této smlouvy měli Izraelci svátek Letnic. Byl vždy 50 dní po velikonocích, protože 50 dní po velikonocích byl vydán na Sinaji zákon, kterým se jako vyvolený národ dále řídili.
A nyní pojďme do nové smlouvy. Nejprve v této smlouvě Ježíš zachraňuje celý svět z jeho hříchu, aby nepropadl smrti. A kdy to Ježíš dělá? Na velikonoce! Záchrana je v nové smlouvě stejně zadarmo, jako bylo vysvobození z Egypta.
Nicméně přichází otázka: podle čeho mají nyní křesťané v nové smlouvě žít? Podle čeho mají nyní sloužit Bohu? A zde přichází odpověď Pavla. Žádná další litera, ale živý Duch. A teď se držte. Po Ježíšově nanebevzetí, 40 dní po jeho smrti, měli učedníci na něco čekat. Na co? Měli čekat na zmocnění shůry. A po deseti dnech nastaly letnice – svátek připomínající vydání desatera. Co se ten den stalo? Byl seslán Duch Svatý.
Tak jako 50 dní po záchraně z Egypta začal Boží lid Izrael žít podle staré smlouvy – Zákona.
Tak 50 dní po záchraně z hříchu začal Boží lid, Křesťané, žít podle nové smlouvy – Ducha Svatého.
Tedy ano v 27 knihách nového zákona naleznou křesťané mnoho užitečných rad z Božího slova, jak mají žít, ale to hlavní v jejich životě je vedení Duchem Svatým, který nás uvádí do veškeré pravdy a připomíná nám všechno, co Ježíš řekl.
Jan 14,16 …a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky –
Jan 14,26 Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.
Jan 15,26 přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví.
Jan 16,7-8 Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud:
Ještě ale zpátky k textu ve 2. korintským. Chybí nám závěr.
2Kor 3,14-17 Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu. A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. Avšak ‚když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn‘. Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.
Text mluví původně o Izraelcích. Informuje nás, že Mojžíšovi původně při příchodu ze Sinaje od Hospodina zářila tvář. (Exodus 34,29-35) Izraelci se ho proto báli a Mojžíš si kvůli nim tvář zahaloval šátkem. Pavel však říká, že Mojžíš si ten šátek nechával i poté co mu tvář přestala zářit, aby Izraelci neviděli pomíjivost té záře. A tak Izraelcům ustrnulo myšlení na tom, kdy viděli Mojžíšovu tvář ještě zářit a mysleli si ,že ta zář a sláva je věčná, stejně jako jejich smlouva.
Žel to vedlo k tomu, že Izraelci měli na očích závoj a neviděli, jak písmo ukazuje na Ježíše a proto ho nepřijali. Když se dnes dívám na učení adventistů o zákoně, připadají mi úplně stejní jako Izraelci tehdy. Oči adventistů jsou upřeny tak silně na zář slávu a jas desatera a staré smlouvy, že si neuvědomují, že pominula a je tu místo ní lepší smlouva s větší nepomíjející slávou. Vzpomeňte si, že Štěpán byl muž naplněný Duchem Svatým tak moc, že mu zářila tvář jako andělovi, ale i přesto ho ukamenovali.
Moc prosím adventisty, aby nezopakovali chybu Izraelců a nezavrhli novou smlouvu a zář a vedení Duchem Svatým kvůli závoji, kterým se dívají na Starou smlouvu.
Je zde zaslíbení, že když se obrátíme k Pánu, bude náš závoj při čtení odstraněn. A tím Pánem je Duch Svatý. On vede do svobody.
Smlouvy jako ženy, které rodí děti:
Poslední text, který uvedu v souvislosti se starou a novou smlouvou z pohledu Izraelců je z listu Galatským.
Galatským 4,21-31 ,,Odpovězte mi vy, kteří chcete být pod zákonem: Co slyšíte v zákoně? Čteme tam, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze ženy svobodné. Ten z otrokyně se narodil jen z vůle člověka, ten ze svobodné podle zaslíbení. Je to řečeno obrazně. Ty dvě ženy jsou dvě smlouvy, jedna z hory Sínaj, která rodí děti do otroctví; to je Hagar. Hagar znamená horu Sínaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť žije v otroctví i se svými dětmi. Ale budoucí Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka. Vždyť stojí psáno: ‚Raduj se, neplodná, která nerodíš, jásej a volej, která nemáš bolesti, neboť mnoho dětí bude mít osamělá, více než ta, která má muže.‘ Vy, bratří, jste dětmi zaslíbení jako Izák. Ale jako tenkrát ten, který se narodil pouze z těla, pronásledoval toho, který se narodil z moci Ducha, tak je tomu i nyní. Co však říká Písmo? ‚Vyžeň otrokyni i jejího syna, neboť syn otrokyně nebude dědicem spolu se synem svobodné.‘ A proto, bratří, nejsme syny otrokyně, nýbrž ženy svobodné.“
Pavel mluvil celou dobu ke křesťanům, kteří se vraceli pod zákon. Říká jim, že jsou spaseni z víry a z víry také přijali Ducha Svatého. Nebyli spaseni ze skutků zákona ani díky skutkům zákona nepřijali Ducha Svatého.
Nyní přirovnává starou a novou smlouvu k ženám Abrahama. Obě ženy, neboli smlouvy plodí syny. Když vstoupíte do smlouvy, stáváte se synem té smlouvy. Pavel říká, že kdokoliv se narodil pod zákon narodil se do otroctví podle staré smlouvy. Tak jako dříve zákon nazval dozorcem, nyní říká, že jsou narozeni do otroctví. Křesťané zrození znovu z víry, jsou synové Sáry, synové zaslíbení, synové ženy svobodné.
Dále zde Pavel říká, že svoboda křesťanů je otrokům pod zákonem trnem v oku. Ti kdo se narodili jen podle těla a žijí jen podle cukru a biče – musíš, nesmíš, budou závidět a nenávidět ty druhé, kteří se narodili z víry a žijí z vděčnosti. Lidé pod zákonem budou závidět neodsouzeným cizoložnicím a spaseným lotrům na kříži, že to mají zadarmo, stejně jako Starší syn se tvářil kysele, když jeho Otec královsky přivítal mladšího marnotratného syna, který prohýřil dědictví s děvkami. Budou jim závidět tu lehkost a svobodu svědomí bez výčitek přesto všechno co udělali, protože oni sami ji nepřijali.
A tak nakonec Pavel vyzývá citací písmem k vyhnání staré smlouvy od sebe. Lidé narození pouze z těla nebudou dědit s lidmi žijícími z víry. Tyto dvě smlouvy nelze míchat a držet pohromadě.
Jediná cesta pro Izraelity je znovuzrodit se a nechat si vepsat Boží zákony do srdce. Ale dokud budou dodržovat zákon jen z poslušnosti budou mít tendenci pohrdat těmi, kdo tak nečiní.
Závěry:
Ukázali jsme si, že pouze Izrael vstoupil na Sinaji s Bohem do staré smlouvy a byl tím zvláštní a vyvolený. Pohané nikdy neměli na této smlouvě účast, nebyli jí ani vázáni.
Vírou v Krista vstupují všichni křesťané do nové smlouvy zpečetěné jeho krví, založené na jeho spravedlnosti, kterou si s námi vyměnil.
Stará smlouva řídila lidský život podle Zákona, v nové smlouvě přebral tuto roli křesťanům Duch Svatý.
Židům, kteří byli pod starou smlouvou je řečeno, že je vetchá a blíží se zániku, že nová je lepší. Také je jim řečeno, že ta jejich stará smlouva je vedla do otroctví a jako dozorce je vychovávala do doby než přijde zaslíbený potomek Ježíš. Nyní jsou svobodni a mají od sebe vyhnat okovy staré smlouvy, aby je znovu nezotročila.